Zpátky do minulosti 2: Muzeum

Zpátky do minulosti 2: Špeky našeho Muzea, 1. etapa realizace

HISTORICKY PRVNÍ. Naše světově první MUZEUM VIDEOKAMER je zaměřeno takřka výhradně na videozáznam „po éře celuloidu“. Ale protože jeho Guru a autor textu Petr Jelínek je nadšený fanoušek úplně všeho, co může technický Hračička obdivovat - ba doslova zbožňovat - nepohrdne ani zajímavostmi na téma digitální fotografie. Když se mi dostala do rukou tahle krása, hned jsem věděl, že JI určitě neodložím mezi ostatní, ale zkusím JI „rozchodit“ a když se to třeba podaří, podělím se s diváky, tedy čtenáři. PRAVĚK digitálního focení je zde, ale ani "naše" VIDEOKAMERY nepřijdou zkrátka…

Za téměř TŘICET ROKŮ, po které sbírám REÁLNÉ Muzeum Videokamer, jsem měl vždycky pověstné mrazení, když jsem stál jako můj oblíbený Indiana Jones u svatého Grálu. Pomyslné symboly posvátnosti byly vesměs prvotinami ve svých systémech či formátech záznamu nebo značkách, které utvářely samotné dějiny oboru. Uznávám, že historie videozáznamu je relativně mladá, ale v jejích milnících je ukryto nebývalé množství lidského umu, šikovnosti a geniality. Nadto je ze všech kategorií spotřební elektroniky jakousi neoficiální Královnou, co se přístrojů nazvaných Videokamery týká. A že je akční rádius oboru opravdu rozsáhlý, to postupně naznačím…

Dokonalost souhry spolupracujících prvků i komplikovanost celku v tak komplexním přístroji ostatně byla odnepaměti také patřičně ohodnocena. Vždyť například první kamery ze systémů Beta či Video8 měly hodnotu asi tří osobních aut a přitom byly pro československého občana absolutně nedostupné. Mimochodem, mladší čtenáři: ještě v 80. letech byla první cena loterie zvané Sportka celých 200 tisíc korun; a to byla také zhruba i suma, za níž bylo reálné postavit solidní rodinný dům. Tím onu dobu nijak neoslavuji, jen vzpomínám na neuvěřitelný nepoměr hodnot, které se potom vyvíjely šíleným tempem, podobně jako třeba i u počítačů…

Napínám, tahám za nervy, drásám fanouškovu dušičku… UŽ MUSÍM se STROJEČKEM ven. RICOH RDC-2E pochází z roku 1996, tedy z letopočtu, kdy v počítačích pracovaly jako bězná technika procesory 486! Mašinka je zcela funkční a o anabázi jejího „rozcházení“ se nyní podělím. Jako velkou část své Sbírky jsem ji zakoupil na jedné nejmenované adrese. Vložení baterií - 4 kusy tužkových AA - mělo za následek nárůst hmotnosti na úctyhodných 481 gramů - údaj už obsahuje vložený adaptér PCMCIA a paměťovou CF-kartu. Protože přístroj nejspíš nebude vidět větší kapacitu, NEŽ (netroufnu si hádat přesně, ale napíšu, že třeba 512MB by nedal), vložil jsem 32MB…

Ano, čtenář vidí dobře: 32 Megabajtů paměti! Hned doplním, že ještě u přelomu tisíciletí byla do tehdy VELMI novátorských digitálních fotoaparátů HODNĚ obrovská kapacita CF-karty v našem obchodě 64MB. A s příchodem nových čipů 3MPx po dosavadních 2MPx se ta kapacita tehdy zlevňovala ze 7.990 Kč o 10%. Neuvěřitelné, ale pravdivé, to musí fanoušci elektroniky věřit. Zpět na věc RICOH. Nastavení foťáku se zdálo vcelku jednoduché, ale nad důležitou veličinou jsem strávil metodou pokus-omyl nejvíce času - chtěl jsem nastavit datum a hodiny a to byl fakt ÚKOL. Nakonec jsem zvládl i tohle; a s mašinkou v bundě vyrazil do přírody fotit, byl první jarní den…

Průhledový hledáček má nastavitelný dioptr podle oka, tlačítko k živému náhledu jsem nějak logicky pochopil záhy, neuvěřitelné zpoždění elektroniky v součinnosti mechanismů závěrky jsem prostě toleroval a těšil se na zkušební fotografie. Displej foťáčku zobrazoval uspokojivé náhledy pořízených snímků, několik jsem jich rovnou vymazal (bo sem chcel jen fešne ); a následovalo natěšené prohlížení snímků doma. NIC. ALE vůbec NIC. Soubory s koncovkou J6I neviděl žádný prohlížeč a ani úvodní hledání před ztrátou jinak solidní trpělivosti nenašlo NIC. Dám to druhý den. A taky že JO! I když se v začátku zdály všechny odkazy nevěrohodné nebo chtěly peníze bez záruky, co s tím otevřu, pomohl mi kamarád a na jeho (tuším) třetí odkaz bylo pověstné Bingo…

Všem, kdo to dočetli až sem, přikládám ukázky “fotek“. Berte na vědomí, že stojíte u svatého Grálu, už kolem něj prošlo několik neopatrných archeologů a hlavně: ta věc bude mít 25 roků života; a přesto funguje! Nebudeme tudíž hodnotit aberaci ve snímcích, nějaké šumy rozlišení 768x480 nebo možný tisk fotografií na jakýkoli formát, což bude o značné „uměleckosti“ této techniky. Když už jsem u toho dávnověku digitálů, přiložím odkaz na (dle virtuálního Muzea) první takový Canon z roku 1995 a s dnešním přístrojem asi funkčně srovnatelný, ale tvarově jaksi současnější PS-A600 z roku 1996. Plynule přepnu na téma výstavby naší expozice MUZEA VIDEOKAMER…

Dlouho jsme uvažovali nad systémem, jaké uspořádání výstavy vymyslet. A jak jsem tak jednou konzultoval s jedním kamarádem „Strom života“ či závěsný systém z různých úrovní a podobně, vyšlo nám nejjednodušší začít budovat s hliníkovými profily typu „JÄKL“, do nichž budu postupně vrtat otvory pro jednotlivé exponáty. U skvěle komunikující firmy v Litomyšli jsem koupil plný pytlík šroubů se závitem 1/4“ a pár doplňků ve stejném stoupání Whitworth. Pak jsem si všechny šrouby zkracoval kvůli hloubce díry se stativovým závitem na kamerách, ale na konci byl pocit dobře vykonané práce. Stačí si tu vybavit jednu úvodní znělku satirické skeče s názvem Česká Soda: ten budovatelský pohled plný zadostiučinění i odhodlání…

Chronologické uspořádání podle ročníku narození, pardon výroby, nám nakonec vyšlo nejlépe a na bidýlka neboli hřady jsme postupně přidávali Videokamery od nejstaršího modelu. První expozicí byla ta od firmy Canon, 1. etapa logicky "Canon-analog" - a to jednoduše proto, že pražská centrála slyšela na podporu takového Muzea nejlépe a hlavně jako první. Zleva shora jsou posazeny dva hlavní STROJE z éry „portejblů“, následují absolutní prvotiny systému Video 8 (Sony začal s páskou 8mm ve stejný rok; a byl to právě výše vyobrazený OBŘÍ STROJ CCD-V8AF) a pod nimi na o kousek nižším bidýlku různě vybavené mašinky až k první maloobchodně dostupné strojovně s výměnnými objektivy (OBR EX1Hi, 1991)…

Třetí hřad je obsazen začátkem 90. let a pod ním je bidýlko porevoluční éry (před prvními výklopnými displeji), včetně extrovní vychytávky firmy „Eye-Control“. Funkce skutečně nechá řídit ostření oční panenkou: kam kameraman kukne, tam míří focus (možno u nás vyzkoušet, úraz nehrozí ). Mimochodem: prvotina s touhle výbavou (první zleva UCX1Hi) začínala v roce 1994/5 na zhruba 70 tisících při ceně výčepního piva 4 kačky. On vůbec „náš“ obor bývá vesměs v kategoriích fajnšmekrů nejen z nejvyspělejších a výrobně nejsložitějších, ale také nejdražších. Poslední hřad ukazuje postupné slábnutí nabídky a konec analogové éry, přichází DIGITÁLNÍ…

Nebudu dnes téma rozvádět do detailů, jen zmíním, proč jsem zde psal o „všech přelomových modelech“, možná ne zcela přesně. Naše MUZEUM vlastní SVĚTOVĚ PRVNÍ Videokamery formátů VHS-C JVC GR-C1, Video8 (Sony CCD-V8AF) i Beta (Sony BMC500), ale třebas také světové i firemní prvotiny miniDV nebo impozantních formátů na velkou kazetu S-VHS i „jenom“ VHS a podobně. Takže tu máme Sony DCR-VX1000 (i VX700 z onoho památného roku 1995), Canon DM-MV1 à la foťák, Panasonic NV-DX1 s obřím hledáčkem; anebo také i jednu ze světově prvních úzkých dlaňoveček JVC GR-DV1, prvotinu Victora coby jedinou miniDV-kameru bez Fire-Wire…

A jak jsem psal posledně, že čím víc Videokamer bude mít svůj příběh, tím líp, tak přidám k již minule zmiňované GR-C1 další JVC, která sice není „přelomová“, ale zatím nám chybí a její role ve filmu Jurský park 2 je nepřehlédnutelná: GR-DV3. A ještě třeba Canon XL1, který byl „oficiální kamerou“ letu raketoplánu Columbia v červenci 1999. Ze zajímavostí takřka 5ti denní mise lze uvést třeba to, že poprvé v poměrně bohaté historii programu Space Shuttle, tj. letů pilotovaných raketoplánů do kosmu, byla velitelkou vesmírné lodi žena (Eileen Collins). Hledáme zajímavé souvislosti i příběhy a v podstatě jsme takhle přišli na atraktivní i aktivní využití našich rozsáhlých stavebnic Lego, které máme opravdu rádi a rozhodně je nechceme "hodit přes palubu"...

Ještě jeden odstavec. Měl jsem takhle dnes po ránu chvilku a posedmdesáté sedmé jsem přeskládal vitrínu, v níž jsou v pomyslné frontě připraveny exponáty na umístění do MUZEA. A jak jsem uviděl tu krásu, prostě se podělím. Čtenáři nabízím jeden dvoj-detail na sestavu "Digitální Canon miniDV" a "Návrat do budoucnosti" se zmíněnou světovou prvničkou VHS-C od JVC. Nakonec jsem v zápalu sdílení snímků krásných Videokamer právě doplnil a kapku přeorganizoval i pár řádků, které jsem považoval už večer při vkládací editaci za hotové...

Mimochodem jsem neodolal touze přidat sem na konec ještě jedno foto. Podotýkám, že nejhezčí snímky jsou VŽDY z naší Prodejny a jejich archiv si "pěstuji" už od prvopočátků plnění tohoto Webu. A i když jsem svým kolegům vždycky "děkoval výplatou", mohu teď na tomto místě poděkovat někdejším oporám, z nichž si dovolím jmenovat Jirku R., který tu byl s námi fakt DLOUHO a byl VYNIKAJÍCÍ. Snad nás aspoň občas čte a zahřeje ho to...