3megová fešanda+hafo divů=Sony HC90

Zavedený zvyk - upozornit na související články u nás z nedávné doby - nebudeme porušovat ani dnes. Chceme-li popisovat jeden z nejvýše řazených přístrojů ještě ryze amatérského segmentu, pak pro případná srovnávání nebudou stačit žádné mašinky s menším rozlišením CCD než 2MPx. Podle našeho názoru se v případě Sony DCR-HC90 (čs.WEB) jedná o jakési stále žádanější spojení (amatérskými měřítky) kvalitní videokamery s použitelným foto-režimem. Hranicí použitelnosti budiž (nejen náš?) názor: je to o možnosti tisku fotek s rozměry nejméně 13x18 cm na tzv. klasický foto-papír. Máme sice spolehlivě vyzkoušeno, že některé kamery umí solidně se snímačem 2MPx i formáty 15x21cm, ale zmiňované míry 13x18 považujme za bernou minci. Od historie našich stránek do současnosti tu lze zmínit kolegiální Sony TRV75 a nástupkyni HC85, velkou dlaňovku PC330 nebo elegantní tříčip PC1000. Početná je i řada fotících kamer od konkurence: líbil se nám masivní přístroj MVX3i, dlaňová MVX10i a její kolegyňky MVX25i nebo MVX35i, ale solidní výsledky umí i takové JVC Everio anebo (podmínečně?) i Panasonic NV-GS150. Jděme na to: popišme si tedy klady i vnady, zrady i vady fešné maličkosti s výkonným osazením…

Naznačili jsme si, že Sony DCR-HC90 patří na vrchol ještě amatérských videokamer, tedy alespoň co se dnešního sortimentu týká. Za objektivem (průměr závitu 30mm, F1,8~2,9) s logem Carl-Zeiss Vario Sony T* (čili Canon…) - jenž má 10násobné optické přiblížení a 120násobné digitální zvětšení - je 1/3" CCD-čip s rozlišením 3,31MPx, jehož efektivní počet Px výrobce udává 3,0MPx. Zmiňme ohniska pro ZOOM (5,1-51mm) i s tzv. přepočty na kinofilm: 45-450mm, respektive 37-370mm podle zvoleného režimu - širokoúhlejší platí pro paměovou kartu, zatímco pro režim 16:9 platí čísla 42,8-495mm a 40,6-406mm. Míry malého přístroje jsou 66x91x110mm (ŠxVxH) a hmotnost pak 440gramů (bez ničeho). K vyčerpání základních parametrů zbývá uvést několik detailů, jež patří k důležitým. Dotykový LCD-panel je tzv. WIDE (16:9), má úhlopříčku 2,7“ a rozlišení 123.200 bodů (560x220); hledáček s malou barevnou LCD-obrazovečkou má shodný počet obrazových bodů a o jeho (ne)používání se čtenář dočte v dalším textu…

Maličká ladná elegance. To bude (možná) hned první sousloví, jež napadne kdekoho z fanoušků při prvním spatření a ohledání výkonného stroječku. Porovnáme-li HC90 s výkonnostně podobnými konkurentkami, vidíme už podle obrázků, že devadesátka je štíhlejší i vyšší a její tvar je při pohledu z boku celkem jednoznačně z kategorie HANDY. I přes miniaturnost těla se všem z naší firmy mašinka dobře držela a ovládání bude zřejmě hodnoceno majiteli běžně velkých rukou jako povedené, vezmeme-li v úvahu základní automatické módy videokamery. Pro veškerá manuální nastavování zde opět slouží dotyková tlačítka LCD-panelu, který tuto krásnou a výkonnou strojovničku poněkud degraduje. Tedy snižuje její užitnou hodnotu přinejmenším v očích všech uživatelů, kteří by chtěli častěji využívat kteroukoli z manuálních voleb. Většina ručních nastavování je ukryta hluboko ve vestavěných nabídkách, ale jejich možnosti jsou na druhé straně dosti rozsáhlé. Tady se sice dotyková umíněnost producenta výrazně snížila a tak jako i na nedávno recenzované dlaňové tříčipovce DCR-PC1000 každým rokem přibývá několik externích ovládátek, ale daktyl tu je a všem potenciálním kupcům se to musí dát na vědomí…

Napájení vkládaným akumulátorem, tj. vývojářský otazník číslo 2, je-li jedničkou zmíněný daktyl. Výkonný přístroj má podobný šuplíček, jaký zde byl popsán už na rekordu mini-DV PC55 (obrázek) i zajímavé dlaňovce PC1000 (obrázek). To není - tedy určitě nemá a ani nechce být - likvidační kritika "za každou cenu", ale mnohem spíš další upozornění potenciálním kupcům! Pomineme-li totiž možnost dokoupení AKU k základnímu NP-FA50 (údaj "až 100 minut s hledáčkem" se nám jevil kapku přemrštěn) pro větší kapacitu NP-FA70 (MOC 2.990,-), není tu šance na opravdu velkou zálohu energie. Moderní amatérský kameraman sice asi nebude potřebovat tak velké kapacity, jaké používají společenští točiči, ale právě pro tyhle účely kameru šuplíkový AKU-systém předem vyřadí. Vezmeme-li v úvahu, že nabíjení probíhá jako u většiny dnešní produkce tzv. vestavěnou nabíječkou v přístroji, máme o důvod víc, proč nad drobnými excesy vývojářů přemýšlet, zvláště když situaci se zřejmě nedá pomoci dokoupením externí nabíječky, alespoň my jsme zatím žádnou v nabídce nenašli (ale tato situace se může změnit - nejsme neomylní :-D)…

Hlavní vypínač a volič režimů je i u tohoto stroječku standardní soňácký. V jiných recenzích již zmiňovanou nevýhodou tohoto systému je nemožnost zařazení (např.) přehrávacího režimu z vypnutého stavu. Nekritizoval bych za to sice výrobce k nějakému zavržení, ale nutnost trojnásobného pohybu posuvného ovládátka vypínače dost překáží a zdržuje, protože právě onoho předvádění pořízeného záznamu bývá v praxi asi výrazně víc, než samotného času nahrávání videa. Pravý palec se jinak k oběma důležitým ovládacím prvkům - vedle vypínacího voliče funkcí je to nahrávací video-spouš - dostane velmi pohodlně a pro všechny prstové ekvilibristy je tu k dispozici ještě přepínač širokoúhlého formátu a volba režimů vestavěného mini-blesku. Zadní strana těla videokamery obsahuje ještě trojici kontrolek zvoleného režimu a miniaturní páčku regulace dioptrií dle oka kameramana. Pro úplnost dodejme, že posuvně-výklopný kryt akumulátoru vedle kameramanova palce skrývá i slot na paměovou MS-kartu, zde v provedení Memory-Stick DUO (viz také další text)…

Utopený hledáček = exces vývojářů číslo 3. Pokud jsme se tu (mnohokrát) vyjadřovali nepochvalně o vymoženosti moderních kamer v provedení nevýklopný a nevýsuvný tubus hledáčku, na modelu HC90 producent doslova exceluje. Plastová obroučka malého kukru je tak utopená, že v podstatě téměř znemožňuje jeho používání i těm, kteří by si chtěli ještě v roce 2005 říkat hledáčkový kameraman. Než jsem si dovolil napsat tuhle drzou (?) kritiku, drželo u nás v prodejně mašinku několik potenciálních zájemců a všichni se shodli, že do hledáčku prakticky nejde koukat přes vlastní palec! Holt se teď už jen můžeme modlit, aby se k vůdci know-how nepřidávali konkurenti příliš rychle. Pamatuji si zřetelně naše někdejší zděšení, když s onou novinkou "nevýklopný tubus" přišel před třemi roky Panasonic u řady NV-GS1-5 a následně i GS10-50, aby se k této fantastičnosti přidal loni u spotřebek (s výjimkou HC14) i samotný Sony, k němu pak Victor (JVC) a v letošních spotřebních modelech bohužel i do té doby nejvěrnější "vyklápěč" Canon. No nic, jedeme dál, hledat zásadnější nadšení…

Horní strana videokamery se skládá z velkého válce objektivu a výklopné mechaniky kazety. Na zadní straně objektivu je (atypická!) inteligentní botička, jejíž krytku po prvním odsazení (pootočením doleva) už téměř nelze nasadit do přesně pasující polohy zpět, alespoň na recenzovaném kousku. Na dvířkách kazetové mechaniky (jež mj. asi není šastně řešena vzhledem k namáhání zápěstním řemínkem) je foto-spouš, ovládací kolébka transfokátoru a posuvná západka k otevírání mechaniky. ZOOM se ovládá už dlouhá léta u všech amatérských kamer Sony s poměrně náročným soustředěním na rychlost najetí nebo odjetí z detailu. Plynulé řízení rychlosti zde samozřejmě nechybí, ale pomalá a rychlá poloha pojezdu vestavěných motorků je tak velmi (ne)citlivě blízko nulové (=nečinné) polohy, že dokáže každého začátečníka docela šokovat. Posuvným přepínačem NIGHT SHOT výčet ovládátek horní části přístroje končí; a protože HC90 má zmiňovaný daktyl, posledními tlačítky je trojice vlevo: BACK LIGHT (protisvětlo), DISP/BATT INFO (informace na používaném zobrazovači) a EASY (automatický, tj. zjednodušený režim kamery)…

Přípojné konektory a jejich možnosti. Jakoby tu vývojáři Sony u HC90 přísně oddělili analogové a digitální zdířky, i když jen na přední části samotného přístroje. Snímky napovídají, že přední krytka pod objektivem ukrývá digitální konektor Fire-Wire (u Sony obvykle i-LINK) a USB-port, přičemž jen o kousek vpravo zboku je tu (bohužel) speciální AV-zdířka (je včetně S-Video); nad níž je neméně speciální LANC-konektor a pod ní pak napájecí a nabíjecí obdélníček DC-IN. Je-li formulace o AV-zdířce pochopena jako malé rozčarování, pak je tu právem opět připomínkován systém speciálních (nekompatibilních) konektorů, které se v poslední době staly pomyslnou módou u firem Sony a JVC. Tyto typy uspořádání kontaktů totiž nejsou v případě ztráty nebo potřeby dokoupení druhého AV-kabelu nahraditelné běžnou universální kabeláží (např.) firmy Hama, nehledě k (ne)pomoci propojení třebas kolegovým káblíkem od běžné kamery v horském nebo přímořském hotelu. Nutná informace k doplnění odstavce je o oboustranné průchodnosti (nejen) digitálních zdířek: přístroj tedy má všechny vstupy včetně AD-převodníku…

Vestavěný foto-režim HC90. Kompresním formátem je standardní foákový JPEG, maximální rozlišení pak 2.016x1.512 obr. bodů, což odpovídá možnostem CCD-snímače. Nejnižším rozlišením je VGA (640x480), které už samozřejmě neuspokojí tiskové fotografy, ale většině snímků coby náhledů nebo k použití na WEB by snad mohlo i postačovat. Potenciálním zájemcům o krasavici Sony DCR-HC90 je tu k dispozici nejen foto v plném rozlišení z popisovaného přístroje, ale pro srovnání i snímek z (možná) často diskutované konkurentky DCR-PC1000. Použitou paměovou kartou je zde Memory-Stick DUO, přičemž od výrobce je přiložena v základní sadě nelakomá kapacita 16MB (plus adaptér), na níž je možno uložit statické snímky v počtu 10 (režim BEST) až 240 ks (režim VGA). Nevyužitelná (?) komprimovaná MPEG-videa na kartu zde mají možnosti rozlišení 320x240 a 160x112 bodů (dle Sony tzv. Video-pošta). Osazený mini-blesk má udávaný rozsah 0,3-2,5 metru a podle našich zkušeností to opravdu asi víc nebude…

Nahrávání videa s DCR-HC90? Stokrát opakovaný reklamní slogan "To není trik, to je Sony" si klidně může každý fanoušek moderních videokamer zapsat do svého deníčku. Jednoznačně vynikající technické výkony videokamery DCR-HC90 ční velice vysoko (!) nad relativně (?) nepoužitelným ovládáním pomocí tzv. daktylu! Tahle krasavice umí natočit přesně to, co (snad) každý amatérský kameraman očekává: vcelku briskní vyrovnávání světel a stínů, solidní rychlost zaostřování i přinejmenším standardní zodpovědné fungování všech automatik. Navíc je tu k dispozici příjemný doplněk v podobě opravdu použitelného foto-režimu, jenž je v poslední době hledán stále více kamerovými nadšenci. Všem zásadním odpůrcům focení s kamerou můžeme jen znovu vzkázat: videokamerou se opravdu fotografovat dá, ale digi-foákem určitě natáčet solidní video NELZE, alespoň NE u srovnání v běžném amatérském segmentu. Zbývá připomínka o využití velezajímavých schopností kamerových transfokátorů i pro fotografie a ubezpečení čtenářů, že budeme podle možností a nápadů přidávat porovnávacích přesvědčivostí k posuzování kvalit (můžete vyjevit svá přání)…

Závěr, verdikt, srovnání? Vím, těšili jste se (skoro?) všichni na srovnávání popisované DCR-HC90 s nedávno recenzovanou PC1000. Jo, vo vo votom to je, ale jak na to? Mrkněme na všechny obrázky a uvědomme si, jak moc se mašinky liší už zařazením. Nevidím v dnešní recenzi jinou možnost, než jakýsi náznak kompromisu: zatímco tříčipový model PC1000 bych asi doporučil každému, kdo preferuje více videa proti fotu, dnes popisovaný typ DCR-HC90 bych klidně zkousl - vedle opravdu solidní kamery - i jako doplňkový (a možná s jeho finesami i coby hlavní) fotoaparát. Jde tu jen o to, jak na tuhle problematiku bude koukat potenciální kupec a vybírající uživatel budoucího UNI-stroje. I přes osazení nočním módem s infračerveným přisvětlením právě u krasavice Sony HC90 bude totiž evidentní, že zásadním rozcestím pro výběr kohokoli z právě aktivních čtenářů bude nejspíše preference zásadnějšího používání vyvolené mašinky. A že elegantní a výborně vybavená krasavice HC90 určitě NENÍ žádná chudinka, na to může vzít čtenář klidně jed; i zvukovou stopu natáčel např. recenzovaný stroj v tichém prostředí klidněji než např. druhdy popisovaný konkrétní kus HC1000…

Takže co: koupit nebo ne? Závěr recenze píšu poté, co už naše firma ve své (kamenné...) základně pár kousků HC90 prodala. Soudě podle zatímních informací, všechny zjištěné a sdělené poznatky jsou vcelku shodné s dosavadními zkušenostmi novopečených majitelů, i když se už cosi objevuje i v naší diskusi. Sony HC90 je krásným a elegantním příspěvkem do pomyslné síně slávy amatérského světa videokamer a jako taková si pozornost určitě zaslouží. I přes své mini-rozměry se opravdu dobře drží a všem, kteří překousnou ovládání (možná až) 80% funkcí v nahrávacím a 100% činností v přehrávacím (Menu PC55) režimu přes daktyl-panel, ji doporučuji všemi deseti. A podíváme-li se jen velmi málo zpět do nedávné historie posledních let, vidíme jasný signál, že hranice "okolo 30táců MOC" je dnes obsazena velice silně a i ona známá čtyři písmenka, za která chtěl vůdce know-how prakticky vždy pomyslný příplatek, jsou dostupnější. Zájemcům o popisovaný model přidejme tzv. MOC (33.990,- Kč), naši poctivou cenu i s balíčkem doplňků (pohyblivá :-D) a E-mail naší prodejny, kde se lze na cokoli o přístroji dotázat anebo si kameru i zakoupit či objednat (přespolní)…

Videokamera Sony DCR-HC90 - z přední perspektivy (1.900x1.500, 181kB)...

Videokamera Sony DCR-HC90 - ze zadní perspektivy (1.900x1.600, 140kB)..

Videokamery Sony HC90 a PC1000 - vyklopené LCD (2.400x1.300, 234kB)...

neco
Za všechny zvědavce mrknul na fešnou miniaturu: Petr Jelínek

Za fotky vesměs mohou kolegové (díky jim): Jirka R. a Marek S.

P.S.: Všem věrným a stálejším čtenářům: trpělivost! Náš názorný monoskop pro tzv. video-mrtvolky je paspartován a připraven, ale my právě řešíme přesvědčivý systém jeho prezentace se stejnými podmínkami osvětlení atd. a doplníme je tu co to pude. Útěchou budiž alespoň naše tapetové snímky zde kousíček výše…