Něco pro pamětníky: Panasonic M40

Prodávající zákazník této komisní kamery (náš dobrý známý) se o ni zjevně staral velmi dobře a pečlivě, protože přístroj je jako nový, plně funkční a nemá ani jeden „mrtvý bod“ na CCD-snímači. Pro praktické zopakování (vložil opět Petr Jelínek) je tu návod ke zjištění takových nefunkčních pixel (bodů): zapnuté videokameře - propojené AV-kabelem do televizoru - zakryjete objektiv (většinou stačí dlaní) a počkáte pro jistotu nejlépe zhruba třicet vteřin. To bývá většinou dostatečná doba k „ohřevu“ CCD (ten je tady mimochodem 1/3“ velký a má 320.000 bodů) a objevení se malých svítících teček, jež představují právě zmíněné mrtvé - a tedy velmi nežádoucí - body snímacího čipu…

Ohromný STROJ (tahle veliká mašinka opravdu snese spíše tohle označení) má dosti impozantní rozměry (130 x 245 x 460 mm) i hmotnost (srovnejte to s „modernou“: 2,6 kg bez AKU!). Uvedené míry a velká hmota mají ale samozřejmě i své výhody: celé tělo je neseno ramenem kameramana, takže v zásadě opravdu nepotřebuje obrazový stabilizátor (a každopádně jej žádný ve výbavě ani nemá…). Způsob používání tedy zajišuje nejen dobrou stabilitu takové mašiny, ale také jej vlastně předurčuje k používání pro slavnostní akce na zakázku, mnohem spíše než například na záznamy z letní dovolené (PJ: i když - i tohle se vídávalo v přímořských letoviscích).

Objektiv má zabudovánu poměrně velkou optiku s vcelku solidní světelností 1,4 a rozsahem transfokátoru 5-40mmm - to znamená 8x optický ZOOM. Průměr závitu pro filtr je 49mm, ale vlastní kroužek je ukryt za velkou kuželovitou sluneční clonou. Videokamera se díky své optice chová velice slušně i za špatných světelných podmínek (vzhledem k datu výroby…). Okolo objektivu má M40ka prstenec ručního ostření. Zaostřit se u této videokamery dá velice snadno také díky poměrně velkému čB hledáčku a dobré citlivosti zmíněného kruhu FOCUS-manuálu. Další výhodou je externí mikrofon s molitanovým filtrem proti větru, jenž nesnímá zvuky motorů kamery a hlavně z velké části odstraňuje nežádoucí burácení větru.

Externí světlo s příkonem 10W (na obrázcích je nasazeno v pohotovostní poloze) se ke kamerám zřejmě dodávalo jako volitelné příslušenství a prodávající jej přidal jako bonus. Je napájeno ze stejného akumulátoru (mimochodem: žádný Ni-Cd nebo Ni-MH, ale olovo a napětí 12V!) jako samotný stroj a dá se zapnout buď plně automaticky - samo se zapne či vypne podle okolních (pod 20luxů…) světelných podmínek - nebo trvale vypínačem (ručně). Při horších světelných podmínkách se dá zapnout i speciální režim digitálního přisvětlení obrazu, při němž je uměle přidán jas a zpomalena rychlost závěrky. Tím se logicky využije maximum světla vstupujícího do objektivové části.

Výbava tohoto dobového přístroje je poměrně solidní: kromě udaných parametrů optiky má i makro (cca od 2cm) a udávané minimální osvětlení pro režim GAIN-UP je 1 lux. K dispozici je také vestavený titulkovač, zobrazující se časové údaje, intervalové natáčení, digitální efekty (prolínačka, stíračka, stroboskop) a „jakoby inteligentní“ botička (protože na kontakty zmíněného světla). Prodávající ponechává ke stroji navíc 1 akumulátor (dohromady tedy dva), nabíječku s adaptérem (100-220V), český návod a také docela velikou brašnu (kam jinak s takovou věcí, že ano).
Ani komisní cena krásné ojetiny není nikterak závratná - "visí" už několik dní zde v levém sloupci na titulní straně tohoto WEBu (rubrika Inzerce)...

Popisovaná videokamera si spolu s předchůdci (např. NV-M10) i nástupcem (NV-M50) v barvách značky Panasonic a zejména s „kolegy“ vyššího rozlišení systému S-VHS (tedy NV-MS4 a NV-MS5) vydobyla dobré jméno na trhu. Zásadní výhoda takové kamery byla totiž logicky v možnosti odevzdání natočeného videa ihned po natočení akce (svatba, křtiny, oslava) a eventuální možnost přehrávání originální nahrávky v domácím videorekordéru VHS. Připomeňme ještě, že posledními stroji na velké kazety byly zmíněné kamery Panasonic NV-M50 a NV-MS5, jejichž katalogová nabídka skončila zcela v roce 2000. Od té doby se na středoevropském trhu žádné modely plného formátu nenabízejí…

Poznámka na závěr (PJ): Na internetových adresách, jež většinou tvoří i tzv. virtuální obchody, se dá dohledat stále několik modelů videokamer tohoto plného formátu VHS. Jsou buď označeny logem se značkou Hitachi anebo dokonce i RCA, přičemž u druhé jmenované firmy se domnívám, že za jejich ostatním sortimentem stojí Thomson. Protože jsem názoru, že je to zajímavé, přikládám zde nejen obrázek takové videokamery, ale nabízím k nakouknutí i Internetovou adresu, kde se dá vyhledat hned několik modelů zmíněných značek (vlevo jsou tam seřazeny ke kliknutí). Máme také nachystáno několik dalších článečků, jež nakouknou do "novodobé historie" našeho oboru…