Základ firmy Canon na rok 2005: MV800

Nová modelová řada je oproti té předešlé
širší o 2 mm, o 9 mm kratší a o 2 mm nižší, takže v souhrnu jsou rozměry osmistovky 51 x 93 x 130 mm (zde v obvyklém pořadí Š x V x H) a hmotnost je 430 g (bez akumulátoru a kazety). První co nás nejvíce zajímalo, byla otázka, zda má nová modelová řada výklopný hledáček ve vertikálním směru anebo ne. Bohužel, jak jsme předpokládali, je zde hledáček napevno, a tak i firma Canon jaksi "slepě" následuje uživatelské nepohodlí firem Sony, JVC a Panasonic. Hledáček však alespoň zůstal barevný (rozlišení 113.000 bodů), což je podle mého názoru výrazným plusem. Výklopný monitor se z nepochopitelných důvodů smrskl o 1/10 palce na 2,4" (rozlišení 112.000 bodů) a získal novou funkci u kamer Canon dosud nepoužívanou, podsvícení displeje LCD BACKLIGHT, což by nám mělo pomoct při nahrávání v exteriérech: obraz by měl být lépe čitelným i při rušivém intenzivním denním či slunečním světle…

Kamera má standardní snímací čip CCD 1/6" s rozlišením 800.000 bodů, předpokládáme, že opět z výrobní linky kolegy z branže Sony. Před snímacím čipem je mini-objektiv Canon s 20-ti násobným optickým (2,8-56mm) přiblížením (předchozí základní model MV700 měl 18x ZOOM), světelností f 1:1.6 a známým tzv. ekvivalentem k 35 mm kinofilmu 53,7-1074mm. Průměr závitu objektivu se změnil ze 30,5mm na 28mm, zmenšení průzoru je tedy téměř o 10%. Pokud by nestačil optický ZOOM, je možné v nabídce MENU přístroje zvolit digitální zvětšení 80x nebo 400x. Nové modely videokamer Canon mají vylepšený režim 16:9 a při tomto zvoleném širokoúhlém režimu se rozšíří rozsah záběru na čísla 44,2-884 mm. Navíc není video na LCD panelu zdeformované, jak tomu bývalo dříve, ale obraz má v horní a spodní části známé černé pruhy, představující jakýsi ořez do požadovaného poměru stran…

Nově jsou také na kamerách základní spotřební řady nahrávací režimy zvané EASY, jež by měly zákazníkovi nabídnout plně automatický režim a tím zablokovat různé funkce, jako například možnost manuálního ostření, nastavení expozice atd. Dále je zde obvyklá možnost volby programovatelného módu, kde nalezneme 6 přednastavených motivových nahrávacích režimů (jsou to automatika, sport, portrét, bodové osvětlení, pláž a sníh a nízké osvětlení) a navíc je pak možné využít mnoho manuálních funkcí přístroje, které se vesměs nastavují přes hlavní nabídku MENU. Do této nabídky se vstupuje pomocí tlačítka, které firma Canon trochu šibalsky schovala pod uložení akumulátoru hned vedle napájecího (a nabíjecího) konektoru. Jinak zůstala firma Canon věrná své ovládací kolébce s mikrospínačem, který funguje přesně a rychle; a je vyvedena velmi prakticky mimo LCD-panel…

Do hlavní nabídky "meníčka" jsou tentokrát zahrnuty i vestavěné digitální efekty (tj. obrazové efekty a tzv. stmívačky); zatímco ostatní části jsou - pokud jsem se dobře díval - nezměněny. Nalezneme zde tedy možnosti nastavení rychlosti závěrky (její rozsah je vyhovujících od 1/50s až do 1/2000s), vyvážení bílé barvy (dvě přednastavené hodnoty plus režim manuálního měření), SP/LP rychlost záznamu, nastavení data a času atd. No, vlastně přece jen je tu jedna funkce, která v oné nabídce MENU chybí, a to přepínání zmiňovaného širokoúhlého formátu obrazu 16:9. Funkci WIDESCREEN lze totiž zapnout pod výklopným LCD-monitorem samostatným tlačítkem (viz detail). Pod elcédéčkem jsou ještě tlačítka manuálního nastavení expozice, zapnutí předem zvoleného digitálního efektu a již výše zmíněné tlačítko pro výraznější podsvícení LCD displeje…

V poslední době jsme si již zvykli, že producenti videokamer snižují počty konektorů, resp. vstupů či výstupů. A co že tedy zbylo na základním modelu Canon MV800? Kamera nabízí kromě napájecího konektoru pouze dva výstupy, jeden je analogový (klasický čtyřpólový JACK, s propojením na tři tzv. CINCH-e) a druhý je digitální (Fire-Wire). čili žádný LANC konektor, žádný mikrofonní vstup, žádné S-video a navíc ani do 3,5 mm A/V-jacku používaného jako analogový výstup není možné napojit sluchátka. Asi poslední věc, kterou bych možná celé spotřební řadě 2005 od firmy Canon vytkl, je absence patice na uchycení (např.) reflektoru. Dnešní trend se sice rýsuje podobně u všech značek, ale nutno přiznat, že například u Sony tolik na přípojných zdířkách nešetřili (detail HC17), i když to zjevně koresponduje s kapku vyšší cenou přístrojů. Zmiňme ještě samozřejmou regulaci podle dioptrií uživatele, již obsahuje tubus hledáčku…

No a teď zkusme vyzdvihnout to viditelně pozitivní na videokameře Canon MV800. Tak třeba celá nová modelová řada využívá akumulátory typu BP-2LH, což je stejný typ, jaký již delší dobu známe z digitálních fotoaparátů řady Power-Shot Sxx, takže kdo již má digitální fotoaparát od firmy Canon na Lithium-ION-ové články, může je velmi prakticky kombinovat s kamerou. Určitě bych za plus považoval i zcela standardní AV analogový výstup, který je v provedení 3,5 mm JACK a při jehož ztrátě, poškození nebo prosté potřebě dalšího (do firmy) se dá náhrada pořídit za několik málo stokorun. Firmy Sony a JVC nabízí speciální výstupy AV s nestandardními konektory a cena náhradního kabelu je pak nesrovnatelně vyšší. Přístroje celé řady MV8xx jsou elegantní, dobře se drží i ovládají a oproti loňské (MV7xx) i předloňské (MV6xx) úspěšné řadě se Canon zjevně snažil povedené detaily nepokazit. Kolega bude brzy psát o nejvyšším modelu řady MV850i, tam je fines přece jen více a náplň recenze se vyrábí snáz…

A jak že kamera vlastně funguje, jak natáčí vlastní video? Na to, že se jedná o tzv. nejnižší LOW-END kategorii, podává za dobrého světla velmi (!) solidní výkon a pro domácí používání je to rozhodně dobrá volba. Při zhoršeném osvětlení však stejně jako u mini-kamer jiných značek zažijeme ne příliš oslnivý (kapku zašumělý) obraz a pak je asi škoda, že přístroj není vybaven jako jeho vylepšené kolegiální modely z týmu spotřebních videokamer Canon LED-diodou pro přisvícení. Evidentním kladem samotného přístroje je možnost ovládání prakticky všech důležitých funkcí bez nutnosti vyklápění LCD-panelu: digitální efekty si většina dnešních kameramanů dodělává ve svém počítači a hlavní nabídka MENU i orientace v ní jsou - stejně jako třebas i vyhledávání posledních záběrů anebo manuální ostření - vyvedeny na povrch těla přístroje. Praktičnost takové práce jsme už popisovali vícekrát: od nerušení točiče sluncem až po menší spotřebu energie…

Pokud bych měl tento model srovnat s konkurencí, asi by se dalo říct, že v dané cenové relaci nebude možné jednoznačné určit vítěze, jelikož žádný výrobce příliš z řady nevyčnívá. Sony například nabídne (nekompatibilní) patici pro uchycení (např.) reflektoru a na samotné kameře najdeme USB výstup pro funkci webcam nebo pro stahování statických snímků, Panasonic má ještě o kousek větší optické přiblížení a rovněž disponuje USB výstupem, Canon naproti tomu nabízí barevný hledáček: každý kamero-amatér dobře ví, jak dobře se hledá manželka na lyžařském svahu podle barvy oblečení mezi stovkou dalších lyžařů. V kvalitě záznamu jsem však žádné zásadní rozdíly nenašel, miniaturní průměry objektivů před shodně miniaturními 1/6" CCD-čipy (viz dále) logicky ani žádný nečekaný zázrak vykouzlit nemohou…

Porovnáme-li cenovou hladinu popisovaného typu s konkurencí, jsme u pověstného hledání "jednookého krále mezi slepými" - a to téměř doslova. Všechny čtyři (!) nejnižší modely hlavního kvarteta producentů mají stejně malý CCD-čip i mrňavý průměr objektivu a z toho logicky vyplývající kvalitu amatérského videa, jež odpovídá i cenám. Vyjdeme-li z tzv. doporučených MOC, Panasonic GS17 začíná na 12.995,- Kč, Sony HC17 pak na "holé" ceně (bez řadiče) 14.990,- Kč a nová JVC D240 (vlevo, 25x ZOOM), již začínáme také testovat, má vstupní cenu 12.990,- Kč. Canon má za MOC 13.490,- Kč podobně lepší stabilizaci jako Sony a barevný hledáček jako JVC. Naše cena se základním balíčkem vč. DPH je 12.777,- Kč a s tzv. velkým balíčkem pak o dva tisíce vyšší. Výběr přístroje tedy bude o pověstných zužujících se cenových nůžkách. Podle našeho názoru letos nejlevnější kategorie ani za rozsáhlejší popis ve stylu MEGARECENZÍ (první, druhá a třetí) nestojí…

Závěrem cosi od PJ. Kousek náznaků případné orientaci potenciálních kupců ale dnes přece jen přidejme. I když s JVC GR-D240 se teprve seznamujeme, nemyslíme si, že japonský Victor by měl nějak zásadně vybočovat z řady. Elegantní nová řada spotřebních videokamer Canon má již tradičně výbornou ergonomii, ale ani mini-kolegyňkám dalších výrobců se nedá nic zásadního vytknout. Základní model firmy Sony DCR-HC17 má zřejmě nejvyšší výbavu, ale jeho výhradně osazovaný dotykový LCD-panel je a už třetí sezónu bude prubířským kamenem zájmu a trpělivosti potenciálních koupěchtivých našeho E-regionu, respektive spolehlivou brzdou návratu k někdejším obchodním číslům kamer značky. Panasonic sice letos vítězí v pomyslné soutěži o BIG-koeficient přiblížení, ale s pověstí jeho elektronické (ne)stabilizace nebudou lépe informovaní fanoušci na ohromující čísla transfokátorů - vrcholící u NV-GS35 - asi nijak masově zabírat. Inu: letošní výběr je ještě těžší než obvykle. On totiž i Canon očesává své levné modely, jak to jen jde, počkáme si raději na (nejen) jeho HI-TECH…

K případné objednávce popisovaného přístroje Canon MV800 (např.) dobírkou přikládáme náš E-mail, telefon do brněnské prodejny (541218591) a popis cesty..

Odkaz na parametry řady MV800-850i do W-stránek čs. zastoupení fi Canon

neco
Editoval rád svého kolegu Jirku: Petr Jelínek
Hlavní text a taky fotky stvořil: Jiří Rakušan