VIDEOKAMERY.cz | Srovnání Sony FDR-AX100

Současná situace v sortimentu VIDEOKAMER - těch, které si to slovo zaslouží - není jasná. Na jedné straně stojí nahrazování amatérských typů mobilními „chytráky“ a na druhé straně se to děje s jedním pozitivem. Pokud se totiž tento rank ÚPLNĚ „upozadí“ tak, jak se to teď jeví, máme možná štěstí v neštěstí, že běží v současně dostupném výběru modelů VIDEOKAMER. Záběr je totiž jaksi pestřejší, než kdyby se vývoj zastavil před pár lety v „Bezhledáčkové éře“…

Maloobchodní sortiment je nyní obsazen i díky (ne)obměňování modelových řad VARIABILNÍ sestavou. Dnešní text pomine všechno méně či více vybavené BEZ hledáčku - ať už Canon, JVC, Panasonic nebo Sony - a čtenáři bude hned jasné, že pokud hledá OPRAVDOVOU VIDEOKAMERU, má i v roce 2020 VELMI solidní možnosti. S končícím „End of life“ u fešné JVC PX-Stovky (nedávno znovu představené krásky máme poslední 2 kusy!) se sice výběr zužuje na tři značky, ale i ty mají rozhodně CO nabídnout. A to je to pomyslné štěstí v neštěstí pro všechny fanoušky vzhledem k naznačenému soumraku někdejších pestrých sestav sortimentů…

Před hlavní náplní zopakuji, co s hledáčkem a 4K je maloobchodně k dispozici: Canon uvedl loni své HF G50 a HF G60, 2 verze s madlem XA50/XA55 a masivní XF705. Panasonic přidal předloni HC-VXF1 a obří „Transformers“ (jen Full-HD) MDH3; a už PÁTÝ rok má v portfoliu HC-VXF990 a o něco kratší dobu HC-X1000 plus HC-X1. Abecedně poslední Sony pak obsazuje spotřebitelský rank už PÁTÝ rok levnější Třiatřicítkou a téměř ČTYŘI roky o kousek dražší Třiapadesátkou. Z neprofesionálních (respektive ne zcela) strojů tak zbývá „nadpisová“ AX-Stovka plus dražší verze se shodným čipem „typ 1,0“ (ale výrazně vyšší výbavou) AX-Sedmistovka…

SROVNÁNÍ zmiňovaných modelů videokamer co do zkušeností a tzv. zpětné vazby“ od námi realizovaných kupců-uživatelů budiž náplní dnešního článku, který jsem možná trochu drze označil za Srovnání, ale zkusím se z toho nějak „dostat“. Sony FDR-AX100 je elegantní černá mašinka důstojného vzezření; a jak je vidno z obrázků, velmi podobné velikosti a potažmo i hmotnosti jako mají dnes spíše Canon HF G50 nebo firemní kolegyňka FDR-AX700. Oproti nim je Canon HF G60 masivnější, což doložím tabulkou rozměrů a hmotností této čtveřice. A s fanoušky oboru se snad shodnu, že vše menší je prostě menší () a vše větší jen zmíním…

Panasonic VXF990 je podobně jako VXF1 nebo JVC RY980 vysloveně subtilní a útlou kamerkou; proti „MASU“, které představují AX100 a AX700 nebo G50 a G60. A zatímco menší duo firmy Panasonic má menší snímače, z kvarteta z předchozí věty nemá čip „typ 1,0“ pouze G-Padesátka. Vzhledem k nepatřičnému nárůstu velikosti i hmoty a ceny dnes nebudu do srovnání strojů počítat jinak velmi povedené „Ručky“ Canon XA50/55, ani výše zmíněnou XF705. Zdůvodním to mimo jiné prodejními čísly, alespoň hovořím-li (potažmo píšu J) za naši prodejnu; a když k rozmezí (od VXF990 až po AX700) pořizovacích cen 15-45 tisíc doplním XA50/55 (60/70 tisíc) a nakonec i úplný ústřel mimo cenový rozsah XF705 (175 tisíc korun)…

Máme tu rozpětí podobných velikostí a rozsah hmotností 800 až 1200 gramů (těla). Teď vstoupím na tenký led, ale z mých i zákaznických zkušeností je relativní handicap HF G50tky v menším snímači oproti zbytku kvarteta „průšvihem“ úplně zanedbatelným. Měl by být značný, ale v praxi se to tak nejeví. Navíc cena G50, která klesla v začátku letoška už dost výrazně pod AX-Stovku, pak může leckomu napovědět, že je k volbě i „méně než typ 1,0“. Ostatně drobná připomínka asi sto let od mýlení pojmů: fyzická velikost snímačů se proti údajům v palcích liší velmi a ona dezinformace je stará skoro tak, jako samotný elektronický senzor, tedy de facto nástupce celuloidového filmu…

ZOOM. Transfokátor čili optické přiblížení má u ČTVEŘICE AX100/700 a G50/G60 rozpětí od 12x (obě Sony, ohniska v přepočtu 29-348 mm), přes 15x (G60: 25,5-382,5 mm) až po 20x (to zbývající G50: 29,3-601 mm). Objektivy se liší vcelku značně i vizuálně; a abychom doplnili poslední technický údaj, závity na objektivech pro doplňky mají Ø 62 mm (Sony) a Ø 58 mm (Canon). Doslova OBŘÍM optickým poutačem jsou u celé čtveřice elegantní sluneční clony na objektivech. Ty jsou jakýmsi puncem hodnosti (nebo klidně „hodnoty“): oproti třeba základní dvojici Sony AX53/AX33 (umíme vytunit ) i také zmíněné současnosti Panasonic HC-VXF1 (natruc fanouškům proti VXF990?). Naopak gumovou očnici hledáčku postrádá jen Stovka…

SNÍMAČ. Vstupujíc na trošku tenčí vrstvu zamrzlé vody, prohlašuji, že i když G50 jako jediný ze čtveřice má menší čip, nijak si nezadá s výkonem ve špatném osvětlení scény. Tohle se mi samozřejmě nemusí věřit, jenže kdopak měl všechny stroje na mnohá zkoušení v rukou a kdo si může kdykoli sáhnout do vitrínky, aby se přesvědčil, že to co píše, je skutečně tak, jak to tvrdí? Ale spíše než možnou sebechválu jsem chtěl konstatovat neoddiskutovatelné výhody naší firmy při recenzích VIDEOKAMER. Tedy G50 má CMOS typu 1/2,3 s 21,14MPx, zatímco všechny tři ostatní STROJE pak větší CMOS „typ 1,0“ s 13,4MPx (Canon, stejně jako jeho další vyšší modely), respektive téměř shodný snímač „typ 1,0“ s celkem 14,2MPx (Sony)…

DISPLEJE. Oba typy obrazovek jsou oproti tomu zcela jiné podle značky. Canon provedl už od modelové dvojice HF G26 a XA11/15 technické harakiri s menším výklopným LCD a sníženým počtem pixelů: 3“ (7,5cm) a 460kPx, ale aspoň hledáčky ponechal luxusní 1,56MPx (s 0,24“ tj. 0,61 cm). Oproti tomu Sony nasazuje k pomyslnému boji ČTYŘI druhy displejů (!): hlavní stroj dnešního povídání má 1 cm hledáček s pouze 440kPx a výklopný LCD 3,5“ (8,8 cm) s 921kPx. Dražší typ AX700 pak zaslouží smeknout pověstný klobouk. Hledáček tu má při shodné míře šílený údaj 2,359.296 bodů a výklopná obrazovka (jak to píše čs. Sony) pak 3,5“ s 1,555Mpx. Inu značkové parametry značkových MAŠIN, není-liž pravda…

MANUÁLY. Tady ODEZÍRAT z přiložených obrázků. Přestože je Canon na první dojem zdánlivě vybaven početnějším řízením, přímé konkrétní ovládání je viditelně o fous povedeněji vyvedeno na těla u obou strojů Sony. Především reportážní práce v terénu, kdy je logické točit s okem „vraženým“ do hledáčku a LCD mít zaklapnutý, je s prvky na levoboku pod rámečkem výklopné obrazovky VÝRAZNĚ příjemnější! To s předpokladem, že kameraman by chtěl cokoli mimo Automat použít. Canon má obří výhodu vstupu do hlavní nabídky BEZ vyklopení displeje (joystick) a jeho patlání (možnost, nikoli dogma) u obou modelů, Sony jen u vyšší Sedmistovky. Uživatelská tlačítka Canon, nechající přímo zvládat přiřazené manuály bez otevření LCD, jsou shodně jen DVĚ (není to trochu málo, Antone Pavloviči?)…

SD-SLOTY, KONEKTIVITA. Zejména „protřelejší“ kameramani vědí, načpak může být praktické mít DVA SLOTY na paměťové karty, ostatním je to možná jedno. Takže sem pouze doplním, že z dnešní čtveřice NEMÁ DVĚ pozice pro SD-kartu pouze představitelka hlavní role z nadpisu AX100. Možnosti připojení jsou také s rozdíly spíše pro poučenější z oboru. Mikrofonní zdířky i tzv. inteligentní botičky (pro připojení firemního originálu) mají shodně všechny čtyři stroje. Canon má ale nepopiratelnou výhodu v druhé pasivní botičce s běžnou roztečí ližin v přední horní části šasi u obou mašinek. Běžné přípojky (HDMI, USB, sluch., DC) nevyjmenovávám pro každý typ extra, ale sluší se uvést, že opět jediné Stovce chybí klasický LANC-JACK 2,5mm a má jej nahrazen MULTI-zdířkou, do níž pasuje patřičný ovladač…

Videokamera Sony AX100 je tedy na trhu už delší dobu, ale její přitažlivosti to nijak neubírá; a stále nachází koupěchtivé zájemce. Jednoznačně POLOPROFESIONÁLNÍ výbavu podtrhuje bez přehánění KRÁSNÉ TĚLO s precizním zpracováním ve všech detailech, tak nějak „ostrým“. Kdybych měl napsat totéž u konkurenční dvojice Canon, stejně dokonalé dílo bych asi nazval „precizně baculatým“ (nebo možná oblým). Stovka taky například (díky Bohu-Vývojáři ) NEMÁ nešťastnou zdířku pro mikrofon pod dlaní, jako je tomu u AX33/AX53, ale NECHYBÍ JÍ (už jsme jej viděli „na cucky“) USB-kabel z těla do zápěstního řemínku. Pravda: (ne)pohodlí očnice hledáčku je AX100 doslova protikladem konkurentkám, které dnes hrály kompars…

Odkazy k ukázkám zopakuji z Youtube ze zmíněných recenzí v textu; a předpokládám, že si čtenář najde to své. Doufám, že jsem hledajícímu čtenáři aspoň trošku pomohl popisem výbavy a rozdílů dnes srovnávané čtveřice, kterou bych se v duchu své někdejší recenze nebál nazvat Kvartetem Mušketýrů. HOWG. P. Jelínek