Sony HDR-PJ410...

Recenze Sony HDR-PJ410 s projektorem: Poslední mohykán?

Zřídka tu popisujeme cokoli, co je na trhu už delší dobu. Ale když se zjevily u distribuce skladové 410tky s fešáckou libůstkou - projektorem - spontánně nás napadlo, že tuhle zajímavost vezmeme na sklad a stvoříme malou recenzi. PROČ, asi čtenář, který se orientuje v našem oboru, tuší: PROTOŽE PROJEKTOR! Autor coby Správce Webu Petr Jelínek a dlouholetý fanda VIDEOKAMER se zde pokusí představit dost možná posledního mohykána s projektorem. Zvu čtenáře na popis maličké, vcelku levné, dosti jednoduché, ale zajímavé kamerky; která (podržte se všichni fanoušci nepopatlaných displejů ) NEMÁ displej-dotykáč neboli daktyl. Krátkou zmínkou k souvisejícím odkazům úvodní ostavec uzavřeme. Zřejmě prvním počinem jednoho z vůdců světového Know-How byla už v roce 2011 prvotina HDR-PJ10. O dva roky poté jsme tu popsali njvyšší amatérku PJ780 a tři roky nazpět jsem pěl ódy na "dovolenkovou kočku" PJ810. Následně jsme zmínili AXP33 a najednou to začalo vypadat, jako že Sony skončil (potažmo s projektory ve videokamerách). Protože jsme zažili ve vývoji elektroniky už všechno možné, mávli jsme rukou (jako že život jde dál). Ale právě onen objev onoho pomyslného mohykána PJ410 (čs. Web) s poměrně značnou zásobou v nejmenované distribuci nám vnuknul dnešní článeček...

Srovnávací fotografie přikládáme do dnešního článku dvě. Ta první nad títmo odstavcem naznačuje podobnost trojice funčkně i cenově blízkých konkurentek Canon HF R88, Panasonic HC-V380 a právě Sony HDR-PJ410 (3x Šopík). Ta druhá je dobře identifikovatelná o pár odstavců níže. Pro názornost jsme nechali na 88čce upěvněnou předsádku (jediná ji má ve výbavě); a jak je z obrázku patrné, odlišnosti v rozměrech a základním konceptu (designu) jsou minimální. Pro čtenáře, kteří se chtějí orientovat kapku dokonaleji, doplňme, že u všech tří případů NEJDE o nejnižší model základní řady producenta. Srovnávací recenze tu byla předloni právě pro nejnižší (nejlevnější) typy tria výrobců u předchozích řad a většina zjištění i celé porovnání bude rámcově platit i pro současné modelové řady. Výjimečnou výbavou, díky níž logicky vyčnívá PJ410tka, je projektor. A světe div se, i u takhle dostupné mašinky jej lze použít jak pro pořízené soubory vlastní kamerkou, tak druhým micro-HDMI vstupem (viz níže vpravo) prezentací z externích zdrojů! Shodně to mělo již několik modelů s písmenky PJ (můj monogram si Sony přisvojil už dávno ), ale tady bychom to za bratru 8 až 9 tisíc maloobchodní ceny nečekali...

Videokamera Sony HDR-PJ410 (= čs. Web) je z kategorie nejmenších a nejdostupnějších spotřebek pro nenáročné uživatele a domácí použití. Svými rozměry 59 x 59,5 x 128 mm a hmotností 235 gramů tvoří pověstnou podobnost jako vejce vejci s kolegyňkami Sony (například CX405 má tělo o milimetr širší i delší a o 15 gramů lehčí), ale i oproti konkurentkám: Panasonic HC-V380 (čs. Web) má opět o jeden až tři milimetry rozměrnější tělíčko do všech stran plus 15 gramů hmoty a Canon HF R88 uzavírá "konfekční" tabulku mírami 53 x 58 x 116 mm a hmotností 240 gramů. Co se týká snímačů, tady je vidět, že nepochází z jedné výrobní linky. PJ410 má čip 1/5,8" a 2,29MPx, V380 pak shodnou úhlopříčku s celkem 2,51MPx a R88 se přece jen liší rozměrem 1/4,85" a celkovými 3,28 MPx. Na obrázku níže je vidět čistá linie pravoboku mašinky, nahoře před zadním zaoblením vyčnívá Foto-tlačítko a před ním posuvník transfokátoru (ZOOM), vpředu je zřetelná mechanická krytka objektivu, vzadu pro palec video-spoušť a před ní do řemínku vsunutý nezbytný USB-kabel pro nabíjení/napájení i spojení s počítačem. Designově dokonalé dílko se zmíněnou vajíčkovou podobností...

Objektivy zmiňovaných konkurentek se už liší mnohem více. Zatímco PJ410 má optickou 30tku a "čistý ZOOM" pak 60násobek, V380 udává číslo 50x optických plus 90x "inteligentní" a R88 pak 32x optický a 57x "výkonný" ZOOM. Nejširší ohniska hovoří při porovnání přepočtu na kinofilm pro Sony: 26,8-804 mm, Panasonic na českém Webu mlží 28-1740 mm (62x ZOOM?), asi pravděpodobněji s dalším údajem 33,6-1714 mm a Canon se přiznává ke 32,5-1853 mm, kdy s použitím předsádky 0,7x umí krásných 22,75 mm. K textu tohoto odstavce měl být možná spíše přiložen tento obrázek, ale měli jsme holt kapku jiný koncept, takže se pusťme ještě do zobrazovačů a zmiňme taky Projektor, kvůli němuž to dnes celé vlastně tvoříme...

Výklopné displeje mají naše konkurentky nejrozdílnější. Abecedně první Canon R88 s mírou 3" (7,5 cm, 230kPx) na tom je podobně jako Panasonic V380, který ale nabízí se shodnou úhlopříčkou displeje 460,8kPx, oba s dotykovým ovládáním. Sony PJ410 překvapila nejen nás ovládáním pomocí joysticku (NEMÁ tzv. daktyl), což na obrazovce 2,7" (6,7 cm) s celkem 230,4kPx může leckomu vyhovovat lépe. Abych ukázal jednoduché ovládání Čtyřistadesítky, vyfotil jsem displej s hlavní nabídkou ikon a rámečkem s ovládacími prvky. Vlevo nahoře na rámečku je joystick, který na zmačknutí vstoupí do tyrkysově orámované položky a další orientace v nabídkách probíhá logicky pohybem křížkového ovladače ve čtyřech směrech a potvrzováním volby středovým mikrospínačem joysticku. Když už jsme u toho ovládání, spodní tlačítko PROJECTOR je jedním z motivů dnešního článku a TEĎ se o něm tedy zmíním, byť k jakémukoli rozboru jde o HODNĚ jednoduchou libůstku...

PROJEKTOR u Sony PJ410. Po aktivaci zmíněným tlačítkem se prostě buď z nahrávky na kartě v přístroji nebo z externího zdroje - ze dvou řádků možností - vybere joystickem patřičný klip a aktivuje se přehrávání: vše kouzelným křížkovým ovladačem. Odkážu na někdejší obrázek z recenze "dovolenkové kočky PJ810" a doplním úhlopříčku. Uživatel sice musí počítat s tím, že světelnost - rozumějme svit v závislosti na šeru v promítací místnosti - miniaturní lapmičky je na hony vzdálen velkému projektoru, jaký jsme třeba nedávno popsali i my, ale v praxi svým výkonem opravdu překvapí. Pořízená audio-stopa s miniaturního reproduktorku kamery je samozřejmě přiměřeně slaboučká, ale slyšet JE. Jednoduchým odhadem sděluji, že úhlopříčka obrazu z projektoru je asi polovinou jeho vzdálenosti od projekčního pozadí. Jinými slovy: namířím-li světlo z okénka v displeji na zeď ze dvou metrů, obdržím asi metrovou úhlopříčku promítaného obrazu. Po opakovaném zkoušení bych možná na rozměru přidal až 20%, ale nějak tak by to mělo být srozumitelné. Samozřejmou nutností je zaostření obrazu pomocí mechanického běžce na horní hraně rámečku displeje. Obraz se spustí a asi po vteřině (dvou?) zmizí všechny rušivé indikace. PECKA...

Závěr dnešního povídání? Výkonnostně ja kamerka docela katastrofální, co do kvality videa (viz dále). Má přebytek manuálních možností, bezproblémové ovládání, ale pár svých ALE. Vestavěná baterie pro fotoparáty mi kupodivu nevadila, protože vydrží ve jménu Sony jako bejk. Bezdotykové ovládání jsem chválil i přesto, že jsem zpočátku sahal automaticky na plochu displeje a pak se kál otírajíc ji hadříkem. Jako zajímavé plus hodnotím možnost nechat točit s "hlavním" videem současně i (datovým objemem) malé videoklipy na prezentaci všude možně, i když to není zrovna moje hobby. Hledajíc v obsahu karty právě videa, objevil jsem je jinde, než bývají a spuštěním jsem se zděsil z kvality. Vysvětlení bylo v oněch náhledových souborech s minimální velikostí oproti originálu. Ale originál samotný nás po pravdě úplně vyděsil, byť jsem užíval přístroj nad rámec jeho běžných schopností. Ukázky točeny z ruky, všechny tento týden, venkovní v nepříjemném mrazu (ale Rusové by se našemu pojmu MRÁZ asi smáli ), sklep v šeru překvapil pozitivně, vzálené scenérie za hranou optických schopností naopak. Digitální ZOOM byl vypnut a přesto plastový objektiv působil, že si dělá z uživatele legraci. Svedu to na "vlnění vzduchu" v teplotních spirálách (čtenář v ukázce slyší vítr a já garantuji -12°C). Posuďte sami. Já jdu vzít do ruky něco, co natáčí i bez projektoru na úrovni, ale tu promítačku bych bral...

Ukázky přehledně zleva doprava (Fotogalerie): necháváme tu jednu Fotku (čtvrté foto, zítra) a tři Videosnímky neboli políčka z videa Tele-Wide. VIdeogalerie sestává ze čtyř klipů: zleva doprava jde o demonstraci šeré scény, rozsahu zoomu (to dvakrát) a maxima kvality se stavebnicí Lego. Když jsem viděl tu hrůzu, jaká leze z módu 17Mbps při Full-HD, zadal jsem klip s maximem toku 24Mbps (kvalita FX, Lego), ale nadšení nepřišlo. No nic, zklamání z externích klipů svedu hlavně na onen vlnící se vzduch, byť jsem si myslel, že v mínus 12 stupních to není příliš pravděpodobné. Nakonec je jasné, že plastové čočky objektivu nedokážou vyloudit žádný zázrak. Ke druhé ukázce doplním vzdálenost názorně a k ukázce číslo 3 pak tadyhle. Ano, ráno venčím na delších tratích každý den našeho hraběcího pejska a dostávám se do končin s nádhernými výhledy, mrkněte se...