Očesaný 3CCD mazlík: Panasonic GS75

Už dosti dlouho mají naše stránky jakýsi neoficiální zvyk upozornění na související články a recenze s právě popisovanou problematikou. Neuděláme výjimku ani dnes a nejprve se zmíníme o tzv. kolegiální produkci GS75tky, respektive předchůdcích dnešního trendu firmy Panasonic - jejich osazování amatérských miniatur třemi snímači. Zřejmě prví pomyslnou vlaštovkou, jíž si tehdy možná Panasonic testoval zájem veřejnosti, byl na jaře roku 2003 první podobný prcek NV-GS70, aby se o rok později odnož koncernu Matsushita představila hned s duem pravců NV-GS120/GS200. Ale protože tušíme, že mezi zájemci o tříčipovky bude i dost zvídavých fanoušků moderní techniky, upozorněme ještě na někdejší popis tria 3CCD, ve kterém byl zastoupen model MX500 nebo loňskou pochvalnou recenzi vyspělé GS-čtyřstovky. 12letý souhrn dosavadní světové produkce tříčipových videokamer od roku 1993 (z ledna 2005) pak přinesl i schematická vysvětlení některých potřebných (?) vědomostí. Konkurenční tříčipy představily nové i starší recenze Sony - TRV940, mini HC1000 i maxi VX2100 - a Canon XM2 či XL2. Jinými slovy: opravdové HI-TECH oboru nás zajímají velmi…

Tříčip jak se patří anebo převaha plastu nad duchem?

Nuže, k věci: co to je Panasonic NV-GS75? Slibuji, že se budu přemáhat a držet, respektive kontrolovat pocity poučeného laika v oboru co nejvíce na uzdě. Ale hlavní zásadní dojmy si pro sebe nechat nemůžu (!), to bych se zpronevěřil (nejen) názvu naší firmy i těchto W-stránek. Pětasedmdesátka je tedy nejlevnější maličká tříčipová videokamera, která se svými rozměry a hmotností bude stát letos nejvýš v honbě za rekordní miniaturizací pojmu 3CCD, respektive v pomyslném žebříčku úplně nejníže s mírami 76x77x120mm a pouhými 420 gramy. Osazení je tu 3x1/6" (3x 540.000 bodů). První dojem je o výrazně umělohmotném tělíčku vcelku solidního designu a určitě tolerovatelné ergonomii. Hned další dojmy ale nemohou skrýt pocit z uspořené neboli očesané výbavy za každou cenu: tahle kamera není vybavena žádným nadstandardem - a co víc - sebrali jí (skoro) všechno z ještě loni obvyklých fines: není tu ani druhdy obvyklý čipset s prolínačkou či stíračkou, ani cokoli, kvůli čemu by si mašinku chtěl koupit kdokoli jiný, než laik typu (fanoušci firmy odpustí: pardon žargon :-D) "a co má bejt, že máme toho Trabanta, dyk má tu klimatizaci a elektrický vokna"…

Podobně jako popisovaný rekordman z říše transfokátorů Panasonic NV-GS35 má i tenhle tříčipový prcek GS75 2,5" LCD-panel s vyklápěním do 90° (113.000 bodů) a barevný hledáček (0,33" a také 113kPx). A stejně jako pětatřicítka (ne)má pod výklopným LCD-čkem v podstatě nic: nad slotem SD-karty (viz dále) je digitální konektor IEEE1394 (jen výstupní) a dvojice hejblátek pro manuální ostření a přisvícení displeje LCD-panelu (viz obrázek). Hledáčkový tubus je i zde schopen pouhého vysunutí vzad asi o 1,5cm, ale žádného vyklopení vzhůru. S dodávanou AKU-kostičkou CGA-DU12 (7,2V a 1.150mAh) to sice nebude tvořit žádný problém, ale neustálým opakováním o praktičnosti vyklápěcího kukru už asi plýtváme silami. Psali jsme tu mnohokrát, že ani větší AKU pak nemusí s možností vyklopení hledáčku zavazet, kameraman není pak rušen okolím i sluncem a přístroj žere méně energie, nehledě k možnosti změny polohy hlavy točiče. Jenže výrobci na nekomerční rady komerčních fandů zjevně asi nedají, že…? No dobře, stravme další sousto s divnou pachutí a pokračujme v procházce po krásách tříčipové GS75tky do dalších oddělení…

Prstovým ekvilibristům padne GS75 (skoro) jako ulitá!

Multifunkční ovladač jednotlivých režimů (joystick) videokamery je také v podstatě shodný s GS35kou, podobně jako objevivší se nabídka MENU se všemi podnabídkami. Popravdě řečeno, bude to chtít zvyk zejména pro ty, kteří už s kamerami něco zažili, ale na rovinu: určitě pořád lépe, než tzv. daktyl-panel od konkurence, že jo. Dosáhnout se na hejblátka určitě dá, transfokátor i video-spouš jsou (mojí) midi-ruce zcela po ruce (nebo "po prstech"?) a samotná práce pravičky uživatele nemá skoro žádné zásadní překážky. Ukazováček obstará pohodlně ZOOM, foto-tlačítko i hlavní vypínač přístroje, zatímco pravému palci bude pro úplné ovládnutí jeho pomyslného teritoria chybět přinejmenším dosah na tlačítko MENU, jehož stisk je bohužel za hranicí ekvilibristiky, takže kameramanova levička se musí občas chtě-nechtě zapojit jaksi křižmo také. K vlastnímu ovládání otočného voliče režimů, joysticku a video-spouště musím po pravdě konstatovat, že po pěti minutách zkoumání jsem začal pociovat podobné křeče do svalů okolo kloubu pravého palce, jako to znám z navykání prstů a kloubů levičky po dlouhých pauzách při hře na kytaru (majitelé sladkých dřev o tom vědí a určitě mi rozumí)…

A že to vlastní ovládání palcem tedy vůbec není žádná selanka! Vystouplý čudlík spouště je totiž tak blízko otočnému voliči, že samotnou práci mohou doprovázet omyly (!) v podobě nechtěných zahájení nahrávky. Možná se tenhle problém bude týkat spíše fáze zaučování obsluhy, ale hodnocení je vyřčeno a myšleno upřímně (:-D). No a pochopení oné funkce tzv. křížkového ovladače uprostřed voliče, to je alespoň zpočátku taky pěkný oříšek. Patřím k těm uživatelům-poučenějším laikům (obchodníkům a fanouškům), kteří se drží své zásady "nikdy nepotřebovat český návod" a tady jsem opět po delší době nebyl intuitivně (jak se říká) "vždy ve hře". V nahrávacím režimu kamery se zmiňovaným joystickem je nutno se postupně proplést třemi kruhovými nabídkami hlavních a podružných (?) funkcí. Snad se nám podle doprovodných obrázků podařilo prezentovat většinu z nich: jsou tu např. zatmívačka, volba módů s najetím nebo portrét, zapnutí nočního režimu (včetně překlopení LCD-panelu k přisvětlení jeho zcela bílou plochou), prohlédnutí posledního záběru, nastavování rychlosti expozice (1/50-1/8000), zisku až do 15dB anebo možnosti manuálního ostření, jež provádí kameraman opět zmíněným palcovým křížkovým joystickem - nebo jak si kdo chce nazvat ovládací vícefunkční čudlík…

Video pohoda, hlučnost nízká, ale stabilizátor má Áčko

Nahrávání videa. Pomineme-li firemní výraz QUICK START, kamera je pohotová standardně zhruba za tři vteřiny a nahrávání je doprovázeno obvyklými údaji o reálném času záznamu, zůstatkové délce pásky, stavu akumulátoru a doplňkových indikacích. Neobvyklosti tohoto procesu (nahrávání) nezpozorovány, volba popisovaných módů a manuálních funkcí se jeví poněkud komplikovaně (tedy mně ano), mašinka se drží při práci pohodově, levou ruku může kameraman klidně zcela postrádat (respektive využít jinak, než k obsluze). Z nevýklopného hledáčku (tubus) jsem šílený nejen při zkoušení v terénu, automat expozice i ostření jede bez chyb a akumulátor vydrží „jako kůň“. Pohodlnost gumové očnice hledáčku označuji pro sebe jako tolerovatelnou a přístroj jako celek hodnotím zcela OVLADATELNÝM. Nahrávání šeré prostory nezpůsobuje žádná překvapení: stejná mizérie jako vykazují všechny miniaturky bez výjimky. Ostatně i stará dobrá kupecká logika jaksi napovídá, že pravým sklem objektivu neprotlačí žádný kouzelník pomyslný světelný zázrak, i kdyby to snad byl slavný mág jménem Coperfield…

Ale ten stabilizátor obrazu! Sakra sakra sakra, zanadávalo si ve mně mé fandovské podvědomí hned po vyzkoušení téhle vymoženosti. Fanouškové firmy Panasonic mě asi po přečtení následujícího textu řádků nebudou mít rádi, ale co nadělám, že ano. Opřel jsem si lokty pečlivě o stolní desku, v nabídce přístroje navolil základní 20násobný digitální ZOOM a počal natáčení. Tedy záznam se zapnutým a hned nato s vypnutým stabilizátorem. Intenzívní chuti použít obligátní formulaci z nejmenovaného filmu se neubráním: tak co byste řekli, natočili mu ho? NIKOLI, stabilizátor videokamery Panasonic NV-GS75 nevykazuje téměř žádný účinek! Zkusil jsem poctivě co nejsoustředěněji držet přístroj oběma rukama s maximem přiblížení postupně se zapnutou a vypnutou stabilizací a pak si desetivteřinová videa přehrávat. Prakticky neznatelný rozdíl při obou volbách mě bohužel utvrdil v někdejším názoru o (ne)účinnosti elektronické stabilizace Panasonic, tedy jedné z nejrenomovanějších firem současného světa amatérských videokamer. Ukázka z NV-GS70 byla svého času prezentována
i na zahraničním serveru DV-SPOT (k dispozici na kliknutí myškou)…

No dobře, příznivci firmy Panasonic zase skřípou zuby. Ale naše recenzní činnost fakt nemá za cíl rozzlobit kohokoli z fanoušků kterékoli značky nebo zástupce firemních zastoupení. Ke zkoumání a popisování mašinek ze sorty amatérských videokamer je v naší malé zemičce buď málo vůle nebo nedostatek chuti - a naše odpovědnost mluvit pravdu a nic než pravdu tedy reálně existuje, není-liž recht, že ano. Pokračujme další finesou pětasedmdesátky, jíž má být režim digitální fotografie. Udávané rozlišení s maximem poměru stran 1.520x1.152 a druhou volbou nižší kvality VGA (tj. 640x480) vykazuje opět zvláštní výsledky. Jasně, že si málokdo vybírá tříčipovku pro fotky, ale když on Panasonic tak zvláštně mlží. K podpoře předchozích slov zde nabídněme srovnání takového rozlišení "1,7MPx" z GS75, někdejší GS70 s kvalitou z dnes již asi těžko sehnatelného foáku Canon A30 s 1,3MPx (pomiňme počasí). Videokamera je osazena slotem na SD-karty, přičemž v pořizovací sadě se stejně jako u GS35tky nenachází ani obligátní kapacita osmička. Jenže tohle bude asi zjevný trend a Panasonic v něm nebude rozhodně osamocen…

Botička tu je, i když bez kontaktů. Ale vzhledem k tomu, že Panasonic stejně produkuje své doplňky v omezené míře, pochvalme osazení alespoň pasivní kolejničkou, on takový externí mikrofon - a zdířka tu nechybí - může být docela potřebným. I když: tady je na místě zásadní pochvala! Zkoušel jsem mašinkou točit v nedělním klidném dopoledni, v šeré koupelně bytu a přehrávaný zvuk byl jedním z nejlepších - nerušených - výsledků poslední doby, co se hluků mechaniky přístroje týká. Ostatně i zkoumání hlučnosti nad zapnutým notebookem v hluboké noci (a hlubokém tichu) vykazovalo podobně pochvalné výsledky. Jinak už se ale jevil onen videozáznam při natáčení v tmavé prostoře: bez navolení velice stroboskopického nočního módu, kdy videokamera rozhodovala o možnostech zaostřování naprosto samostatně, nenatočila GS75ka v podstatě vůbec nic. Jasně že většina malých kamer by se asi nechovala lépe, ale je tu přece stejný počet snímačů, jako má i vychválená VX2100ka. A to byste koukali, jaká byla Sonka nikoli pomyslnou vládkyní temnot: respektive zahraniční WEB o ní napsal něco jako The absolute king of the darkness (konzultováno s dcerou - má státnici z AJ)…

Tak co, vážení, doporučit? Šetřivým amatérům asi JO…

Můžeme pomalu do finále. Naznačili jsme si, jaké má mašinka funkce, jak se přístroj ovládá, jak natáčí video v interiéru, jak se autorovi recenze jeví její zvukové schopnosti a jak tu opět firemní parametry mlží o výsledcích foto-režimu. Informace o dodávané sadě s videokamerou doplňme pochvalou praktické externí nabíječky, kterou - s několika výjimkami - dodává už dnes pouze právě jen Panasonic. Natáčení v exteriéru bylo uspokojivé, i když si kamerka dost výrazně pohrávala se známým problémem značky: na sněhové scéně s mou nejmenší ratolestí bylo vše buď utopeno v přesvícené bělobě a postavy zralé na protisvětlo anebo se obrázek naopak zbarvoval do klasické namodralé šediny. Vzhledem ke kompaktnosti mašinky jsem ji klidně zasouval do vnitřní kapsy bundy, i když tvarově už bych ji ale na lyžování nechtěl: holt žádné dlaňové mrně, spíše zakulacený (a docela zavazející) kvádřík. V přiloženém příslušenství Panasonic přidal k bezdrátovému dálkovému ovládání i známou kabelovou verzi, zde ale bez externího mikrofonu, který bývá vestavěn na konci tohoto ovladače…

Vím, že každá recenze musí mít nějaké zakončení a ani dnes nemohu udělat výjimku, i když se mi do toho tentokrát vůbec nechce. Tuším, jakou nevoli mohou vyvolat jiné formulace, než povinný aplaus. Jenže právě proto, že onen pomyslný potlesk je tak obvyklý u nejmenované části tzv. odborných periodik, kdykoli dostanou oni "odborníci" do rukou jakoukoli značkovou novinku, naše stránky - reprezentované z výrazné části mnou (PJ) coby autorem dnešního textu recenze - tak neučiní. Momentální strategie firmy Panasonic v rámci pojmu 3CCD sice pravděpodobně utrpí výrazný obchodní úspěch, ale každému poučenějšímu laikovi může mnohem spíše připadat jako svatokrádež. Tři CCD-snímače byly totiž odnedávna neoficiální vinětou nejvyšší kvality a profesionality pořízeného videa, respektive aspoň zárukou výsledku okolo jakési přesně nezadané hranice pojmu profesionální. Jenže zmiňovaná idea není - podle mého názoru - o starém dobrém chápání onoho uspořádání čipů a ani tichý chod mechaniky dojem možná básnického přirovnání krásné ženy v nevábném ošacení nesmaže. Holt: umělé hmoty je tu příliš a výbavy pomálu na jakoukoli přehnanou chválu; pohledy do mechaniky také leccos napoví, i když není vidět vše - do zadní části už mi foáček holt nedohlédl…

Tak co, koupit nebo ne? Ale jo, klidně si tipuji, že i tento nejlevnější model tříčipové nabídky se bude těšit podobné zákaznické přízni jako jeho 3CCD-předchůdce NV-GS120. Jenže jen opravdový technický analfabet by nedokázal najít všechny rozdíly GS-stodvacítky proti GS-pětasedmdesátce (nejenom) po prohledání jejich recenzí. Skutečně tu osobně nevidím poctivou snahu producenta nabídnout pokračovatele loňské úrovně za letošní novinkovou cenu, ale spíše očesat kromě oné poutavé vějičky 3CCD skoro úplně všechno, co s tímto profi-pojmem donedávna souviselo anebo by souviset určitě (!!!) mělo. Před dopisováním tohoto textu jsem postupně mazal své navrhované názvy recenze, vždy doplněny o výraz GS75 (dosaďte si za tři tečky): možná příliš drsný "Tři snímače na ústupu:..." byl zavržen první, pak se mi zdál postupně dosti obecný "Tři CCD pro každého?...", asi málo úderný "Tři čipy s brusinkami:…" nebo "3CCD? Ne vždy totéž:…". Z návrhů byl nakonec vyřazen i drasák "3CCD v umělé hmotě?..." a výsledek vidí čtenáři nahoře nad úvodním odstavcem. No nic, zůstaňme zvědavi na vyšší modely GS140 a GS150 a opticky stabilizovanou GS250ku, i když i zde to bude o mrňavých čipech úhlopříčky 1/6"…

Technické parametry videokamery Panasonic NV-GS75 (WEB čs. zastoupení)

K případné objednávce popisovaného přístroje Panasonic GS75 (např.) dobírkou přikládáme náš E-mail, telefon do brněnské prodejny (541218591) a popis cesty..

neco
Fotky pořídili kolegové a vesměs je upravil (díky): Jirka Rakušan