...aneb SEZNAMTE se, prosím, se systémem micro MV

Pomyslný Otec i matka spousty výrazných patentů elektronického oboru! Zakladatel, vývojář a tvůrce mnoha úspěšných komerčních variant - z našeho ranku - nahrávacích systémů, technických fines, perliček i novátorských činů (nejen) VIDEOKAMER. To je ON - veliký Sony - jehož sláva kdysi hvězd se dotýkala. Jenže stačilo párkrát šlápnout vedle, několikrát trvat na svém egu více, než je logické a někdejší popularita této značky je pryč. Vzpomeňme na úspěšnou komerční variantu pro všechny, kdož chtěli dále přehrávat analogové kazety 8/Hi8 s možností opětovných nahrávek: systém Digital8 (od 1999). Nebo třeba nikoli pomyslnou vůdčí roli v digitálních videokamerách mini-DV (od 1995). Světově známé a uznávané patenty našeho oboru i mimo něj: první (elektronický) stabilizátor obrazu (1992), první akumulátory Lithium-ION (1993) nebo výklopné LCD-panely (1994). Pojmy jako STAMINA, Walkman, STEADY SHOT, Mini-DISC nebo třeba HANDYCAM jsou dokonale zdomácnělými v technickém podvědomí všech zasvěcených fandů…

Ale veliký Sony se nespokojil s úspěšnými experimenty a šel mnohem dál! Nahrávací systém micro MV je zvláštním i obdivuhodným současně: záznam videa na super-miniaturní kazetu probíhá lineárně, ale v souborech MPEG2. Co to znamená v praxi? Rozdílně zpracovatelná dílka oproti mini DV se zapisují hlavičkami na rotačním bubínku (zdrobněliny jsou zapotřebí) „za sebe“ na pásku tak, že oproti např. DVD-záznamu je smazáním kterékoli části nenávratně narušen souvislý průběh zaznamenaného videa (tj. na pásce). Píšu zde „oproti DVD“? Ano, protože to je přece také kompresní formát MPEG2, jenomže na disk a nikoli lineárně. Navíc jsou prakticky všechny přístroje tohoto systému (micro MV) záznamu tak malé - a to se týká hlavně jejich obsluhy - že zapovídají často už jejich samotné pořízení valnou částí mužské populace kvůli problematickému ovládání. Nakonec i cenová kategorie takovýchto pidižvíků je postavena opravdu vysoko: stránky českého zastoupení Sony už nyní nabízí jen jediný model - dnes popisovaný DCR-IP1 - za 52.990,- Kč tzv. doporučené maloobchodní ceny pro trh české republiky (no - nekupte to)…

Na co tohle mini-mrně vůbec je a co to má uvnitř?

Na zahraničních serverech (v čele s tzv. internetovými shopy: například ZDE) nalezneme stále celou řadu miniatur micro MV - respektive zástupců nedávného sortimentu značky i pro náš evropský region. Ale náš trh nabízí, jak již bylo řečeno, pouze dnes vyobrazený modýlek, jež jsme pro lepší představu čtenářů vyfotili i vedle předmětů „notoricky známé velikosti“. Kvůli své velikosti může být naše věcička vyhledávána pohotovými nadšenci ke každodennímu nošení nebo reportážní činnosti všeho druhu. Potenciální kupec ale musí respektovat poměrně vysokou - již zmíněnou - sumu pro vlastní pořízení této společnice. S rozlišením 1,07MPx CCD-čipu úhlopříčky 1/5“ dokáže miniatura zaznamenat i vcelku solidní (1152x864) fotografie, jejichž realizace například na foto-papír rozměru až 9x13cm by neměla (?) být až úplnou utopií a jak vyplývá z přiloženého obrázku (klikněte si na jeho plnou velikost), i ostrost snímku se dá (vzhledem k podmínkám) nejspíše přijmout. Druhou variantou rozlišení DF je pak kvalita VGA - čili 640x480 bodů…

Vcelku klasický 10násobný optický transfokátor (12xdigitální) s udávaným rozsahem 3,2-32mm a proti 35mm fotu pak 46-460mm má neklasické ovládání (viz náš obrázek) a spíše připomíná nedávno popisovanou maličkost SV-AV100 firmy Panasonic než běžnou kameru od Sony. Vypadá to ale podstatně reálněji i pro větší prsty, než někdejší ZOOM na premiérové námi zde popisované mašince micro MV: DCR-IP5 (dělat WEB jsme se tenkrát učili). Objektiv má coby další údaje také světelnost 1:1,8-2,3 a nese logo Carl-Zeiss. Posuvný hlavní vypínač přístroje s voličem režimů je zřejmě použit - respektive velmi podobný - i na některých jiných modelech značky a znamená opět jakýsi „zdržovací systém“. Tedy: po zapnutí je kamerka VŽDY pohotová v režimu nahrávání a pokud se chce uživatel například opakovaně chlubit s pořízenými výsledky, musí vždy zvolit právě patřičný režim (přehrávání). Už jsem se pozastavoval nad nemožností přímého navolení konkrétního režimu u vyspělého modelu DCR-PC330, takže to tu nebudu znovu pitvat - palcový systém u ostatních modelů (nejen) této značky se mi zdá praktičtější…

Technická data doplňme obvykle požadovanými údaji: údaj pro minimální osvětlení je 7luxů a pro doporučenou intenzitu pak větší než 100 luxů. Proti ostatním přístrojům značky tu chybí tzv. noční režim mezi technickými daty, ale v souhrnu o přístroji se na stránkách Sony Czech dočteme, že barevné noční snímání zde samozřejmě je. Rozsah závěrky je slušných 1/2 až 1/4000 vteřiny. 12 obrazových efektů je zde doplněno třemi druhy zatmívaček (FADER) a známým Soňáckým titulkovačem s údajem „přes kazetovou pamě“. Ono to celkově uživatelsky funguje zcela normálně jako "reportážní zařízení" a i pořízená videa z toho pak lze přehrávat v podstatě úplně běžně - jak na vestavěném mini-LCD-panelu, tak i na TV-obrazovce (pomocí dokovací staničky), jen ta strašná (ne-)kompatibilita a extrémnost...

Vcelku speciální je například i malý výklopný LCD-panel, jenž má 2,0“ (5cm) a 211.200 bodů. Ani použité akumulátory nepasují jen tak k něčemu: typy NP-FF51 a NP-FF71 (na 85 a 170 minut nahrávky) jsou speciálně jen k maličkým kamerám micro MV. Výjimečnost extravagantního přístroje je korunována rozměry - 39 x 91 x 69 mm - i vlastní hmotností „stroje“ - 230 gramů. Pro ilustraci zkusme připomenout míry nejbližší konkurenční „reportážky“ - totiž Panasonic SV-AV100 - jež má 33 x 89 x 65 mm a hmotnost 156 gramů! Vím, že kojenecké problémy nelineárního záznamu Panasonic na SD-karty - zatímní cena paměových médií - se dají napadnout podobně, ale dílčí prohra Sony v tomto ranku "nejpohotovějších kamero-miniatur světa" je tu jaksi zjevná…

Takže: co s tím prckem v praxi, co ten maličký umí?

Přece jen reálněji ovladatelnější miniatura systému micro MV proti většině svých souputnic „ve službách“ značky Sony je pohotovým nástrojem k zaznamenání jakékoli reportáže nebo foto-dokumentace, na niž nemá být kladen jiný než právě dokumentární požadavek, a to zde především po stránce kvality a výkonu. S jedním z předchozích modelů (DCR-IP5) jsem sám natočil desítky minut reportážních videí ze světových veletrhů digitální techniky (CeBit nebo Fotokina v Německu) a musím si „přidat do kotlíku“: absolutní frajeřina, jejíž nekompatibilita s čímkoli běžným ji dnes činí zcela samostatnou skupinkou (minimálního počtu) modelů videokamer - to je micro MV. Je sice tak skladná a lehká, že nezavazí například ani v kapse saka (natož třebas bundy), ale vzhledem k pořizovací ceně a také notoricky známému poměru „co za ty prachy dostanu“ (cena versus výkon) jde o výrazně okrajovou záležitost. Nakonec - přiložená „propojovací základna“ (Docking station) - je alespoň částečnou záchranou k proveditelnému propojování. Ale i tak si (kupodivu?) svoje kupce najde i v naší republice - což dokazuje i náš „autenticky“ vyfotografovaný kus…

Nějaký závěr? Ano: a to bez zbytečné loajality k (někdejší) nejsilnější a nejvěhlasnější značce velikána novodobé historie našeho oboru! Podle mého (subjektivismus „mého“ je nutný) je celý nahrávací systém micro MV jedním velikým omylem japonského giganta Sony. Naprostá nekompatibilita s čímkoli způsobuje nejen nutnost stažení záznamu do PC pomocí motání koleček mechaniky vlastního přístroje, ale - mimo jiné - častou nedosažitelnost přehrávacího přístroje v případě, že komukoli se právě dostala do ruky nahrávka na této miniaturní kazetě micro MV (stalo se nám nedávno), jež je třeba „někam nahrát“. Šílená cenová politika je možná pochopitelná - vzhledem k výjimečnosti celého systému - ale dělá logicky celý tento experiment běžným uživatelům téměř nedosažitelným. Diskutabilní ovladatelnost i odlišnost výsledného formátu pořízeného videa také k prodejnosti těchto prcků nepřispějí. Sluší se sice dodat, že vypálení DVD na jedno kliknutí na počítači VAIO (proložené jsou citace z WEB-u Sony) je výrobcem umožněno, jenže kolik z nás má asi doma tuto PC-specialitu od Sony? Problémy ale opravdu nestojí zdaleka jen na počítači, že ano…

A co jsem myslel těmi „červenými čísly“ v úvodu? 25. července psala MF-DNES o tom, že meziroční zisk vykazuje firma Sony s poklesem strašných 98%(!), zatímco o něco podzimněji pak stejný deník informoval o propouštění 15% celosvětových zaměstnanců, což mělo přinést ztrátu práce více než 20 tisícům lidí (celosvětově měla mít tato prestižní značka Sony 154.000 pracovníků)! A současné informace jsou (bohužel) takové, že většina finančních čísel vypadá na konci tohoto roku 2003 (bohužel - už podruhé) ještě hůře... Takže - milý Mister Sony: nechejte už teď prosím na chvíli všech blbostí a začněte zase vyvíjet a produkovat to, co Vám může přinést komerční úspěch a taky - logicky - potřebný zisk! Nejen Vaši (někdejší) fandové na to určitě netrpělivě čekají a i naše malá republička to (snad) pozitivně ocení...

A za všechny, kteří návratu Vašeho ega (Mr. Sony) zpět mezi nejúspěšnější elitu drží (zatím) palce, si tuhletu výzvu dovolil napsat - na samém sklonku roku 2003: Petr Jelínek