Sony TG7: rekordní prcek i pro levé ruce

Odkazy k souvislostem na těchto stránkách dnes osvěžím zajímavostí levoruké problematiky. Videokamery mám jako živnost i koníček od začátku 90. let a na pomyslné pažbě by se dalo najít za prodané kusy HODNě zářezů (nechlubíme se, ale 14.000 strojů jsme zapsali loni :-D). Nikdy jsem ale neviděl u žádného výrobce ani v žádném katalogu takový model, který by byl primárně určen pro ovládání JEN levou rukou. A se jeví tento požadavek jakkoli zvláštním, existuje mezi námi (pravděpodobně maličká) množina lidí, kteří k ovládání třebas kamery používat pravičku nemohou vůbec. Důvody mohou být různé - úraz, ochrnutí, amputace atd. - ale vždy je tu onen požadavek ovládání celé mašinky jen a pouze levičkou. Popisovali jsme tu druhdy celkem reálné možnosti levorukých ergonomií v modelu JVC GR-DX2/35 v sezónách 2003/4 a do kategorie (podmínečně) zvládnuté levorukosti lze řadit i "mimina" SV-AV100 či SDR-S100 a S150. Při pokusech zvládnout větší část ovládání levičkou prakticky každý současný model ztroskotá. Ovšem až na ony výjimky z pravidla, tedy dnes popisované Sony TG-Sedmičky a předchůdkyně Trojky. Naše firma totiž opravdu prodala mezi všemi kousky TG3 (tuším) tři exempláře lidem se zmíněným požadavkem. A to už tu vůbec neuvažuji nad OBřÍ (menšinovou) masou leváků od přírody, kteří si nechtějí zvykat…

Sony HDR-TG7 má celkem (POZOR, první rekord) DVě tlačítka! Velký kroužek a prstenec tvoří ZOOM plus video-spouš a malý výstupek vlevo pod ní realizuje zachycení fotografií. Žádný hlavní vypínač či volič režimů, žádná další hejblátka, prostě vůbec NIC! Zapnutí tu probíhá odklopením displeje a ukončení činnosti logicky jeho přiklopením k tělu stroječku. Přepínání Video- a Foto- režimů je činěno jednoduše kliknutím na patřičnou spouš. ZOOM je pak ono rýhované kolečko coby obruba video-spouště. Všechno ostatní se děje v rozsáhlých nabídkách daktyl-ovládání, které má na plošce displeje tentokrát tak mrňavé značky, že majitelům RJL (moje vícekrát opakovaná patentovaná zkratka pro Ruce Jako Lopaty :-D) s klidným svědomím doporučím místo své recenze jiný román. Jak velí dnešní trend i miniaturnost mašinky, chybí tu hledáček a logicky i botička na doplňky, není tady vůbec žádná zdířka pro externí výbavu, jen AV-OUT a napájení (s nabíjením) DC IN plus multifunkční konektor zespodu pro zasunutí do kulaté staničky. Nechybí zde stativový závit ani úchytka pro řemínek na ruku, chybí závit pro optické libůstky na objektivu, na celém stroji prakticky není téměř nic k popisování recenzí. Jedním slovem pekelné ŠÍLENSTVÍ…

Sony TG7 je nyní (POZOR, druhý rekord) nejmenší videokamerou (a že mi ono slovo k TG7 příliš nesedí) světa! Svými mírami 30 x 117 x 62 mm (tj. Š x V x H) a hmotností pouhých 230 gramů trumfuje svoji předchůdkyni (32x63x119 mm a 240g) sice jen o fous, ale ani sport třebas nemá problémy s postupným posouváním rekordů o zlomky jednotek, že ano. Osazení mrněte tvoří 1/5" čip s celým názvem Exmor™ CMOS a celkem 2,36MPx. Objektiv má opět komplikované označení Carl Zeiss® Vario-Tessar®, ale na excesy jsme u této firmy zvyklí. S 10násobným optickým přiblížením a nástavbou 120násobku digitálního zvětšení se Sedmička řadí do jakéhosi průměru podobných údajů za dlouhé sezóny zpátky. A protože mě baví fešné zkratky, vkopíruji sem ještě web-označení zvukového systému Dolby® Digital 2 kanály, k nimž se nás výrobce dokonce snaží na čs. stránkách přesvědčit, že (cituji z webu) Integrovaný mikrofon má 3 kanály, zaměřovací mikrofon. A raději se nevysměju zmatkům v údajích o TG3 tamtéž, protože nakonec nevím, kdo všechno to čte a jak by mohl lobbovat třeba problémy od velkého dodavatele (to je dril :-D). Velikost mřížky vestavěných mikrofonů je mj. něco přes 1 x 2 cm a to je pro deklarované audio (skoro) akorát…

Video- a Foto- kvality prcka nedoznaly oproti módům předchozí Trojky změn. Opakují se tu nejvyšší stupeň HD FH s 16Mbps a druhý nejvyšší HD HQ s 9Mbps, třetí možnost se jmenuje HD SP (7Mbps) a čtvrtá pak HD LP s 5Mbps. Nižší SD-kvalita je zastoupena opět třemi módy s pojmenováním SD HQ (9Mbps), SD SP (6Mbps) a SD LP s tokem 3Mbps. O komplikovaném nastavování jednotlivých režimů neustálým se nořením do nabídek dotykového ovládání ani nebudu raději mrhat textem, protože je mi jasné, že běžný uživatel zvolí jeden stupeň kvality nadlouho a má pokoj. Jednoduchým výpočtem lze zjistit, že například vestavěnou fleš-pamě 16GB obsadí v nejvyšší kvalitě asi 2 hodiny záznamu, zatímco v nejnižším toku SD-rozlišení by to mohlo být něco přes 10 hodin. Dokoupení paměové karty na delší poznávací dovolenou asi nebude příliš od věci, by pan Sony vyznává tvrdohlavě své originální MS-druhy, v důsledku čehož je logicky jeho médium výrazně dražší oproti zaběhnutějším SD-kartám, ale to už se opakuji a stejně s tím nic nenadělám. Za uživatele i obchodníky ale konstatuji "zaplapánbůh, že tu vestavěná pamě je", uleví se tím nejen zapomětlivějším jedincům, protože bez patřičné karty se třebas s předchůdkyní TG3 nenatočilo logicky nic. Přípojné zdířky - nebo spíš jejich absenci - si odbudu obrázkem u tohoto odstavce a odkazem na detail nabíjecí staničky…

Držení a ergonomie pidistroječku nemá nic společného s běžnými kamerami, ale jako mobilní zápisník všehomíry (pardon, videa a fotek) se TO rozhodně použít dá. Věřím, že se opět, stejně jako u předchozího modelu TG3, najde spousta borců s různým stupněm zazobanosti v saku či značkové mikině, kteří sáhnou raději po tomto větším mobilním (ne)telefonu, než by se starali o to velké zavazející, čím obor videokamer zajímá pravověrnější z fandů. Zápěstní řemínek je dobré už zpočátku považovat za nutný úkon po vyjmutí prcka z kapsy nebo obalu, respektive jeho nasazení na zúžený díl ruky coby pojistky proti pádu drahocennosti. U vlastního ovládání není co řešit: každý jiný režim práce, než plný automat, s sebou nese to nutné zlo matlapatlání dotykového displeje a hledání manuálů bez jakékoli další možnosti vyvést si kterýkoli z nich "někam na vzduch" (mám na mysli mimo daktyl-LCD, TG7čka není žádná prdlavka :-D). Začátek školení v obsluze mrněte může být mnohým kapku tristním, protože už jen samo přepnutí do režimu fotografování nebo videozáznamu drobným stiskem oné ze dvou příslušných spouští překvapí začátečníky hlavně kvůli prvotní (možné) dezorientaci, jak dostat kamerku rychle zpět, kde ji chce mít, nehledě k riziku nechtěného pořízení videoklipu nebo fotografie pouze samotným přepínáním režimů. Vzhůru do terénu…

Stabilizace (ne)funguje u takhle drženého (prý) průměrného měsíčního platu v čR jako zázrak, pokud uživatel míní její schopnosti přeceňovat. Vím, že u toho platu jde statisticky vždy tzv. o brutto sumu a nikoli ve všech regionech, ale nebudu odbočku rozebírat, tahle sranda prostě zhruba tolik koštuje. Pamatuji si na jednu (nejspíš dost dospělou) zákaznici (tuším) pražské konkurence, která mi psala zoufalou stížnost, že si na popud mé někdejší (2005) recenze geniálního mimina Panasonic S100 zakoupila tuhle hračku a nebyla stavu s ní natočit jiné - než VELMI roztřepané - záběry. Ujišuji potenciální uživatele tohoto prcka, že stabilita držení TG7 drží na 100% basu s jejím vzezřením a jak známo, mrňavé kamerky mají právě tuto vlastnost jaksi ZÁSADNě úměrnou své hmotě. Vytahoval jsem z malé foto-brašničky tuhle věcičku X-krát při cestách na bicyklu kolem našeho města a vždy znovu a znovu s vědomím, že bez stativu, který prostě pod štanglí nevozím, se pěkný a necukavý videoklip prakticky natočit nedá; a když už, tak ani nemáknout na ZOOM. Nezdůrazňuji to coby kritiku slovutné firmy, prostě je to obvyklá vlastnost strojků z ranku videokamer, které jsou menší než malé…

Ovládání levou rukou. Protože patřím k těm nemnoha jedincům (netušíce jejich procentuální výskyt), kteří byli už v dětství přeučeni z leváka na hlavnější pravici (nebrat politicky :-D), mám výhodu bezproblémového zacházení i levou rukou téměř čímkoli. A v úvodu zmíněné ovládání levičkou je u téhle miniatury opravdu kompletně reálným, by chce ještě větší čas k zácviku z důvodů zavazejícího LCD (ale není to zásadní). Samozřejmě si poté musí takový kameraman levičák (a opět vynechejme onu politiku) nechat zajít chu na jednoduché zvládání daktyl-displeje při držení jednou rukou, ale to už bych byl příliš polopatistickým. Tady jsem ale našel jednu z výrazných nedodělávek vývojářů. Vyzkoušel jsem to pravičkou i levicí: pokud se nepovedlo u prvního úkonu odklápění displeje jej otevřít plynule, stávalo se, že prcek zacvrliká a s otevřeným displejem zůstane zmaten vypnutý se zavřenou krytkou objektivu. Zopakování úkonů je pak logicky nabíledni. Jinak je realizace levoruké manipulace jednoduchá: navleču řemínek na zápěstí levičkou, opřu pidižvíka do hrudníku či břicha a soustředěně otevřu LCD. Po jeho pootočení do polohy ke koukání mám mrně připraveno pro práci. A při echt VELIKÉ dávce šikovnosti lze přímo i levým palcem patlat dotykové ovládání, ale tam už musí často pomáhat třeba opření o koleno nebo břicho točiče. Ukončení práce je ještě snadnější; a zde bych si ještě přidal, že jsem vše zjišoval s kamerou v levici a do klávesnice bušil pouze pravý ukazovák…

Kurzor PC-myšky napoví název i velikost, kliknutí zvětší

Galerie Videosnímků čili políček z videa, v tomto případě formátu AVCHD. Potřetí v poslední době vkládám do ukázek v Galerii téma vypuštěné brněnské přehrady, která se stavěla před 2. světovou válkou a podle všeho od té doby neměla tak málo vody jako nyní. A jak jsem tak objížděl naše Moře až přes Veverskou Bítýšku a hrad Veveří i s obří brunetou Canon XL H1s (její recenze tu bude záhy), točil jsem k demonstraci rozsahu transfokátoru všechno možné, ba dokonce pomáhala i nejmladší z ratolestí, která se tak činila v bazénu při testíku podvodního pouzdra Canon WP-V1. Vezmu-li to popořadě zleva - jsa upozorněn na nefunkčnost popisu snímků kurzorem PC-myšky v některých prohlížečích - je zde plný ZOOM a maximální šíro přehradní hráze, po níž následují mezní stavy přiblížení-oddálení na přehradní hrad s devíti věžemi a momentky z humánního počátku zužitkování vepřového, o níž si soudruzi z Bruselu chtěli myslet, že prý je to týrání (snad to fakt nezakážou :-D) i s mou maličkostí včetně XL H1s na rameni v záběru ve druhé z nich. Videosnímky uzavírá dvojice šastných chvilek po první domácí výhře Komety v letošním ročníku, v nijak extra osvětlené hale Rondo…

Galerie Fotografií. Nech mi to čtenář promine, ale podle reakcí na poslední recenze zejména těchhle komprimačních hraček jsem naznal, že hodně z tápajících hledá právě jakési propojení videokamery a fotoaparátu. Zleva doprava je tu tedy znovu dvojice snímků přehradní hráze v obou mezních polohách transfokátoru, podobně i TELE-WIDE u hradu a 2x myslivecký posed za nedalekou obcí u vzpomínané přehrady. Nutno poznamenat, že moji původní představu, že sem umístím i onen posed coby snímek z videa, zrušila totálně absence stativu při cyklistické vyjížďce kolem priglu (naše přehrada hantecem :-D). Ubezpečuji čtenáře, že právě stativ mi bez nadsázky zachránil použitelnost obrázků z předchozího odstavce, protože jsem jej měl s sebou kvůli zmíněné obryni XL H1s. Galerii Fotek uzavírá nesourodá dvojice s plným najetím na (momentálně nevyužitý) objekt Jachtklubu a hrubý detail snahy o první štěstí fanoušků brněnské Komety v utkání s Libercem. Vím, že mj. právě dokumentární užití zamýšlejí mnozí hravější dospělí, kteří se o kategorii miniatur zajímají, takže je to tu…

Výběr z nabídek "videokamery", finesy. Jak už jsem nepřímo zmínil výše, ono složené slovo se musí dávat do uvozovek, ale hlavní kritéria jsou splněna. V dotykových nabídkách strojku jsou až neuvěřitelné možnosti na takovou maličkost. Zmíním detekci tváře, detekci úsměvu (a dokonce pak i jeho citlivost), je tu funkce automatické pomalé závěrky, automatického protisvětla, nastavení režimu a úrovně blesku, korekce červených očí, bodové měření i bodové ostření atd. Zůstanu sice skálopevně přesvědčen, že přibližně 98,78 % vlastníků této hračky si na manuály ani nevzpomene, ale vyjmenovalo se. A aby to nebylo všechno, je tu položka PřEDSÁDKA: mysleli jsme si, že si velký Sony dělá legraci nebo použil stejný čip-set, jako u svých ostatních kamer. Omyl, čtenáři, předsádce nevadí absence závitu objektivu. Zajímavost VCL-HGE07TB asi nasazuje nějaký cvak-patent, přičemž čs. web Sony nám tvrdí, že 0,7x odpovídá v koeficientu "o 40% širšího" záběru, ale to nechme být. Nedostupnost sklíčka neumožnila vyfotit jej do dnešního textu, ale jsme domluveni se Sony-prodejnou, že až dorazí objednaný kousek, budeme ho moci vyfotit do aktuality. K určování polohy GPS jenom tolik, že jde o těžkopádnost, již bych (subjektivně) klidně oželel: zdlouhavé hledání s velmi hrubou mapou a častá tvrzení o zcela jiné poloze kameramana s prckem v ruce dokládají zbytečnost oné funkce…

Konkurence Sony HDR-TG7 a závěr. Od dob krásných a výkonných dlaňovek, jakými se druhdy hlavně v SD-éře prezentovaly všechny hlavní firmy bez výjimky - vzpomenu abecedně Canon, JVC, Panasonic i Sony (klik k recenzím s dalšími odkazy) - ubývá sokyní téhle mrňavosti velmi rychle. Projdu-li pečlivě dnešní sortiment vůdčí čtyřky výrobců videokamer, nenacházím nic, co by se dnes TG7čce aspoň trošku podobalo, a to ani tvarem, ani držením. Potenciální hledající své nastávající společnice pro točení (především) rodinného typu má tedy při požadavku (zadání) dnešní recenze jednoduchý výběr: buď zvolí dlaňku ve stylu popsaného prcka i pro levé ruce (snad bylo v průběhu povídání pochopeno, že nešlo o pojem k nešikovnosti :-D) nebo se prostě poohlédnout po nějakém běžnějším zavazejícím monstru, které bude více podobno výrazu, jenž se shoduje s názvem naší firmy i stejnojmennou WEB-adresou, která tahle poznání periodicky páchá už devátý rok. Ukázky výsledků obou z režimů TG-Sedmičky MUSÍ naznačit každému, do čeho jde; a že to fakt není až takový děs, jak by mohl napovídat miniaturizovaný objektiv nebo daktyl, to se, doufám, podařilo naznačit…

Technické údaje "videokamery" Sony HDR-TG7 - na stránkách čs. zastoupení...

Související povídání o předchozím modelu Sony HDR-TG3 na těchto stránkách..

A k tradici vtípků na závěr dnes jeden slušný: Manželé středního věku večeří v restauraci. Ke stolu přijde atraktivní blondýna, beze slova muže vášnivě políbí a odejde. Manželka vytřeští oči a tlumeně, leč razantně spustí: "Co to mělo být, ty ji znáš?" Manžel: "No, jestli to chceš opravdu vědět, tak to byla moje milenka." Paní na to: "To snad ne, hned zítra podám žádost o rozvod!" Muž: "Hele, Marie, rozmysli si to. Chceš se opravdu vzdát šatníku, vily, svého Audi i šperků?" Nastalo hrobové ticho. Po chvíli povídá žena: "Hele, není tamhle tvůj náměstek? A kdopak to s ním sedí u stolu?" Muž: "To je on a jeho milenka" Manželka kousla do moučníku a povídá: "Ale ta naše je o hodně hezčí, že ano?"

neco