Vs10: Panasonic FZ82 a Canon SX70

Srovnávání 10: Panasonic DC-FZ82 versus Canon PS-SX70 HS?

ZŮMOVÝ Foto-Casting. Řídnoucí rank „klasických“ (= reportážních) Videokamer nutí i naši firmu ke změnám. Autora textu i Webu to nepřinutí změnit myšlení, ale sortiment (bohužel) ANO. K porovnání jsou dva z ULTRAZOOMOVÝCH foťáků, respektive z dostupnějších co do poměru cena/výkon. Panasonic DC-FZ82 se představil v roce 2018 a zatím je k mání. Canon PS-SX70 HS přišel na trh ve stejném roce, ale i přes opožděný nástup o půl roku proti FZ82ce je právě vyřazován z nabídky. Malé srovnání ukáže aktuální kondici zavedených mašinek, ale také může pomoci orientaci v bazarových nabídkách…

Takže se navzdory požadavkům zázkazníků mění od základu situace. Není to poprvé, kdy má Autor textu pocit, že druhy spotřebních komodit opět nebude určovat trh, ale vedení producentů a jejich myšlení, přesvědčení a dost možná hlavně peníze. Co jiného posadit na piedestal lidského umu, než krásné a složité STROJE, jakými Video-KAMERY a Video-FOŤÁKY zajisté jsou? Vzal jsem pro porovnávání dva z mnoha ULTRAZOOMOVÝCH fotoaparátů, respektive dva z dostupnějších v poměru cena/výkon. Ale ani tato recenze nevzniká proto, že by takové strojky začaly být modlou Autora, nýbrž kvůli mizejícím Videokamerám z nabídek výrobců, potažmo maloobchodů…

Oba poměrně velké - neboli masivní - kompaktní fotoaparáty si konkurují co do výbavy téměř jako dvouvaječná dvojčata. HODNĚ podobné, ale nikoli jako pověstná Vejce vejci. Začněme nejdůležitějším parametrem, který zřejmě pro srovnání napadne každého fanouška oboru. Tím bude určitě ZOOM: Druhdy recenzovaný Canon má rozsah ohnisek v „motorovém“ záběru 21 až 1365 mm, což po vydělení určuje koeficient 65násobného přiblížení. Panasonic se ve stejném gardu chlubí čísly 20 až 1200 mm neboli 60násobným zoomem. Hned druhým technickým parametrem, který by mohl určovat „Zrychlení z nuly na sto“, je snímač: Canon CMOS 21,1MPx, Panasonic MOS 18,8MPx, oba 1/2,3“. Posuňme se dále do vozu…

Rozměry a hmotnostmi jde o VELMI PODOBNÉ mašinky. Canon 121x91x117 mm a plný 610 gramů, Panasonic 130x94x125 mm a (taky plný) 640 gramů. Hledáčky mají oba STROJE solidní a s nastavením korekce čočky podle oka krásně ostré. Canon má ve svých údajích tohoto dílu 0,39“ a 2,36MPx (obr. bodů), zatímco Panasonic má v parametrech shodnou míru i počet bodů: nemyslím, že by mělo jít o rozdílné výrobky. LCD-displeje se sice už liší značně, ale zatímco Canon má na 7,5 cm výklopném a otočném panelu celkem 922kPx, Panasonic má PEVNÝ displej, shodnou úhlopříčku a 1,84MPx…

Ač jsem to zatím nikde zde výše nenapsal, mašinky postupně sbírají méně i více důležité body co do pozitiv nebo dílčích vítězství jedné krásky vůči druhé, ale sčítat budeme pomyslně dle známého lidového rčení „Až po honu“. Popisované „Slečny“ mají vestavěný blesk, ale tady s nutným (budoucím) plus-bodem pro Péčko: díky doplnění systémové patice (s kontakty), což jsem vzýval u „Japonského dalekohledu“ s červeným logem už ve své recenzi 3 sezóny nazpět. Naopak osazení tlačítek transfokátoru i pro levou ruku uživatele na tutéž stranu válce mohutného objektivu Céčka bude zase bodem pro tradiční značku s největší Foto-Historií…

NABÍJENÍ AKUMULÁTORU. Dobře si pamatuji, jak jsme se na přelomu milénia rozčilovali nad „novinkou“ nabíjení tzv. vestavěným stylem. Tedy s akumulátorem zavěšeným v patici VIDEOKAMERY v poloze VYPNUT0 a logicky bez možnosti točit s jedním AKU a druhý mít v externí nabíječce na parapetu restaurace (mám-li dvě baterie). Dnes jsme došli většinově k pomyslné omluvě za své kacířství, byť to začalo být PRAKTICKÉ až hlavně po nástupu zdířek USB na přístrojích, donedávna MICRO a moderněji taktéž USB-C. Pořízení externí nabíječky s USB-napájením je dnes hračkou a originál není nepostradatelný. PÉ má plus…

Kdo by nepochopil poselství předchozího odstavce, nechť ví, že absence výbavy čili nehrozící riziko ztráty právě externí nabíječky se současnou možností pořídit si repliku za pusinku je výhodou Péčka, i když nikoli z kategorie ZÁSADNÍCH. K nim si naopak přidám JASNOU výhodu nemuset si pořizovat externí nabíječku, když ji výrobce už poskytl v pořizovací sadě. Kucháním tohoto detailu dospějeme k pořízení právě levné USB-verze nabíječky, což dává pomyslně - jako vždy - rozum ze všech pohledů. Jinými slovy: tohle nechejme bez kladných či záporných bodíků a pojďme se posunout do dalšího „patra hodnocení“…

PRAKTIČNOST ovládání i nabídek MENU. Ač musím přiznat, že mé vizuální dojmy nemusí být ničím větším, než SUBJEKTIVNÍMI pocity, sofistikované logické menu Canon, se všemi podnabídkami, mi připadá známé i exaktně přehledné. Proti tomu mi nabídky firmy Panasonic připomínají palubní nebo volnočasové kamerky různé provenience. Ale otočme list: DRŽENÍ neboli ERGONOMIE nevyvolává ani u jednoho z krásných STROJŮ žádných nestandardních pocitů a jak je vidět z poctivé fotodokumentace, rozdíly jsou i v těchto ohledech minimální. U závěru odstavce si dovolím připomenout, že mobily v tomhle nestíhají ABSOLUTNĚ…

STABILIZÁTOR obrazu. Tady přiznám NEJVĚTŠÍ PŘEKVÁPKO mého srovnávání amatéra se statusem fanouška oboru. Když jsem na plný „motorový“ ZOOM najel na jakékoli subjekty a zkoušel je z ruky udržet stabilní před zmačknutím spouště - a pojem Z RUKY pokládám já u recenzí reportážních mašinek vlastně za ZÁKON - musel jsem prohledat nastavení SX70, je-li vůbec zapnutý stabilizátor. To ale nikoli proto, že by Canon nějak neměl viditelný účinek, ale protože Panasonic si ten obrázek doslova „CHYTIL do displeje“; a to i při Videozáznamu na PLNÉ TRAFO (plné přiblížení). ANO, asi umím zařízení DRŽET, ale tohle byl ŠOK…

PROČ takový ZOOM? Cestovatelská část čtenářů mi snad dá za pravdu, že existuje MNOHO situací, kdy přiblížení Video- nebo Foto- scény je doslova PRIORITNÍ. Jsem-li jako Fotograf či Kameraman v bezpečí na safari před šelmami, je to díky přiblížení optikou: nebudu zkoušet plazením ke čtvrttunové šelmě, je-li mírumilovná. Podobně nenatočím plaché zvíře bez optiky s dalekonosnými schopnostmi. Když jsem vystoupal k divu světa Preikestolen, mám výhodu: nemusím si ověřovat, jestli jsem neohrožený. Vyhlížím-li například letadlo - nebo chci přitáhnout věže na Sagrada Família - vždy mám NEPŘEKONATELNOU optiku a stabilizační bonus…

VIDEOZÁZNAM má u obou mašin SKVĚLÉ ovládání a uspořádání „Kameramanovy“ ruce. Dobře - už to profesní zařazení příště nedám do uvozovek. Canon má 3 stupně Video-kvality. Odspodu je HD s poměry stran 1280 x 720 a 60/50 s./s. (Canon přesněji 59,94/50sn./s.), potom Full-HD 1.920x1.080 (kopíruji59,94/50/29,97/25sn./s) a MAXIMUM 4K coby 3.840 x 2.136 a 29,97/25sn./s. Panasonic má nejdříve „rozcestí“ na AVCHD (tři stupně kvality) a MP4 (dokonce 4 módy, z toho 2x 4K. Oproti VIDEOKAMERÁM je trošičku mrzuté, že v útrobách přístrojů je pouze „šuplík“ na nevelký akumulátor, ale mít náhradní je standard…

UKÁZKY schopností strojů. Několik ukázek z modelu CAnon jsem vložil už do zmíněné recenze SX70 z roku 2022; a jak vidno z dnešních srovnávacích snímků, FZ82 je na tom prakticky stejně. Vzal jsem oba STROJE do jedné brašny na výlet a vložil hlavně dalekonosná fota z krasavce LUMIX. V editačním SW jsem dával pozor, abych původní snímky neovlivnil ve symslu vgyvážení barev, úrovní, jasu nebo ostrosti. Takže je tu vše pouze oříznuto a zmenšeno, s tím, že hlvaně VELMI dalekonosné snímky už trochu kazí vlnění vzduchu a podobně. Přece jenom jsou pořízeny v "plném jarním" počasí a nikoli mrazivé teplotě, která by byla pro daleké horizonty vhodnější...

Zkusem sečíst kladné bodíky a trošku oba strojky zhodnotit. Canon: LCD +2, čip a kompaktnost +1, Menu a externí nabíječka +1, tlačítka zoomu na objektivu +1, celkem 5 bodů. Panasonic: Botička +1, rozlišení LCD +1, nabíjení USB +1, stabilzace +1, možnosti videa +1, celkem 5 bodů. Hledači "POŘÁDNÉHO DĚLA" s dalekohledem si můžou ke všem kritériím a bodíkům udělat svůj (subjektivní) pořádek a všechno může být jinak, nehledě k subjektivním dojmům Autora. Babo raď. Ale nakoupit lze sanozřejmě zde, na oba typy jsou výše odkazy do Šopíku. A oproti "virtuálním Šopům" i poradíme. HOWG...