VIDEOKAMERY.cz | MEGARECENZE "střední třídy" HI-TECH...

MEGARECENZE č.2 je tady!

Hned na začátku se tady sluší znovu důrazně (!) připomenout, že jsme ani tento 2. test nedělali jako podplacení agitátoři kterékoli zde testované značky. Předem sice tušíme, že se najde spousta „povolaných“ kritiků, kteří naši práci odsoudí, ale reakce na první podobný MEGARECENZE-1 a také i počet přečtení nás přesvědčil, že to není pro kameramanskou veřejnost - nebo všechny, kteří si právě přístroj vybírají - až tak úplně zavrženíhodná činnost. Výběr podle pořizovací ceny videokamery se opíral (opět) o tzv. nejmenší doporučené maloobchodní ceny pro náš malý stát, jinak to asi stanovit nelze…
Teď se trochu budeme opakovat, ale je to nutné: množství obrázků je (a asi musí být) opět tak veliké, že jsme zmenšili většinu z nich - hlavně ukázky z fotek a videa - na miniatury a kliknutím na kterýkoli si čtenář otevře (podstatně) větší verzi. A proč jsme tedy zvolili právě tu - v úvodu uvedenou - sestavu pěti námi testovaných kamer? Popořadě se pokusme osvětlit logiku výběru přístrojů pro náš kvintet, a to opět podle abecedy…

Canon: Tady dlouho nebylo jasno. Protože jsme si už na začátku stanovili požadavek vyššího rozlišení CCD-snímače - bude-li to u značky možné - vypadly nám ze hry oba vyspělejší modely řady 6xx, tedy MV630i i MV650i. A protože Canon snížil s koncem léta ceny modelového dua MVX100/150, sáhli jsme (logicky) po levnějším z této vybavené dvojice. U JVC nám vyšli pomyslně velice vstříc uvedením nového modelu s CCD 1,3MPx - GR-D200 - protože jinak bychom měli výběr velice ztížený. Pro letošní Panasonic platí, že sortimentní nabídka má výrazné rezervy právě v námi požadované kategorii. Naše volba „nejvyššího spotřebního“ modelu NV-GS50 pak byla logickým vyústěním tohoto (relativně?) slabého bodu. Stroj Sharp VL-Z5 jsme „vzali na večírek“ víceméně proto, že tato nabídka v dané kategorii existuje a současně vykazuje znaky exotičnosti. No a vyšší model Sharp VL-Z7 s 1,3MPx už by byl zase o deset tisíc dražší. Pro největšího elektronického giganta současného světa - firmu Sony - bylo vcelku logické vybrat dobře vybavený model DCR-TRV33. Jeho cena sice byla také s uvedením na trh (březen 2003) výrazně výš - 35tisíc korun bez desetikoruny ve verzi CLIP a o dva tisíce méně bez této ne zcela plnohodnotné střihové sestavy (řadič, kabel a SW Pinnacle8 v jednodušší verzi), ale současné ceny jsou - jak známo - jinde. A i v TEST-u2 ještě uveďme logické zkracování jednotlivých značek - je to C = Canon, J = JVC, P = Panasonic, SH = Sharp a SO = Sony - a to tu neopakujeme vše stále dokola. Zkratky našich jmen identifikuje čtenář jednoduše pod článkem a zkratkou DF rozumíme všude v textu pojem Digitální Fotky…

Zřejmě 2. nejprodávanější kategorií videokamer každého z producentů je tedy v nadpisu zmíněná „střední třída“ - neboli nižší HI-TECH. Uvažujeme-li (musíme - jednotně!) stále v tzv. MOC, máme k dispozici vcelku jednoduchý klíč výběru: Vybavený stroj se slotem paměové karty, zprovozněnými vstupy a žádnými znaky levných „konzumů“ (černobílý hledáček apod.). Bohužel zde byly zjevné (už zmíněné) trhliny v dnešním sortimentu videokamer firmy Panasonic. Nad modelem GS50 totiž není nic, co by nebylo za MOC téměř 50 tisíc (GS70: 3CCD) a současně by nebylo nutné zařazovat mezi ostatní mini-DV jiný nahrávací systém (např. DVD)! O exotičnosti mašinky s logem Sharp už byla řeč a pro Canon byly vysloveny také snad všechny logické důvody. Zbývá tady jen do-obhájit zařazení modelu Sony DCR-TRV33 do testu: nad tímto typem jsou cenově i výkonově pouze buď vysloveně dlaňové speciality anebo výrazně vyšší HI-TECH-přístroje firmy s CCD 2 nebo 3MPx v cenách (výrazně) vysoko převyšujících naši danou bariéru 30-ti tisíc MOC…

Kritéria našich hodnocení

Jsme opět stanovili taková, aby mohlo být každé zvl᚝ čtenáři pochopeno, porovnáno a zaevidováno do budoucího výběru kamery či posouzení už zakoupeného vyspělého mazlíčka. Pro bodové hodnocení testu jsme stanovili trochu odlišný systém proti TESTu1! Opět jsme měřili a bodovali ve smyslu „férový sport“ - tedy měřitelných výkonů - a zase jsme přidělovali body našimi „nezávislými“ posudky odborných prodejců. Ale navíc jsme se pokusili zvýšit množství informací (bylo nás teď 5!) a hlavně navýšit počet disciplín soutěžících videokamer. A ještě zdůrazněme, že „posudkových pohledů“ - kritérií - jsme zvolili pro jistotu (!) ještě výrazněji méně proti bodovacím, tedy spíše jejich poměr. No, a jak se to postupně vyvíjelo? čtěte klidně a bez obav, a už jste příznivci, odpůrci anebo skalními fanatiky pro cokoli nebo proti čemukoli! Nic tu nebude odsouzeno (nebo vychváleno?) tak, aby si to nikdo nekoupil, ale nic tu nebude (opět) ušetřeno…

Vzhled a výkon zde nebyly stejně určujícími faktory jako u prvního MEGATEST-u, protože tady srovnáváme přístroje s téměř shodnými cenami, ale (do jisté míry) z jiných „výkonových“ kategorií. Jinými slovy: vedle „nad1megapixelových“ Sony, Canon a JVC jsme byli nuceni porovnávat „0,8megapixelové“ stroje firem Panasonic a Sharp. Podobně diskutabilními hledisky by byla logicky srovnávání velikostí a rozlišení CCD-čipu anebo i vlastních velikostí a tvarů přístrojů. No a přesto jsme to všechno museli podstoupit. Jak? Mezi jinými úkoly jsme opět museli například zaznamenat širokoúhlé i přiblížené záběry něčeho zajímavého. Zvolili jsme pohled na naše město Brno z tzv. černovické terasy nad výpadovkou Olomoucká ve směru Slatina. Trochu úsměvným dobrodružstvím bylo pak vlastní hlavní natáčení. Ne snad proto, že jsme stáli se stativem Hama (model GAMMA79) na konstrukci ochozu silničního mostu, ale že náš zaparkovaný vůz na konci mostu způsoboval průjezd všech aut zjevně velmi ukázněnou rychlostí - právě se za peníze daňových poplatníků začaly podruhé v krátké době masově kontrolovat samotné masy daňových poplatníků v akci Kryštov2. Pro porovnání reálných schopností videokamer jsme vyfotili pohled na Brno navíc i modelem DF Casio EXILIM EX-Z3 (zde je i na zvětšení - zmenšen a proprán PhS6.0 na 1.024x768)…

Rozměry a hmotnosti přístrojů...

Nejplacatějším přístrojem je tentokrát JVC, se svými 62mm tloušky je určitě praktickým společníkem do kapsy bundy či ledvinky u pasu. Druhý Panasonic se neliší nijak zásadně od třetího Sony (66 oproti 71mm) a celkově největší přístroj testu Canon (74,5mm) je na šířku útlejší proti kameře Sharp (83mm) nejspíše kvůli otočnému „dvoj-tělu“ VL-Z5. Rozměrem „výška“ jde pak zjevně o největší shodu: P-83, SH-86, SO-90, C-92 a J-94mm. Nejvýraznější odlišnosti nalezneme - jak je dobře patrno i z některých skupinových obrázků přístrojů – v délce těl: SH-104, P-110, SO-112, J-122 a C-186mm. Ohledáním tedy konstatujme, že nejmenším se bude jevit současně nejlehčí (435g bez AKU) kamera Panasonic, naopak největším bude i zároveň nejtěžší (620g) přístroj z našeho kvinteta, totiž Canon. Nic jsme tu nebodovali, nic se nepokoušíme subjektivně vyzdvihnout, jen předkládáme jeden z dalších poradních hlasů potenciálnímu zájemci. Je sice zřejmé, že v podobné cenové kategorii se nachází například u značky Canon i jejich HANDY-model MV650i, ale náš výběr byl dán a objasněn už výše…

Kompletní tabulka výsledků naší MEGA-RECENZE č. 2: disciplíny a body

Transfokátor neboli ZOOM ("anóbrž" přiblížení)

Optickým přiblížením objektivu vítězí jednoznačně Canon, na což si už museli zvyknout i jeho skalní odpůrci. Všechny ostatní modely mají shodný optický ZOOM 10x, což znamenalo dělbu bodů. Za digitální přiblížení, jehož nejšílenější hodnoty (500x) mají na svých objektivech shodně Panasonic i Sharp, jsme opět žádné body nepřidělovali. Napadla nás ale jiná, snad i zajímavá disciplína: změřit všem přístrojům rychlost najetí optického přiblížení. Samozřejmě máme na mysli s plným vyklopením ovládací kolébky transfokátoru do krajní polohy. A jako bychom tuto disciplínu ušili na míru třiatřicítce od Sony. Její ZOOM jede tak rychle, že jsme vzhledem k ručnímu měření opakovali raději několikrát celé najetí TELE+WIDE a zjištěný čas pak podělili dvěma. U všech časů bylo ostatně naše amatérské měření několikrát opakováno pro zajištění objektivity. A že byla rychlost odjetí z plného detailu většinou nižší, nabízíme (v závorkách) i tento údaj. Dílčím překvapením byl rychlý ZOOM modelu Sharp a vcelku logickou se nám zdála i výrazná prohra MVX100i - přepočítání přes ekvivalent 1,6x (většího ZOOM-u) by mělo sice jiné výsledky, ale Canon si to tu vynahradil body za absolutní velikost čísla přiblížení…

Samotné přiblížení je opět čtenáři demonstrováno přiloženými ukázkami. Jsou tady (opět) v největším možném rozlišení (720x576) a vždy zcela bez úprav ukryty na kliknutí myší pod malými snímky. Jednotlivé přístroje jsme stavěli na stejný - zde kousek výše i vyobrazený - stativ Hama a volili vždy stejný postup zaměření. Nejprve jsme si přitáhli na maximální detail střední stříšku nejznámějšího brněnského dómu Petrov a pak jsme odjeli transfokátorem na maximální WIDE. Do jisté míry přesně jsme tak dosáhli zaznamenání shodných detailů našeho města ze zmíněného mostu nad ulicí Olomouckou, což by mělo být důležité i pro posouzení snímků ze širokoúhlých záběrů. Stejného stanoviště jsme „při jednom“ využili i na pořízení digitálních fotek (chybička je vidět u DF: WIDE-Sharp). Odhad vzdálenosti našeho stativu - od jmenovaného kostela Petrov byl mimochodem zhruba 2,5 km vzdušnou čarou i podle mapy. A opět ještě připomeňme, že jsme měli u natáčení maxima optiky vypnutý digitální ZOOM, a to „nepřejedeme“. Hodnocení tohoto parametru - anebo jeho důležitosti - je na čtenáři samotném, porovnávací snímky by mohly každému leccos napovědět…

Ostření videokamer v režimu : výhradně zcela automatickém

Jedním ze směrodatných posouzení kvalit elektronik a optik všech přístrojů jsou nepochybně chování v tzv. automatických režimech - tedy - jak si poradí samy. Nejen každý profesionál potvrdí praktičnost briskní reakce na přeostření momentky, při které se automatika nemusí dlouho rozmýšlet. A kdo by se zde pokoušel tvrdit, že celá kariéra kameramana je o ručním ostření, ten by nejspíš blouznil. Opět jsme použili naši osvědčenou metodu zkoušení videokamer - jedné po druhé - postavení do osvětlené místnosti (interiér naší prodejny se zářivkami), překrytí objektivu (šikmo) dlaní na MACRO-fokus a měření času zaostření do prostoru (potažmo nekonečna) po prudkém odklopení ruky. A zase jsme u toho stáli většinou 3. Zde si odpustím formulaci z prvního testu o selhání očí (některým zbude méně k posměchu) a rovnou naznačím výsledky. Už tradičně nejrychlejší byl Canon, velmi si polepšila Sony - proti nedávnému měření například u vyspělé TRV75 - svým těsným časem za GS50 a vcelku očekávaně se těsně prezentovaly skoro stejně pomalými časy JVC a Sharp. Naměřené časy jsou opět v naší tabulce. Body přidělujeme také stejně a zaokrouhlení bylo snad pochopitelné. Přílišnou blízkost změřených časů jsme řešili postavením přístrojů vedle sebe a vlastně jsme je takto nechali trošku si navzájem „za-závodit“…

Ergonomie+ovládání

Opět pomyslné první lámání chleba v naší „subjektivní objektivitě“! Ještě opatrnější musíme být ve všech soudech. Nakonec ale - těchto 5 kamer jsou tak odlišné stroje, že naše posouzení snad nemohou být nepochopena. Pro úplnost informací znovu uveďme rozměry našich dlaní s doplněním staronového kolegy Pavla Horníčka - první číslo udává délku rozevřené dlaně od první zápěstní rýhy po konec prostředníku a druhou mírou je konec pravoúhle vyklopeného palce od malíkové hrany, oboje samozřejmě u pravé ruky. Rozměry dlaní byly tedy u nás naměřeny následující: PJ a RJ mají shodně 19 x 16 cm. JO má 19,5 x 17,5 cm, KS má pravičku 18,5 x 17 cm a PH pak 19 x 16,5 cm. Podobnost je tu až zarážející, ale čísla jsou pravdivá. Nakonec: nech si zkusí čtenář změřit svoji dlaň, a se mu lépe odezírá. Pojďme se tedy nyní seznámit, jakým rozsudkem kdo z nás obohatil pomyslnou pokladnici hodnocení uživatelských parametrů…

Petr Jelínek: Velice nadějná novinka JVC (a za dobré peníze) byla velmi poškozena v mých očích vývojáři: jak jinak se má poučený laik postavit k umístění hlavního vypínače? Skladná a bez tohoto detailu skoro favorit, než jsem uviděl ty DF! Tento odstavec se ale musí vyjadřovat zvl᚝ jen k ovládání: po stránce držení, pasujícímu tělu a praktickým detailům. Tak jo! Panasonic je nejmenší a kdyby měl výklopný hledáček, by byl o místo výš. Jinými slovy: ovládání bych viděl v pohodě, ale některé ergonomické detaily působí záporně. Sony není po stránce daktyl-ovládání vůbec nic moc a už jsem psal v TESTu1, že mi ta unifikovaná řada nesedne do ruky ani hlavním vypínačem. Sharp je zajímavý, elegantní a nějak až podezřele experimentální. Neubráním se tu pocitu, že na každou příležitost bych mohl vybrat některou jinou z této pětice. Kvůli vlastnímu ovládání kamery bych asi chtěl Canon: všechno sedne, kruh ručního ostření je u jediného z konkurentů a nejspíš jde o nejlépe utracený obnos z dané kategorie. Zapovídám si zde (bohužel) informaci, který Canon s minimem příplatku by byl ještě lepší, ale i tak bych tu zvolil právě MVX100i. Moje body jsou: C-5, J-4, P-3, SO-2, SH-1.

Jirka Rakušan: Z testovaných modelů mně asi nejvíce po ergonomické stránce oslovil model JVC, ale za místo umístění hlavního vypínače by měl někdo z vývojářů dostat přes prsty. Na druhé místo bych dal Panasonic GS-50, i když - kdyby měl výklopný hledáček, skončil by na prvním místě. Bronz získal Sharp za svůj speciální kloub, který dělí mechaniku, za kterou lze kameru velmi pohodlně držet a optika s hledáčkem a LCD panelem je zvl᚝. Je fakt, že ovládání MENU je trochu kostrbatější, ale při trošce praxe jde vše bez problémů. Canon by určitě tuto kategorii mohl vyhrát, ale díky svému rozměru skončil na mém žebříčku až na čtvrtém místě. Sony se rozhodně nedá považovat za outsidera v této kategorii, ale ten „dotykáč“ se mně vážně nelíbí. Hodnocení: J-5, P-4, SH-3, C-2, SO-1.

Karel Souček: Ze sledovaných videokamer mi sympaticky malá JVC nejlépe sedla do ruky, má velmi jisté držení. Hlavní vypínač je zde sice trochu nešikovně umístěn (mimo dosah ukazováčku), ale jinak je zde ergonomie zpracována velmi dobře. U Sony si pouze můj malíček stěžoval na nedostatek místa, ostatní prsty si místo našly automaticky. Již klasickým záporem u Sony je i zde ovládání přes dotykový LCD. Naopak držení a ovládání Canon se mi jevilo velmi vyvážené a praktické, stejně jako u GS50ky. Všechny prvky ovládání jsou u těchto dvou videokamer rozmístněny výrazně logicky. Z estetického hlediska mi vyhovují trochu podobně vyhlížející modely Sony a Panasonic s čistě propracovaným designem. Sharp mi i přes svůj ohebný kloub nepřirostl k srdci, o eleganci zde vůbec nemůže být řeč. Přiděluji to takhle: P-5, J-4, C-3, SO-2, SH-1.

Jirka Ovesný: Ergonomie a estetika? Co se týče estetiky, tak u mě vyhrál Panasonic. Tuto disciplínu bych ale raději ponechal našim zákaznicím, protože pro ně je estetika při výběru videokamery mnohdy nejdůležitější. Panasonic má dobrou i ergonomii, ke které nemám příliš námitek, snad jen že se nedá ručně ostřit v okamžiku, kdy chci ovládat ZOOM (obě funkce jsou výhradně na obsluhu ukazováčkem). Canon se nejvíce podobá tvarem svého těla klasické videokameře. Vynikající držení a prvotřídní obsluha je u Canonu v posledních letech samozřejmostí. Například ruční ostření má klasický prstenec kolem objektivu a i její celkové provedení považuji za nejvíce profi. Daň za dobré parametry jsou rozměry, ty jsou absolutně největší. Sharp se mi držel ze všech nejlépe, natáčelo se mi s ním nejpohodlněji díky otočnému kloubu. A rozměry patří k nejmenším v našem testu. Nelíbí se mi akumulátor, který je umístěn pod LCD panelem, takže není možno dokoupit větší kapacitu, LCD by v tom případě nešel zavřít. U Sonky se mi nelíbí držení. Není to tak strašné, jako nešastné ovládání téměř všech funkcí přes dotykový LCD panel, ale prostě nevím co s malíčkem - kam s ním? Výhodou jsou rozměry, ale zde se dá vytknout velká šířka. JVC se mi po stránce designu zdá nejhorší: není velká, ale na první pohled mi připadá jako plastová hračka. U obsluhy přístroje musím dvoustovce vytknout špatné umístění hlavního vypínače a poněkud nešastná tlačítka pro obsluhu MENU pod LCD panelem. To v praxi znamená, že bez jeho vyklopení se nedá kamera přednastavit. Mám to: P-5, C-4, SH-3, SO-2, J-1.

Pavel Horníček: Při srovnávání těchto kamer jsem byl nejvíce zaujat značkou Canon, protože i při svých relativně větších rozměrech je skladný a hlavně se velice dobře drží, možná právě pro své rozměry. Na druhé místo bych umístil JVC: padne dobře do ruky, i když umístění hlavního vypínače rozhodně není z nejvhodnějších. Sympatický Panasonic v mém žebříčku zaujímá až třetí místo, a to hlavně z důvodu nemožnosti vyklopit hledáček směrem vzhůru. Na předposledním čtvrtém místě skončil výrobek firmy Sharp, protože jeho systém s oddělenou záznamovou a snímací částí - spojených pouze otočným kloubem - je jistě zajímavý, ale mně se vůbec nezdá nejvýhodnější. Na poslední místo jsem dal kameru Sony, především díky jejímu ovládání přes dotykový LCD-displej. Body: C-5, J-4, P-3, SH-2, SO-1.

Kompletní tabulka výsledků MEGARECENZE-2: všechna hodnocení a body

Preference výbavy videokamer:

Druhý a taky zásadní prubířský kámen subjektivity. Zatímco mnozí uživatelé asi upřednostní větší přiblížení, jiní zase třeba vybírají podle rozlišení DF a další třeba hledají co nejdelší výdrž akumulátoru v základní sadě. Tady jsme zažili snad největší překvapení pro model Panasonic - respektive - takovou výdrž AKU jsme opravdu nečekali. Nakonec ani Sharp nezklamal (ale měl doping v podobě největší kapacity). A zde ještě opětovný povzdech, že objektivita posuzování preferencí výbavy by šla výrazně nahoru zkoušením při vícedenním používaní. Stejně jako u prvního testu jsme tedy měřili kapacitu akumulátoru z pořizovacího setu: nový AKU jsme nabili na plnou kapacitu a pak s vloženou videokazetou (80´) a vyklopeným LCD-monitorem měřili výdrž nahrávání. Po statickém nahrání celé kazety - bylo-li to třeba - jsme ji převinuli v jiné kameře a pokračovali dále. Kapacitu AKU-baterií (viz tabulka) jsme vyčetli buď přímo z údaje výrobce (C, J, P, SH) anebo vypočítali z udávaného množství energie ve Watthodinách (SO). Zde je nutno stejně jako u 1.testu ještě dodat, že Li-ION baterie by byly po tzv. naformování, jež obvykle představuje více (5-10) použití, podstatně „živější“ - a déle by pak vydržely…

Petr Jelínek: Toto hodnocení by mohlo být velice jednoduché! Stačilo by jen „málo“: sloučený ZOOM a ostření Canonu s rychlým transfokátorem Sony, FREE-doplňky Panasonic, praktickým bleskem JVC a univerzálnostmi poloh Sharpu. A co teď s tím? Něco pro mě je a něco už tolik není IN: Sharp nemá AV-vstupy a hrůzu DF (!), Panasonic má malé rozlišení DF, ale vzal bych si ho do bundy na hory. Sony je technicky o dvě třídy nad svým ovládáním a JVC bych potřeboval kvůli blesku. Holt - jak naznačuji problém už v úvodní větě tohoto odstavce. Na rovinu bych ale jako potenciální uživatel sloučil právě vlastnosti Canon-stovky, přičemž bych trval na této nejlepší volbě výbavy k vynaloženým penězům z celého kvinteta. Druhé místo? Předem „předeprán odborníky“ - a rozkýván strašnou nerozhodností - preferuji skutečný technický glanc (Sony) a blesk (JVC) proti skladnosti (Panasonic) a experimentům (Sharp). Ale co tady zvolit? Teď se (možná) trochu zpronevěřím určení a poslání tohoto dílčího hodnocení anebo nevím čemu: tady bych určitě více věřil technickému Sony proti snaživému návratu JVC mezi elitu! Hledáčky a vstupy tu už nehrají roli (všichni mají skoro všeho dost) a ani akumulátorem to veliký Sony tentokrát vůbec nevyhrál, ale DF a vyšší vymoženosti mám IN podle svého klíče (přiděluji své body): C-5, SO-4, J-3, P-2, SH-1.

Jirka Rakušan: Při hodnocení celkové výbavy se dá opravdu těžko posoudit, zda upřednostnit vestavěný blesk u JVC, 16-ti násobný optický ZOOM (Canon), mít raději mikrofon ve FREE-style dálkovém ovladači (Panasonic) nebo dát přednost rychlému najetí ZOOM-u u Sony. Asi nejvíc bych při natáčení využil solidní objektiv a kvalitní snímací čip u modelu Canon. Na druhé místo jsem dal JVC, jelikož jako jediný model nabízí blesk pro foto-režim a bez něj se opravdu nedá fotit (samozřejmě kromě scenérií za hezkého počasí). Navíc nabízí nejlepší rozlišení na fotku. Třetí příčku si zaslouží Sony. Má 1.07MPx snímací čip, což je víc, než u zbývajících dvou zástupců. čtvrté místo obsadil Panasonic, protože má zmíněný dálkový ovladač s externím mikrofonem. Nemyslím, že by to byla zase až tak nepostradatelná výbava, ale za originalitu jsou také body. Na Sharp zbyla poslední příčka, protože mě ničím opravdu zajímavým neoslovil. Barevný hledáček, 2,5“ LCD panel a slot na paměovou kartu má přeci v tomto testu každý. Hodnocení: C-5, J-4, SO-3, P-2, SH-1.

Karel Souček: Z hlediska výbavy videokamer mám nejlepší pocit z Canonu. Objektiv o průměru 37mm dává přece jen větší možnosti než 27mm u JVC a Panasonic nebo 30mm u Sharpu a Sony. Rovněž ostřící prstenec bych viděl jako přednost, využití bych pro něj určitě našel. Sony disponuje velmi užitečnou funkcí bat-info, kdy se můžeme kdykoli dozvědět stav baterie v % při otevřeném i zavřeném LCD. Aktivní botička pro příslušenství je zde rovněž pozitivní informací. Touto tzv. inteligentní botičkou disponuje i Canon. Free-style dálkové ovládání s mikrofonem může někdo považovat za praktickou věc, mně to však jako zásadní plus nepřipadá. Pro JVC je snad největší výhodou čip 1,3MPx a zajímavá funkce Navigation, kdy se při nahrávání záznamu automaticky ukládají náhledy střihů na SD kartu. Hodnocení mám zde takovéto: C-5, J-4, P-3, SO-2, SH-1.

Jiří Ovesný: Výbava a celkový dojem mi připadne nejlepší u Canonu. Velký ZOOM, analogový i digitální vstup, ruční ostření pomocí již zmíněného kroužku kolem objektivu, má rychlou a jednoduchou obsluhu, na kterou jsem si rychle zvykl. Další dobrý parametr vidím ve snímacím čipu o rozlišení 1,33MP a ten odvádí bezkonkurenční práci jak při natáčení pohyblivých scén, tak hlavně ve fotografickém režimu. Na druhé místo jsem dal JVC: DF má také 1,33MPx a dokáže vytvořit fotku s rozlišením až 1600x1200 (což jsou 2MP). Podle mého názoru toto rozlišení ale úplně neodpovídá. Další výbava jsou veškeré vstupy a oproti konkurentkám má jako jediná zabudovaný blesk. Na 3. místo jsem dal Sony, má solidní rozlišení, všechny vstupy a slušný fotorežim. Panasonic má rozlišení jen 0,8MPx, což není moc a má špatné vyvážení bílé barvy v automatu, které jde často do modra. Proto je v této disciplíně u mě až na 4. místě. Na posledním 5. místě skončil Sharp. Chybí mu analogové vstupy, rozlišení má taky jen 0,8MPx, nejméně přehlednou nabídku funkcí a ZOOM jen 10x (stejně jako ostatní mimo Canon). Líbí se mi na něm sice netradiční otočný kloub, ale ten na konečném výsledku nepřidá. Je to: C-5, J-4, SO-3, P-2, SH-1.

Pavel Horníček: Celkové hodnocení jakési preference požadavků na výbavu videokamery je dost obtížné, záleží na tom, co kdo upřednostňuje. Já si nevíc považuji 16-ti násobného ZOOM-u u Canonu a dávám MVX100i nejen kvůli číslu přiblížení jednoznačně na první místo. Na další pořadí bych dosadil sympatický model JVC D200, nebo jeho vestavěný blesk je pro statické snímky podle mě opravdu důležitý. Na třetí místo umístím Sony TRV33 - a nejen pro velikost jeho snímacího CCD senzoru. Předposlední místo u mě obsadí PANASONIC GS50: má alespoň dálkové FREE-ovládání s vestavěným externím mikrofonem. SHARP VL-Z5 bohužel nic specifického pro mě nenabízí, obsazuje tedy u mne poslední místo. Svoje hodnocení tady vidím následovně: C-5, J-4, SO-3, P-2, SH-1.

Digitální foto-režim videokamer (tj. DF)

Tady jsme oproti minulému testu přidělovali (!) své hodnotící body, protože se domníváme, že v této cenové kategorii kamer jsou rozdíly značené. Všechny modely mají přece ukládání DF na paměovou kartu, ale jejich význam - nebo spíše využití - jsou velice odlišné! Zatímco u dvou modelů s čipem 1,3MPx (CCD údajně pochází z dílny Sony) je kvalita DF reálně použitelná i pro fotografie 10x15cm, další konkurenti tento nadstandard nemají. Všechny modely sice umí ukládat DF i na pásku (šestivteřinová nahrávka) kazety s poměrem stran 720x576, ale o tom tato disciplína není. Navíc tady jde o vymoženost jednoduchého stažení fotek z paměové karty pomocí rozhraní USB nebo čtečky karet. Což samozřejmě není reálné u záznamu DF na pásku: tam je to možné dostat ven pouze přes rozhraní IEEE1394 (F-W). Rozlišení DF je po zvětšení kterékoli z přiložených fotek možno snadno identifikovat, podobně jako líbivost kvality. Zde dodejme, že jsme se snažili dodržet i podobné slunečné prosvícení oblohy, což se nám nedařilo v testu1 a stálo nás to pak hodně telefonátů čtenářů našeho WEB-u. Jinými slovy: když se přihnal do MEGATESTu2 mrak, stálo nás to několik minut čekání navíc…

Petr Jelínek: Pořízené DF Brna nás překvapily, nadchly i vyděsily - tedy jak která, že ano. Začnu od posledního místa: Sharp se mi jeví jen o kousek nad pověstným VGA (tj. 640x480) mobilních telefonů! Naopak Panasonic má sice navrch výrazně proti Sharpu, ale na papíře už by to zřejmě vůbec nestíhal. Sony má sice přijatelnější barvy a proti JVC nelže, ale přece jen bude vypadat už na formátu 9x13 dost bídně. JVC nabízí dopočítávané rozlišení 1600x1200, ale to mě spíše ovlivňuje negativně než by mi to imponovalo (viz výsledky). Canon má pro DF největší ZOOM a zjevně nepodvádí. Barevně a taky poměrem bodů je na tom nejlépe z celé pětice. Nejen občané z Brna si mohou povšimnout impozantně přiblížené - "pitomej opar" - budovy bývalé vyhlídkové kavárny Grand-Prix v městské části Kohoutovice (vedle levé věžičky Petrova), která je mimochodem o celých sto metrů výše, než proslulý hrad Špilberk. A že je vzdálenost už hodně veliká, to zaručuji: naměřil jsem v mapě podle měřítka nějakých 9 km „vzdušně“! Přiděluji body následovně: C-5, J-4, SO-3, P-2, SH-1.

Jirka Rakušan: U fotografií, které jsme spolu s P. Jelínkem pořídili z brněnského mostu, se to nejlépe povedlo MVX100i. Na druhé místo bych dal Sony, i když má méně pixel než JVC. Proč? Sony i Canon mají papírově menší rozlišení než JVC, ale snímací čip používají JVC i Canon stejný. JVC dosahuje „lepšího“ rozlišení zjevně nějakou interpolací. Bohužel rozlišení není všechno - když jsem viděl výsledek z „jévécéčka“, tak jsem si myslel, že je to foceno za jiného dne nebo aspoň úplně jiného počasí. Vzhledem k tomu, že jsem to fotil já a vím, že bylo vcelku hezké počasí (na listopad), musel jsem JVC za jeho barevné podání odsunout na třetí místo. Panasonic byl zase spíše naopak. Barevně se mi líbí asi skoro nejvíc, ale kamera za necelých třicet by mohla umět lepší rozlišení než 640x480. Na Sharp zbyla poslední příčka. Nemá ani dostatečné rozlišení ani ostrost. Hodnocení: C-5, SO-4, J-3, P-2, SH-1.

Karel Souček: U fotografického režimu nejlépe vychází Canon s 1,3megapixelovým čipem. Pravda, Canon se svým průměrem objektivu 37 měl nejlepší podmínky pro kvalitní foto, ale jeho DF dopadly opravdu nejlépe (1280x960). Zato JVC vlastnící také 1,3MPx-čip nedopadla vůbec dobře. Špatnou světelnost s neostrými hranami bych u rozlišení 1600x1200 nečekal. Velmi dobře rovněž pracuje Sony (1152x864) a s dobrou světelností, ale mírně rozostřenými hranami. U Panasonicu (640x480) už je vidět malé rozlišení, celkem dost neostré, ale barvy přirozené. Sharp (640x480) se svým foto režimem uspokojí málokoho. Velmi neostrý, špatné barevné podání - pro tisk jakékoli velikosti téměř nepoužitelné. Tady bych to viděl takto: C-5, SO-4, J-3, P-2, SH-1.

Jiří Ovesný: Foto-režim u mého posuzování vyhrála o kousek Sony, i když má menší rozlišení než Canon. Fotka má věrné živé barvy a je ostrá. Canon jsem dal na místo druhé, dle mého názoru nemá tak pěkné barevné vyvedení jako Sony. Ten rozdíl je ale tak malý, že jsme se s kolegy u posuzování nedokázali vůbec shodnout. Na třetí místo jsem dal Panasonic, fotka je nejlepší barevně, ale to rozlišení!!! JVC má papírově velké rozlišení, ale v praxi se mi to moc nezdá ani co se týče barevného provedení, proto čtvrté místo. Sharp je ve fotografování na posledním místě - i za dobrých světelných podmínek. Má malé rozlišení, fotka je navíc neostrá, barvy jsou nejvíce vzdáleny realitě. Hodnotím: SO-5, C-4, P-3, J-2, SH-1.

Pavel Horníček: Tady jsem se rozhodl, že nebudu tvořit v textovém programu další spisovatelské bajty, ale že prostě jen vyjádřím bodově svůj subjektivní dojem z pořízených DF: C-5, SO-4, J-3, P-2, SH-1.

Kompletní tabulka výsledků naší MEGARECENZE číslo 2: hodnocení a body

Nahrávání videokamer za šera a ve tmě

Anebo jinak také: srovnání nahrávek v automatických režimech a pak s použitím nabízených funkcí nočních režimů. Tenhle testík byl sice opět (možná) ovlivněn nedokonalostí podmínek, ale můžeme čtenářům garantovat poctivost a původnost přiložených náhledů. Na pohled černé obdélníčky nejsou omylem, ale po zvětšení kliknutím myškou odhalí opravdové schopnosti nočních režimů v automatu. Na stativ, jenž byl postaven stále na jednom místě, byla nasazována (výraz platí pro přístroj s našroubovanou stativovou destičkou) jedna kamera po druhé a opět byl natáčen obrázek kalendáře (ve skladě prodejny) zavěšeného cca 150cm nad zemí. Na ukázkách záběrů, jež jsme vytáhli z videa opět pomocí programu PINNACLE VS8, by měly být dobře patrné výsledky každého z modelů. Nejprve jsme zaznamenali několik vteřin videa se zapnutým a následně i s vypnutým nočním natáčením. Jak se nám zdál který z hodnocených modelů, to už musí čtenář vysledovat z dílčích posudků každého z nás…

Petr Jelínek: Tohle je obtížné i reálné zároveň. Obtížné v tom, že v tzv. automatu to kamery fakt nezvládají žádná; a reálné v tom, že alespoň za manuální noční režim je lze rozsoudit. Jak je zjevné podle snímků ke zvětšení, bez zapnutí „ručního NIGHT-u“ to není opravdu ke koukání a volit mezi slepými jednookého králem je obtížné. Subjektivně je (možná) cosi vidět ještě tak v bezbarvém snímku automatu Canon, ale hrůza soudit! Zapnutím nočních režimů už se dá alespoň vidět, o co jde: Panasonic - jednoznačně - nejlepší pomocí otočeného LCD dopředu coby mini-světla. Canon má ještě obstojný obraz s náznakem barev a Sony je jako už tradičně šedozelený. Mezi JVC a Sharpem bylo opravdu obtížné hodnotit: usoudil jsem, že světlejší načervenalý flek od VL-Z5 je spíše nějakým omylem nebo světlem pootevřenými dveřmi a dávám na 4. místo JVC. Svoji trochu bodů dávám tedy v této disciplíně následovně: P-5, C-4, SO-3, J-2, SH-1.

Jirka Rakušan: Při natáčení šera „skoro-tmy“ v automatice se nedá tvrdit ani o jednom z výrobců, že by daný problém zvládal nějak lépe než ti ostatní. V podstatě se dá říci, že ani jedna kamera v tomto směru nemá uspokojující výsledky a rozhodně si stojím za tvrzením, že amatérské kamery nenatáčí dobře tmu a ticho (při nahrávání je v tichých scénách slyšet chod motoru a mechaniky). U manuálně zapnutých nočních režimů už jisté rozdíly patrné byly. Zde se mi nejvíc zamlouval Panasonic, který sice nemá vestavěné LED-diody jako firemní verze DS-60/65 z prvního testu, ale při otočení LCD panelu je celá jeho plocha bíle nasvícena, což má jaksi suplovat funkci světýlka. Druhé místo u mě obsadil Canon, i když oproti JVC nebo Sharpu se až tak mnoho nelišil. Třetí místo jsem přidělil značce JVC, čtvrté místo pak ode mě dostala „Sharpka“ a Sony jsem odsunul na páté místo. Stále mi vadí onen nazelenalý obraz, i když je výhodou, že zde alespoň není známý stroboskopický efekt. Moje hodnocení: P-5, C-4, J-3, SH-2, SO-1.

Karel Souček: Posuzování sledovaných videokamer v noci v automatickém režimu je pro normálního smrtelníka téměř neuskutečnitelné. Všechny (pravda mimo Canon, kde tušíme jisté obrysy čehosi) kamery pořídily téměř černočerné obrázky. V manuálním nastavení se nejlépe projevil Panasonic a Canon. První jmenovaný má větší sytost barev, u Canonu se projevila čistota kresby a slušná světelnost. Sharp v manuálním nastavení celkem zklamal, rozostřené kontury s červeným flekem. JVC je neostré úplně, avšak světelnost má lepší než Sharp. Sony již klasicky prosvětlila obraz v nočním režimu celkem slušně, ale její nazelenalé světlo uspokojí pouze málokoho. Tohle bych viděl následovně: C-5, P-4, SO-3, J-2, SH-1.

Jiří Ovesný: Noční snímání videa jsme prováděli za extrémně špatných světelných podmínek. Před tím, než se budu vyjadřovat k jednotlivým modelům, je třeba zdůraznit, že s žádnou videokamerou kromě SONY se nedá natáčet za takových podmínek, protože se automaticky velice zpomaluje rychlost závěrky kvůli zisku světla a tím se obraz rozmazává tím víc, čím méně je světla. A Sony? Ta používá infračervené LED-diody, které mají za následek tmavě šedozelený obraz a pokud byste natáčeli např. své rodinné příslušníky, počítejte s tím, že jim budou šedozeleně svítit oči, takže noční rodinné setkání bude jako horor s upíry…

A teď k hodnocení jednotlivců. V plném automatu si Panasonic moc nevěděl rady, ale stejně na tom jsou i ostatní testovaní konkurenti. S manuálním nastavením má GS-50 absolutně nejlepší výsledek. Jsou tam dokonce i vidět barvy! Na druhé pozici se v mém hodnocení a této disciplíně umístil Canon, vzhledem k podmínkám, ve kterých tato část testu probíhala, má pořád dobrý výsledek. JVC jsem umístil na místo třetí, bez komentáře. Sony na čtvrtém místě sice má zelený obraz, ale je vidět aspoň to bezbarvé něco. Sharp už nevidí skoro nic ani po ručním nastavení, proto poslední místo. Ode mě je to hodnoceno takto: P-5, C-4, J-3, SO-2, SH-1.

Pavel Horníček: Noční režimy videokamer rozhodně nepatří mezi funkce, kvůli kterým by se měl člověk jednoznačně rozhodovat mezi jednotlivými výrobky, ale jistě je možné k nim při výběru přihlédnout. Žádná amatérská kamera nenatáčí kvalitní obraz bez přiměřeného osvětlení, a to hlavně v automatickém režimu. Při použití speciálních programů pro natáčení za zhoršených světelných podmínek je možné dosáhnout i použitelnějších výsledků. V tomto režimu je asi nejlepší Sony, umí natáčet za úplné tmy, ovšem obraz není barevný, ale pouze v odstínech zelené barvy (infračervený režim). Další místo u mě zaujímá Panasonic, umí si scénu přisvětlit otočeným, bíle zářícím, LCD-displejem. Canon umístím na třetí místo, JVC na čtvrté a na poslední Sharp. Tyto tři kamery se mým očím víceméně v nočních režimech téměř neliší. Takže: SO-5, P-4, C-3, J-2, SH-1.

Hodnotící tabulka a výsledky

Všechna uváděná kritéria jsme sestavili do (snad) přehledné Tabulky. Mělo by z ní vyplynout, který model je na tom lépe a který takovou hodnotu za pořizovací maloobchodní cenu s rozmezím 28-30 tisíc korun s DPH nenabízí. Jde o souhrn hodnocení, ve kterém se může každý čtenář orientovat v námi zjištěných parametrech a předložených výsledcích v čele s vyobrazenými snímky. Opět zdůrazněme, že nejsme nikdo z nás - jakýchsi pomyslných porotců - úhlavním nepřítelem nebo zbožňujícím fanatikem kterékoli z hodnocených značek. Podobně se sluší znovu připomenout, že všechny pořizovací ceny videokamer vychází z tzv. nejmenších doporučených cen pro čR a jakákoli argumentace, že lze sehnat některý z modelů levněji, ztrácí na logice: VŠECHNY kamery lze totiž sehnat levněji oproti MOC! Ostatně, kdyby tomu tak nebylo, nespíše byste nemohli číst ani tyhle stránky, protože naše specializovaná obchodní firma VIDEOKAMERY CZ by také neměla být z čeho živa… Kliknutí na kterýkoli z největšího počtu obrázků, jaké kdy na našem WEB-u naeditoval do jedné aktuality či recenze (MEGATEST1 datově překonán) autor většiny textu (PJ), se může každý z našich čtenářů přesvědčit o tom, že jsme zase odvedli kus práce. Kterýkoli z kritiků to může opět jakkoli zavrhnout či odsoudit, ale naši (poctivou?) práci nám už nikdo neodpáře…

Vyhlásíme tedy konečné výsledky: Jak vyplývá z tabulky postupně nasbíraných bodů, je na „pod-bramborovém“ umístění model VL-Z5 firmy Sharp. Pravá bramborová medaile a 4. místo vychází (těsně?) na model JVC GR-D200. Bronzová 3. příčka našeho testu patří (po zásluze?) modelu Sony DCR-TRV33, ale s celkem malým odstupem od stříbrné pozice (relativní!) prohru dosti zjemňuje. Stříbrná medaile s nejtěsnějším rozdílem je získána modelem Canon MVX100i. Zlatá medaile a tedy první místo patří zjevně velice těsně, ale podle „cílové fotografie“ i zaslouženě modelu NV-GS50 firmy Panasonic: přístroj sice nemá nejlepší fotografický režim a ani navrch ve většině parametrů, ale svými dílčími překvapeními zabodoval a vyhrál. Naše tabulka výsledků, jejíž úplnou verzi (včetně subjektivit každého z nás) si můžete zvětšit kliknutím přímo na ni nebo na kterýkoli odkaz - je tu umístěna víckrát - vypovídá o všech zjištěních podle našeho nejlepšího svědomí...

Jako hlavní autor většiny textu se podepisuji (PJ) a závěrem chci ještě znovu odpřísáhnout, že všechny uvedené - zvětšené - fotografie z kamer (tedy jak z fota, tak i z videa) jsou bez úprav a opravdu zcela 100%-ně autentické!!! A dodávám ještě poslední věty - na rovinu - kolegové netušili (do přečtení v úterý 18.11.2003), jak to dopadlo a já sám jsem byl s výsledkem seznámen ve chvíli sečtení bodů do hodnotících tabulek při vlastní editaci tohoto "veledíla": bylo to v neděli 16.11. 2003 ve 12 hodin; a že bych nebyl sakramentsky překvapen? Tak to bych tedy fakt strašně kecal…

Zde: Základní technická data všech 5-ti recenzovaných rivalů v tabulce...

A ještě odkazy do českých firemních WEB-ů zde námi testovaných značek:

Canon Czech + JVC Czech + Panasonic Czech + Sony Czech + Sharp-Nepa.

S obrázky pomohl ještě výrazněji než minule: Jirka Rakušan
Titul pokračujícího nadějného novice získal: Karel Souček
Všem se pletl furt pod nohy (to je fór, Jirko): Jirka Ovesný
Nejvíce ze všech nestíhal zadané texty: Pavel Horníček
Celou tu šílenost dal zase nejvíc dohromady: Petr Jelínek
(Prosím o upozornění na jakoukoli chybu)