Krásný a výkonný: Panasonic NV-GS400

Celkový dojem, výbava, zpracování a zařazení GS400

Bytelné kovové tělo této stříbrné krasavice se jeví majestátně už na první pohled. Velký výklopný LCD-panel má úhlopříčku 3,5" (a 200.000 bodů) a jak už je u firmy Panasonic zvykem, dá se překlopit výrazně přes pravý úhel vpřed. Typizovaná gumová očnice hledáčku - je zjevně stejná s GS120 a GS200 - uzavírá tubus, jenž se dá oproti tzv. spotřebním modelům (téměř všech) dnešních značek povysunout dozadu o 2,5centimetru a pak vyklopit nahoru přibližně až o 60°: praktičnost použití větších kapacit akumulátorů je takto nabíledni. Pravou část přístroje přestavuje mechanika kazety se zápěstním řemínkem, hlavní vypínač s nahrávací video-spouští, kulatý volič režimů kamery a na horní straně foto-tlačítko a ovládání transfokátoru. Největší dojem ale udělá na většinu nadšenějších fandů objektiv a také to hlavní za ním: stříbrné dělo má logo LEICA DICOMAR a 12násobkem optického přiblížení (digi-maximum je 600x) propouští svým průzorem obraz na tři CCD-snímače s úhlopříčkou 1/4,7“ a 1,070.000 body každého (že by to nebyly CCD-čipy od Sony?). Výklopný a účinný vestavěný blesk (viz úvodní obrázek) a druhá nahrávací spouš vedle něj uzavírají jakýsi vstupní semi-profi dojem z (možné) konkurentky zmiňovaných soupeřících tříčipů Sony a Canon…

Zpracování výrazně (!) odlišné nástupkyně nejvyšších firemních amatérských modelů MX500 a předchozích se jeví velice precizní, nakonec za maloobchodní cenu kousíček pod 67 tisíc se asi neočekává nic málo luxusního, že ano. Široký prstenec ručního ostření a tzv. hmatově odlišená trojice tlačítek na levé straně objektivu velmi stylisticky ladí s pohlednou profesionální (?) páčkou AUTO/MANUAL (viz obrázky). Většinu důležitých tlačítek k vnitřním nastavením lze nalézt pod (vyklopeným) LCD, podobně jako vyskakující šuplík pro SD-kartu. Udávané rozlišení digitálního fotografování může čtenář posoudit podle přiložených snímků v plné kvalitě (datově až 1,5MB), v každém případě zatím asi platí, že sečtením tří milionových čipů (tj. jejich bodů) se čtyři miliony kouzlí obtížně. Jinou otázkou ale zůstává diametrálně jiný výsledek obrazu (nejen) při foto-snímání: zmiňovaný doprodávaný předchůdce MX500 míval kus od kusu často až nepochopitelnou aberaci, což (naštěstí!) neplatí vůbec u dnes popisované novinky. Panasonic NV-GS400 je tedy výkonnou kompaktní videokamerou se třemi CCD, jež by mohla sloužit jako "druhý až třetí vůz" v menších či větších TV-firmách, ale za velmi příznivý peníz. Případné bolístky se ukáží (kdoví jestli?) časem…

Ergonomie, ovládání, "čip-set" a konektory GS400...

Ergonomie. Tohle slovo často zaměňují uživatelé za "ovládání", ale já to důsledně odlišuji. Nový stroj GS400 má - nejméně kterékoli pravičce naší firmy - vynikající ergonomii. Moje midi-pravička dosáhne potřebně na všechny prvky a dokonce jsem (a s úspěchem!) zkoušel ovládání transfokátoru prostředníčkem a ukazováček mi elegantně vyšel na tlačítko fotografování nebo volič režimů. Pravda, takto jsem kameru nepoužíval na nedávné svatbě (tam bylo soustředění s prvně drženou strojovnou důležité), ale prostě to jde. Levá ruka se potom velmi účelně může - vedle jakési doplňkové stabilizace - postarat o případné manuální volby nebo prstenec ručního ostření. Kdybych mohl co mluvit vývojářům-tvůrcům do díla, vyvedl bych zpod LCD-panelu na levý bok (?) podstatně více tlačítek, ale to už je holt trend. Takto jsem bohužel omezen v používání efektů nebo (například) nastavení režimu blesku, protože se řadím do početné skupiny hledáčkových kameramanů a vyklopení LCD není přímo při práci - mám tu na mysli přímo nahrávání - právě jednoduché. Ovládání bych ale také dal výbornou, protože jsem na stroji fakticky nenašel žádnou výraznější chybu. Kolega Pavel by chtěl kameru o 1-1,5cm vyšší, aby nekrčil prsty a kolega Jirka zase neschvaloval tvrdě pružící pant vyklápění LCD, aby si mohl panel nastavit, jak sám přesně chce - to jen tak na okraj, že jsme si stroj vyzkoušeli všichni…

Tzv. "vnitřní čip-set" kamery je (téměř) stejný, jako to majitelé kamer Panasonic mají zažito a už základní nabídku tvoří rozsáhlý arzenál možností. Majitelům menší 3CCD-kolegyně - tedy GS200 - je tu na ukázku především to, co miniaturám chybí: vstupní nahrávací MENU má totiž mezi položkami CAMERA a DIGITAL ještě další speciální skupinku ADVANCED. Pod tímto heslem jsou skryta další nastavení (viz obrázek ke zvětšení): známý semi-profi ZEBRA-efekt, nastavení obrazu, zvukové úrovně, úpravy audio-basů či vyladění barevnosti. Netřeba tu asi rozebírat další zanedbatelné (?) odlišnosti oproti nabídce GS200, mezi které lze logicky zařadit (např.) zapnutí optické stabilizace oproti elektronické a pod. Videokamera je tedy vybavena výrazně více, než je ve většině situací vůbec možno využít, což je samozřejmě dobře. Pokud bych se měl i tady pokoušet o výtku, je to o volbě používání digitálních efektů, hlavně stíračky a prolínačky. Vím, všichni dodělají v PC, ale když už tady efekty jsou, občas je s chutí použiji. Jenomže - oproti stejným funkcím střihů záběrů u Sony - se Panasonic drží zuby nehty stejného schéma: pro volbu prolnutí či setření záběru je nutno vstoupit několika kroky do menu a následně tu zvolenou funkci buď opakovat do zblbnutí nebo ji zase složitým postupem v nabídce zrušit, nehledě na (ne)možnost navázání efektu po vypnutí kamery…

Panasonic NV-GS400 se dá nastavit v rozsáhlých (viz i výše) možnostech automatických i manuálních programů, a to včetně zapnutí různých firemních vymožeností CRYSTAL ENGINE (pro kvalitnější obraz), SOFT SKIN DETAIL (pro jemné podání pleové barvy), TELE-MAKRO (natáčení s najetím na detail i zblízka) nebo třebas PRO CINEMA (záznam 25 celých snímků za vteřinu). Rozlišení video-obrazu je samozřejmě dáno formátem "plný DV-PAL", ale rozlišení digitálních fotografií může ovlivnit uživatel takto: největší velikost DF je s poměrem stran 2.288x1.728 bodů, menším rozlišením je 1.600x1.200 a dále jsou ještě k dispozici 2 velikosti DF - 1.280x960 a 640x480 bodů - možnosti nevídané! Vedle už výše zmíněné 12násobné optické transfokace je možnost volby ještě rozumného (?) 24x digitálního a (už zjevně nepoužitelné) šestistovky. Uveďme ještě rozsahy objektivu 3,3-39,6mm a clonu F1,6-2,8, oproti filmu má jít o čísla 45-540mm u video-režimu a 37,6-451mm u režimu focení. Průměr závitu pro volitelná sklíčka je 43mm, rozsah závěrky pro video je udáván výrobcem 1/50-1/8000s a pro ukládání na kartu pak 1/2-1/8000 vteřiny. Ještě doplňme technický výčet údajem o 123-tisících bodech barevného displeje hledáčku 0,3" (necelých 8mm úhlopříčky) a možností záznamu krátkých sekvencí 320x240 bodů s 6-ti snímky za vteřinu (a samozřejmě WEB-kamerou)…

Přípojné konektory nové GS400 jsou všechny myslitelné, podobně jako to ostatně nabízí i většina vyspělých 3CCD-konkurentek. Vedle zprovozněných digitálních i analogových vstupů zdířek IEEE1394 a S-Video vzadu (AV-konektor na pravém boku má zcela klasickou míru 3,5mm) je tu samozřejmé USB-rozhraní, jež je kompatibilní s USB2.0 a zdířka externího mikrofonu, již nalezne uživatel mezi USB a AV na pravé straně stroje - viz obrázky - bezprostředně před hlavním vypínačem a voličem režimů. Jak už to má Panasonic zavedeno u všech modelů kromě nejlevnější dvojice GS11+GS15, nachází se už na (v pořizovací sadě) přiloženém Free-Style dálkovém kabelovém ovládání externí mikrofon, jehož využití bude asi diskutabilní i u tohoto stroje: má sice připínací patent pro (např.) klopu saka či límec košile, ale k aktivaci je nutno držet mikrospínač na jeho těle (už jsem tu psal druhdy, že posuvný spínač by byl lepší). Přípojná místa doplňuje velmi speciální skupinka kontaktů v aktivní botičce, do které je možno přikoupit další doplňky, ale proti např. Sony je příslušenství velmi málo. Připomeňme, že ostřící prstenec na objektivu má ještě coby volitelné funkce ZOOM (!) a expozici a uzavřeme výčet dat rozměry 81x80x178mm a hmotností 700gramů (bez akumulátoru a kazety)…

Výkon, natáčení v exteriéru i tmavších koutech GS400

Kamera startuje solidně rychle - s použitím funkce QUICK START (kdy není de facto zcela vypnuta) za 1,7 vteřiny, náběh přístroje je tedy určitě více než uspokojivý. Jiným problémem ale bude pro začátečníka funkce otočného voliče režimů pro nahrávání/přehrávání/focení atd, respektive nezapomenutí otočit jej do správné polohy před (např.) nahráváním. Tady se asi čtenář pozastavil: jak by si mohl koupit tuto videokameru začátečník? Ale ano, právě takovéhle HIGH-nadstandardní už neamatérské kamery - kompaktní a dosti vybavené tříčipy - si často vybírají zazobaní fajnšmekři, kteří prostě chtějí dobrou a skladnou mašinu za (téměř) jakékoli peníze. Psal jsem tu už vícekrát, že ono označení o zazobaných je myšleno rozhodně bez urážky: a tedy je spíše jakousi pochvalnou formulací, nebo každý obchodník ví, že právě takoví zákazníci jsou pomyslným kořením kšeftu. Nahrávané video se jevilo i na poměrně velké TV (72cm) velmi koukatelně, a to jak v běžně (ale ne zase moc) osvětleném interiéru, tak (samozřejmě) slunečném exteriéru. Když jsme s kamerou na vyzkoušení vlezli do našeho známého (tmavého) skladu, chovala se také nadmíru uspokojivě (srovnáváme stále jen maloobchodky). Digitální fotky (DF) pak umí GS400-vka pořizovat jako (možná) vedlejší produkt, ale rozhodně - na kameru - velice uspokojivé: nabízím zde (pozor: mají 1,5MB!) i plný WIDE- a k tomu plný TELE-záběr z nedávné aktualitky. Lakomec Matsushita sice nepřidal do základní pořizovací sady k přístroji ani nejzákladnější kapacitu paměové SD-karty, ale já v tom vidím i celkem logiku: ona (nejběžněji dodávaná) 8MB-karta by nakonec stejně asi zůstávala doma, protože při průměrné datové velikosti jedné fotky v plném rozlišení, cca 1-1,5MB (viz už zmíněno výše), by se na základní - obvykle - přidávanou SD (8MB?) stejně vešlo houbelec…

HODNOCENÍ tohoto krásného přístroje: opatrné!. Neměl jsem s ním tu čest pracovat (např.) půl roku, abych přišel na (možné?) mouchy. Ale po prvních zkušenostech a natočených celkem cca 80 minut záznamu jsem fakt dost nadšen! Neodpustím si ještě pár poznámek o (nedávné) výrobní politice firmy Panasonic, která měla za vinu vysloveně nepovedené modely se třemi čipy MX300, MX350 a nedávno také i docela diskutabilní MX500: zatímco konkurenční Sony a Canon obměňují své maloobchodní tříčipy většinou v horizontu dvou až čtyř roků, Panasonic mívá tento cyklus až nepochopitelně výrazně častější. Nakonec - k dotvrzení ortelu mohu přidat opravdu žalostné stesky někdejších uživatelů (např.) MX300 za tehdejších (nedávných) 120 tisíc korun, ale také třebas reálné foto-rozlišení právě (asi) nejvíce kritizované třístovky v porovnání (klikněte si) s běžným dvoumegáčem IXUS300. Uživatelé loňského typu MX500 mi sice potvrdí, že i tady jde o výrobní zmetky kus od kusu, ale takové barevné vady objektivu, jako mi nedávno posílal jeden čtenář, se za vynaložené peníze určitě vyskytovat nemohou. Vcelku podobně nás zarazila vinětace objektivů loňských (ale i předchozích) malých spotřebek řady NV-GS, kterou samozřejmě bohužel už vyvinuli a vyrobili až v dalekém Japonsku a jež je snad letos podle všeho odstraněna…

Panasonic NV-GS400 ale vypadá hned "na startu" jako úplně jiná káva! Nemá sice (zatím) žádnou - tedy ani např. dobrou - pověst jako Sony TRV940 či XM2, nemá ani třebas jakési externí vysunuté mikrofony jako veleúspěšný model Canon, ale tím, co nabízí a s (mými) prvními dojmy i tím, jak se (mi) jeví při práci, by to mohla být konečně "průlomová záležitost" pro giganta světové elektroniky. Mám tu na mysli samozřejmě konečně (snad) výrazněji úspěšný stroj se třemi snímači, jenž - jak se mi subjektivně zdá - se jinak vynikající a uznávané firmě Panasonic asi nepovedl už od někdejších kompaktních modelů DX1xx před koncem devadesátých let (samo že minulého století). Připomeňme si ještě, že v samém úvodu zmíněná vybraná skupinka maloobchodních tříčipů je opravdu dosti málo početná a že např. JVC, ale ani Samsung, Sharp nebo Hitachi do této elity nepřispívají vůbec. Přivítejme tedy o to více každou a (snad) povedenou novinku jako počin v něčem opravdu výjimečném, v mimořádných 3CCD-přístrojích určených pro nadšené fajnšmekry i opravdové profesionály coby hlavní (či druhý?) přístroj...

Takže - chcete nezávazný zatímní verdikt (?): KOUPIT, SAMOZřEJMě ŽE KOUPIT, ale doporučení NV-GS400 je - zatím - samozřejmě taky bez jakékoli "zkušenostní" záruky (dlouhodobější praxe s novou stříbřitě-černou krasavicí zde logicky chybí)…

Zde je náznak dalšího foto-rozlišení z chystané MEGARECENZE č. 3 (987kB)

neco

Vyfotografoval stroj a fota pak i lehce upravil: Jiří Rakušan
Vyzkoušel krásku a pak těžce naznačil, co zjistil: Petr Jelínek

Technická data NV-GS400 z čs. W-stránek Panasonic...

P.S.: Chtěl jsem to sem dát dřív, ale i tak považuji vložení v dnešním výročí bratrské pomoci za úspěch. Pozornější čtenář si asi všiml, že naše stránky nemají dovolenou - a věřte mi, že kompletní edit z notebooku s velerychlou komunikací Eurotel Data nonstop je fakt pořádná zkouška na nervy (PJ)... :-D)

PP.S.: Tak nás napadlo - u výročí SNP - nabídnout zájemcům nějakou konkurenční E-cenu na popsanou novinku, což...? No: Za šíleně ďábelských 66.666,- korun vybavíme kupce vším, co hrdlo ráčí, včetně plného Pinnacle, velké SD-karty, brašny s 5 kazetami a podobně. Zájemcům o holou kameru nabídněme třebas 10 tisíc korun dolů - dobrejch 15%, ne? Tak se přihlašte, kdo chce mít vytoužený HI-TECH-stroj!