Videokamery Panasonic: sortiment 2005

Začněme cenově odspodu. Zmiňme si na úvod ukončení nabídky analogů (v našem regionu), prezentovanou i zde už loni na jaře, i když výjimky z různých koutů světa jsou známy a například japonský kolega firma JVC má analogový systém půlpalcové pásky stále i letos v nabídce. Ostatně onen Victor byl u zrodu tohoto kdysi veleúspěšného formátu záznamu, jenž existuje od roku 1976 až dodnes, i když v roce 2005 již evidentně překonaný a dosluhující. Když jsme se učili tvořit samoobslužnou editací tyto stránky, byl právě přehled videokamer Panasonic úplně prvním článkem, v němž jsme použili možnost zvětšení obrázků (na kliknutí myškou), zatímco popisky (na podržení kurzoru) jsme uměli pár měsíců před tím. Loňský soupis kamer a systémů naznačil i leccos z bohaté historie značky a do dnešního přehledu jsme už stihli stvořit recenze na jednočipové kamery včetně ZOOM-rekordmana GS35, nejlevnější tříčipovky GS75 a zajímavé GS150tky, jež je vrcholem levnějších a současně i chvostem dražších 3CCD-strojů značky...

Panasonic: průkopník kartovek i producent DVD-kamer

Hned za analogovým odstavcem si povězme o něčem, co obsazuje ve středoevropském regionu zatím (zřejmě) zcela zanedbatelný podíl trhu: záznam komprimovaného videa na paměové karty. Je sice pravdou, že vyspělejším variantám formátu MPEG2 se dnes předpovídá velká budoucnost, ale zatím je celý tento fenomén kartových videokamer v pomyslných plenkách. Panasonic přinesl v tomto ranku hned několik pomyslných vlaštovek, a už to byl úplně první model SV-AV10 (MPEG4) anebo mnohem zajímavější MPEG2-kamera SV-AV100, která je i přes překotný vývoj námi sledovaného segmentu (amatérských videokamer) v nabídce producenta dodnes, tedy už prakticky třetí sezónu. Autor textu se nedomnívá, že by si popudil čtenářskou veřejnost jakýmsi přeskočením popisů kartových miniatur a odkazuje na tomto místě opravdu jen na podtrženou recenzi zmíněné SV-AV100 (kliknutím PC-myšky). Vyčerpáním téma tzv. kartovek by mohl být přímý odkaz na čs. stránky, kde každý zvídavý fanoušek zjistí, cože tyhle kartové MPEG4-kamerky jsou vlastně zač a také kolik taková náhražka videokamery stojí. Přijde-li letos pokračování AV100vky, náš WEB se bude snažit být prvním z okukujících…

Plynule k dalšímu HIGH-experimentu, alespoň co se zatímních čísel prodejnosti týká: DVD-disku. Přístroje na oboustranné 8centimetrové mini-kotoučky DVD-RAM začal samostatně produkovat a po jisté době dodávat i pro kolegiální Panasonic elektronicko-průmyslový kolos Hitachi (bylo tu kdysi i povídání o typu DZ-MV100). Současný sortiment pak nepředstavuje žádný velký záběr, ale k vyjmenování stojí za pozornost. Stránky čs. zastoupení popisují (zatím, jaro 2005) dva přístroje, jež jsou nabízeny už druhou sezónu a to by mohlo být do jisté míry (možná) i potvrzením o dosavadní obchodní (ne)úspěšnosti tohoto formátu. Nižší model VDR-M50 je osazen klasicky-amatérským CCD-čipem 1/6" s 800.000 body a se svými parametry zřejmě nepůsobí coby vážná konkurence stále levnějším mašinkám mini-DV (o těch dále). Dražší typ VDR-M70 má sice čtvrtinový CCD-snímač s rozlišením 1,02MPx, ale jeho pořizovací cena jej už dnes řadí spíše do kategorie dosti luxusnějšího zboží. Abychom téma DVD-kamer úplně neodflákli, naznačme si ještě následujícím odstavcem cosi o MPEG-problematice…

DVD (neboli Digital Versatile Disc) je relativně mladým médiem, jakkoli je toto sousloví v dnešní digitální době pojmem ošemetným. Současný vývoj amatérských kamer je v zásadě rozdělen na dva hlavní proudy. Pomineme-li (zjevně končící) analogové přístroje kteréhokoli systému, je tu skupina méně komprimovaných digitálních formátů (mini-DV, Digital8 a systémy profíků) a vedle nich pak čím dál početnější množina přístrojů, jež nahrávané video více či méně stlačují. Pojem DVD-RAM je sice (zatím) o výrazně dražších médiích oproti DVD-R, DVD-RW (a dalších typech disků), ale jeho výhody jsou v možnosti takřka nekonečného přepisu a schopnosti oboustranného záznamu. Veledůležitou připomínku úplně všem potenciálním zájemcům o nahrávání DVD-kamerami by měl vyslovit každý, kdo chce cokoli k problematice říci: editace NENÍ stejně jednoduchá, jako je tomu např. u (zatím, dnes) nejprodávanějšího formátu mini-DV. Komprimované video totiž tvoří skupiny vzájemně svázaných snímků, jejichž přesný střih je dosud stále ve vývoji, i když třebas japonský Victor je podle všeho na dobré cestě - v rámci vývoje svého projektu Everio…

Převaha tříčipů nad jednočipovkami: poprvé v historii !

Videokamery mini-DV firmy Panasonic si zaslouží určitě více prostoru, a to nejen kvůli jejich vyšší sortimentní početnosti: jeden z tahounů světového pokroku totiž letos nabízí jako jediný producent více přístrojů s emblémem 3CCD než jednočipů! Trio levnějších modelů, jež mají osazen shodně CCD-snímač 1/6“ s 800.000 body, nese pro letošek číselná označení NV-GS17, GS21 a GS35 (zde 3x čs. WEB). Posledně jmenovaná pětatřicítka je i světovým rekordem v koeficientu přiblížení, protože úchvatný 30xZOOM ještě nikdy na kamerách nebyl. A i když ani levnější GS17 a GS21 příliš se svými 24násobky nezaostávají, sluší se připomenout, že fascinující čísla jsou dosti v rozporu se známou pověstí značky o (ne)účinnosti elektronické stabilizace. Trojice přístrojů s jedním CCD je cenově podobná kterékoli konkurenci a liší se osazením SD-sloty a LED-světlem (tj. GS21 i GS35) anebo barevným hledáčkem (jen GS35) přičemž tzv. zprovozněné vstupy nemá v momentální nabídce žádná jednočipovka. V případě potřeby nahrávání zpracovaných děl zpět na pásku anebo dokonce digitalizace analogových nahrávek je tedy nutno sáhnout v modelové nabídce značky (velmi) podstatně výše (viz dále)…

Poutavá viněta "3CCD" má v nabídce firmy Panasonic pro rok 2005 již výše zmiňovanou převahu. Nejlevnější tříčipový model NV-GS75 sice nevyvolává nadšení poučenější části veřejnosti, ale svou cenou je dnes poutavým lákadlem velké množině laiků, kteří hledají kameru s efektním emblémem o přítomnosti tří snímačů. Poněkud méně "očesaným" modelem je NV-GS140, i když ani zde není například uživateli k dispozici digitální vstup. Zásadním rozdílem vyspělejších typů GS140 a GS150 je proti GS75 hlavně počet obrazových bodů na jinak shodně velkých 1/6" CCD-čipech - 3x 800.000 versus 3x 540.000 bodů - a z toho vyplývající i snad o kousek více použitelnější foto-režim (i když právě o tomhle se teď diskutuje velmi často). Začíná-li nejlevnější tříčip GS75 na ceně kolem 20 tisíc korun, v případě vybavenější verze GS140 je nárůst zhruba 20% a v případě potřeby (jen) digitálního vstupu u GS150 je nutno připlatit dalších více než 10% pořizovací ceny. A protože nejen ceny se v našem oboru mění velmi razantně, pro jejich právě platné taxy (tzv. MOC) odkažme čtenáře do stránek českého zastoupení…

Nejdražší a nejvybavenější dvojici videokamer s osazením 3CCD pro maloobchodní trh našeho regionu tvoří dva velice zajímavé přístroje. Levnější z nich je miniatura NV-GS250, jejíž recenzi chystají tyto stránky v brzké době a kromě základních technických parametrů se zatím nemohou k případným kvalitám vyjadřovat. GS250 je osazena třemi čipy s 800.000 body na každém (3x 1/6") a výrobcem deklarované foto-rozlišení 3,1MPx bude tedy logicky nějakou interpolací. Výraznějšími finesami dvěstěpadesátky jsou optický stabilizátor obrazu, všechny vstupy a ostřící prstenec na objektivu, což je u tak malého přístroje výbava nevídaná. Naproti tomu nejdražší maloobchodní Panasonic dneška - již loni i námi a zde představený model NV-GS400 - je jediným přístrojem značky s většími CCD-čipy (3x 1,070.000Px a 3x 1/4,7") a opravdu velkou 3,5" LCD-obrazovkou s 200.000 body. Základní technická data o amatérských videokamerách může nalézt čtenář v přehledné tabulce, již obměňujeme pro všechny fanoušky našeho oboru a těchto stránek každým rokem, přičemž profesionální přístroje náš WEB příliš nesleduje…

čest sedmi statečným: dosud výrobcům videokamer...

Digitální videokamery Panasonic v rámci maloobchodní nabídky producenta vlastně tvoří poměrně úzký sortiment, i když hned se třemi formáty nahrávání. A přestože odnož obrovského japonského kolosu patří zřejmě k nejstarším firmám elektro-oboru vůbec, všímavější fanoušci nemohou nevidět, že právě tyto domácí i pracovní společnice k zaznamenávání všemožných okamžiků jsou poněkud na okraji zájmu. Autor textu netvrdí, že by všichni ostatní výrobci na tom byli nějak zásadně lépe, ale vzpomeneme-li nedávnou historii této značky, vidíme razantní omezení výběru, a to nikoli pouze kvůli ukončení výroby analogových přístrojů. Naše-vaše WWW-stránky tím nechtějí naznačit nic jiného, než smutný a viditelný ústup ze slávy docela nedávno (nejen) námi opěvované královny spotřební elektroniky VIDEOKAMERY. A protože Panasonic ani zatím nijak nenaznačuje, čím by třebas v segmentu tzv. SD-kamer chtěl po SV-AV100 pokračovat, budeme zvědavi, zda se neobjeví nějaká zajímavost coby nástupce (?)GS400 nebo DVD-kamer. HDV-formát vysokého rozlišení obrazu sice klepe na dveře, ale praktické využití pro laickou veřejnost je zatím relativně daleko…

Tabulka základních technických dat videokamer Panasonic 2005 (.xls, 28kB)

Přehledy současné produkce našeho oboru jsou součástí náplně těchto (čím dál více) čtených stránek. A protože nepředstavují vlastně vůbec obvyklou recenzi, nemusely by být ani jakkoli zakončeny; a přesto se o jakýsi závěr pokusme. Vývoj moderních amatérských přístrojů přináší druhdy netušenou a (možná až) fantastickou cenovou dostupnost ještě nedávno tak luxusní techniky, jakou bývala videokamera (neřkuli digitální). Současně se ale unifikace výroby většiny (?) celků podepisuje na faktické užitkovosti, budeme-li s tím porovnávat staré dobré analogy zejména vyšších formátů S-VHS-C a Hi8! Miniaturizace s sebou přináší pravé průzory objektivů, často i dosti komplikované ovládání majitelům chlapských lopat a také podstatně menší citlivost většiny levnějších mašinek na slabší osvětlení snímané scény. Stále jsou to ale naše milované videokamery, jejichž know-how opravdu asi není žádná sranda - a snad proto zakončeme přehled jedné velké značky sloganem: komu čest, tomu čest, vždy těch mohykánů, kteří vyrábějí videokamery, je už tak málo (7 statečných): Canon, JVC, Hitachi, Panasonic, Samsung, Sharp a Sony (a prý i RCA)…