Canon HFS21: kompletní kartová kamča!

Odstavec tradičních odkazů k souvislostem na těchto stránkách dnes rozšířím o pár postřehů. Panasonic byl sice na začátku kartových pamětí svou SV-A10kou už před osmi (!) lety, ale po slibném začátku - doplněném geniálními miminy AV100, SD100 a SD150 - přepustil svoji nadějnou pozici zcela nepochopitelně Victorovi (JVC). Ten se blýskl v sezónách 2004 a 2005 fešáckými experimenty MC200-MC500 a podobně jako Panasonic jde zmatečně úplně mimo: k harddiskům (Panasonic zatím dokonce vyvíjí odnož DVD-RAM). Sony nevěděl dlouho, kde bude nejjistější bydlo, potažmo na jakém bidélku se bude nejlépe sedět (hezká hříčka :-D), ale jako jeden z lídrů elektronického světa se nakonec přidává k (tehdy) silnější myšlence a záhy po ataku prvních harddisků JVC GZ-MG20 až MG50 spěchá se svou Devadesátkou. Pozorným fandům pak asi neuniklo, že Foto-Boss nepřinesl vůbec nic s harddiskem v základním rozlišení a jeho rank tohoto záznamového média se omezil na POUHÉ TřI (!) HD-modely HG10 a HG20/21, načež přechází rozhodnut (zřejmě správně) přímo k nerotačním pamětem typu karta-fleš. Na tomhle odstavci se dá docela pěkně vysledovat strategie vývojářských bitev, ale náš zájem jde k HFS21…

Canon HF S21 je vrcholným modelem tzv. nepáskových videokamer vůdce světové fotografie, ale k té předchozí formulaci doplním sousloví maloobchodní amatérské kategorie. Základní osazení mašinky tvoří objektiv CANON HD VIDEO LENS s 10tinásobkem optického přiblížení (plus volitelným digitálním zvětšením 40x a 200x), snímač CMOS 1/2,6“ s celkem 8,59MPx, velký 3,5“ výklopný displej (922kPx), hledáček 0,27“ (123kPx) a vestavěná fleš-pamě 64GB. Snad mi čtenář odpustí komplikovanosti předchozího souvětí, další sled bude jednodušší: rozměry a hmotnost činí 75 x 74 x 148 mm (Š x V x H) a 480 gramů. Záznam videa ve formátu AVCHD (opáčko Advanced Video Codec for High Definition) čili MPEG4 s kodekem H264 má v této kamerce 5 možností kvality (viz dále) s ukládáním do vestavěné paměti nebo do SD/HC-slotu s dvěma šuplíčky, tedy s kontinuálně navazujícími zásobárnami dat na vložené karty. řešení s dvěma kartami je při dnešním vývoji paměových karet velmi praktické, nebo podle všeho by měly mít SD-karty nad 32GB pokračování v novém druhu. S předpokladem objemu dat na maximum datového toku asi 12GB za hodinu lze tedy za přijatelný peníz rozšířit vnitřní fleš o dalších zhruba 5,5 hodiny kapacity, jinými slovy asi na dvojnásobek původní…

Canon HF S21 má výbornou ergonomii, s poznámkou o běžné ruce recenzenta. Dovolím si po delší době uvést míry takové (mojí) běžné ruky, s vírou, že čtenářky ani čtenáři nebudou tyto rozměry vztahovat k žádným dvojsmyslnostem (:-D): Zápěstní rýhu od dlaně směrem k lokti mám 19 cm daleko od vrcholu prostředníčku a roztažená dlaň od „karatistické hrany“ ke konci palce napnutého do strany měří 16,5 cm. Majitelé RJL (zkratka Ruky Jako Lopaty) nebudou stejně nadšeni, ale prostě si musí vyzkoušet stroječek před koupí (obtížně ve virtuálním „obchodě“, proveditelněji v kameňáku). Klasický zápěstní řemínek mi sedí, posuvná kolíbka pro ZOOM padne, kam má, spouště pro videozáznam (na palec) i fotografování (za transfokátorem) jsou na svých místech, jak se patří. Hledáček má solidně výsuvný okulár a jeho očnice je jakžtakž tolerovatelná, přesto si představuji už nyní zástup kutilů, kteří si jej budou nějak dobastlovat, ponejvíce asi gumovými mušlemi ze starších kamer. K doplnění čísel z předchozího odstavce zbývá přepočet ohnisek na kinofilm - 43,5-435 mm pro video a 39,9-399 mm pro foto - a taky světelnost objektivu, kterou producent udává f1,8 až f3,0. Další údaje nalezne čtenář níže…

Objektiv s bytelným vzezřením vůči tělu mašinky obsahuje čidlo tzv. inteligentního ostření a jeho obrubu tvoří závit s průměrem 58 mm. Impozantní krytka s dvoudílnými dvířky shora-zespodu připomíná miniaturu dělících dveří z nějakého sci-fi filmu. Pod válcem objektivu lze dobře nahmatat váleček manuálů s tlačítkem jejich aktivace, na obvodu vpravo-vlevo jsou zde umístěny vestavěné stereo-mikrofony, jež výrobce deklaruje pro 2kanálový Dolby digital AC-3 zvuk, s volitelným externím mikrofonem SM-V1 pak dokonce jako 5.1kanálový prostorový zvuk (UFF, to jsou věci :-D). Pravá strana kamery obsahuje kromě zápěstního řemínku ještě i mikrofonní zdířku a drobný přepínač režimů; a zespodu pak umně skryté zdířky USB a mini-HDMI (opáčko High Definiton Multimedia Interface) k propojení do patřičných zobrazovačů. Horní strana přístroje je osazena kromě zmíněné foto-spouště a ZOOM-u výklopným bleskem a nad pantem displeje je hlavní vypínač POWER s kontrolkou stavu poblíž. Poslední z výbavy horního dílu je tzv. inteligentní botička s úzkým rozměrem lyžin, k níž napíšu cosi v odstavci doplňků. Zadní strana těla je nejjednodušší: kromě výduti pro napájecí akumulátor a video-spouště je tu zakrytkovaná zdířka pro napájení/nabíjení. Jděme pod displej…

Výklopný rámeček ukrývá dotykový displej! Málem jsme umřeli, když jsme se tuhle inovaci dozvěděli před časem od produkáků. Letitá uzavřenost firmy Sony za jeho pomyslnou Velkou zdí slaví (bohužel :-C) úspěch. Ovladatelnost této šílenosti sice vyhlíží na hony vzdálena (myšleno pozitivně) od loňského zešílení firmy Panasonic (premiérově v modelu SD200), ale je tu holt daktyl a hotovo. Popíšu tedy ovládací prvky na těle stroje pod vyklopeným LCD a následující odstavec budu věnovat nabídkám funkcí v dotykových útrobách. Shora zleva jsou tu 3 tlačítka VIDEO SNAP (záznam snímku i se zvukovým efektem spouště, při reprodukci je bez zvuku), DISP. BAT. INFO (volba indikací na displeji nebo stav baterie u vypnuté kamery) a patřičně označená volba režimů nahrávání-přehrávání. Vedle nich vpravo mírně níže je duální slot pro paměové karty s posuvnou krytkou a pod všemi těmito výdobytky jsou ukryty pravé zdířky COMPONENT (pro vysoké rozlišení po R-G-B kabelech), AV (analogový výstup i se symbolem sluchátek k přepnutí t0to funkce) a REMOTE, což nemůže být nic jiného, než speciální LANC-ovládání stroječku pomocí patřičného kabelu (stativovou ručkou, do podvodního pouzdra atd.). Poslední klasické tlačítko je POWERED IS na rámečku LCD, které má jako přehrávací funkci nápis WEB…

Rozsáhlé nabídky v dotyk-ovládání jsou uspořádány (mé neoficiální novotvary :-D) jako hlavní-hledací, tedy do obdélníčků k přímé volbě nebo do horní lišty. Jednodušeji napsáno, základní nabídky jsou dosti podobné známým obdélníčkům Sony a hlubší volby jsou sestaveny pomocí známých lišt, jež mají nahoře skupinky se symboly kamera-film-servis (montážní klíč), jak se snažím naznačit i podle přiložených obrázků. Vezmu-li k rozboru nejprve ony základní obdélníčky, musím ještě připomenout, že v základním stavu je na displeji ještě trojice políček FUNC. (=vlevo nahoře), ZOOM (vlevo dole) a symbol fotoaparátku (vpravo dole). Není to nijak zvláš rozdílné oproti konkurenci, ale kdybych právě tu neznal, připadalo by mi to VELMI praktické. Dvě šestice se základními obdélníčky obsahují MENU (základní nabídku), WB (balanci bílé), symbol terče (zaostření), P coby programy nahrávání, Hlasitost mikrof. (bez vysvětlivky) a Expozice, druhá šestka rychlých přístup pak nabízí ZOOM, aktivaci LED-lampy, možnost digitálních efektů; a mezi limitem AGC (automatické řízení zisku Auto-Gain-Control) a vypínačem stabilizace se nabízí praktická funkce Před-natočit se symbolem trojky (tří vteřin záznamu už před vlastní obsluhou). Ukažme ještě daktyl-ovládání transfokátoru a jděme na další nabídky…

Hlubší nabídky HFS21ky, jak jsem je pojmenoval výše, mají tedy symboly v horní liště, které určují příslušnost ke konkrétní skupině voleb. Vytknu z nich hlavně ty zajímavější nebo spíše ty, které bych zařadil mezi nadstandardní výbavu, ostatní nech si čtenář najde na přiložených obrázcích, které (notoricky připomínám) jsou už sedmým rokem vloženy na našem serveru ke zvětšení čtenářovou PC-myškou. Podobně jako to Canon dělá u svých HIGH-typů už od malé krasavice HV10, je tu čidlo tzv. inteligentního ostření, dokonce s asistentem této funkce (ony zářící okraje zaostřených objektů v záběru), je tady Rozpoznávání a sledování tváře a pokročilým uživatelům je k dispozici tlačítko Vlastní volba, které přináleží čudlíku CUSTOM na předním okraji strojku u objektivu. Symbol filmu skrývá možnost Samospouště, délky videomomentky a z celkem 11ti položek stojí za zmínku mód kvality nahrávání (komprese čili datového toku), zlepšující funkce X. V. COLOR nebo Barevné čáry a test odstínu. Projížděním téhle skupiny se nabídnou i samozřejmosti jako volba média k ukládání videa-fota, Frekvence snímků videa (50i coby Standard,…) nebo číslování snímků (Průběžné nebo vždy od jedničky atd.). čtenář zřejmě pochopil, že velká písmena mám ve svém textu u položek, které opisuji z nabídek videokamery, protože se takto vyskytují i na displeji zapnuté mašinky…

Třetí skupina podnabídek z horní lišty, kterou jsem výše pojmenoval Servisem, začíná velmi praktickou možností zvětšení písma v displeji, což ocení nejen dospělejší z nás. Komunikační jazyk má známou bublinku, ale pokud bude uživatel pozorný, neztratí se při absenci logického slůvka LANGUAGE ani zde. Lze tu nastavit Jas LCD, aktivovat Tlumení LCD-displeje, nám s občasným používáním sluchátek si nechá zvolit AV-výstup pro tenhle účel, jsou tu možnosti ovlivnit Upozorňující tóny, nastavit Datum/čas (plus Letní čas), Stav HDMI, atd., celkem 19 řádků, přičemž posledními jsou Demo režim a Resetovat vše. Sice tuším, že za další názor pro sympatickou značku s červeným logem mohu být opět v nemilosti, ale svůj odpor k dotykové obrazovce jsem už (skoro) polkl a konstatuji, že vyčkávací taktika se foto-vůdci (už poněkolikáté) vyplatila: tenhle dotykový systém je možná nejpovedenějším ze všech, co jsme na trhu viděli od uvedení převratného důmyslu v roce 2003 (ano, tento Frankenstein má už sedm roků :-D). Sony se sice vypracoval po stránce odolnosti povrchu displeje a nefunkční či poškrábaný jsme jej neviděli už aspoň dva roky, ale jeho složitost mi prostě nesedí, Panasonic je funkční na dotyky, jak se sám rozhodne a JVC se zatím zaškoluje pouze s tzv. dotykovým laserem, mimochodem velmi nevhodným pro netrpělivé nebo dokonce cholerické povahy. Takže Canon-daktyl skousnu, co se dá dělat, když už to musí (což Japonci???) být…

Když už se mnou strávil čtenář tolik času popisováním nabídek Jednadvacítky, přidejme mu do pomyslné nůše ještě pár polínek. Zmíním totiž velmi důležité povely prohlížení dat a práci s nimi. Jak se všeobecně ví, na rozdíl od lineárního páskového záznamu, u nějž si musí kameraman přetáčet pásku při hledání patřičného záběru, si nepáskové systémy nahrávání umí ukládat data kamkoli do volného místa. U přehrávání to má logicky tu výhodu, že každá scéna je přístupná v rámci jakési knihovny ihned, snad pouze s výjimkou hledání ve velmi dlouhých scénách. Opakování budiž matkou vlastnosti, jíž neoplývají (například) naši politici a budiž to čtenář promine a stráví v zájmu začátečníků. Na displeji se tedy v přehrávacím módu objeví opět jakýsi symbol integrovaného procesoru (znají elektroničtí modeláři) jako fleš-pamě a písmena A-B coby sloty SD-karet první-druhý, dále ikonky Originál, Projít 3D zobr., Playlist, Fotky a Sním. Obrazovk, přičemž v každé prohlížené scéně lze zvolit jednoduchý systém funkcí neboli symbolů podobně, jako to známe odnepaměti z videí a kamer: přehrávat, zastavit, vpřed-vzad posunout, přeskočit na další klip a podobně. Opakuji kacířskou formulaci: poprvé v životě mi připadá daktyl rozdýchatelný - a nepíšu to kvůli logu na těle - samozřejmě s DůRAZNOU připomínkou jeho užití v pouze výhradně amatérských zařízeních…

Vlastní natáčení videí nebo fotografování nevybočuje z pohodové kvality a odpovědnosti této značky. Prostě se ta věc startuje kratším podržením tlačítka POWER (důrazně rozlišuji stlačení od podržení, a to se teď nebavíme o erotice :-D) a během okamžiku lze video-spouští začít nahrávat. A vzhledem k možné existenci zpětné vazby od malých obchodníků až k malé (tady vzrůstem) komunitě šikmookých kamarádů daleko na Východě lze snímané scény mít i v přehledném hledáčku s nijak brutální očnicí a výsuvným okulárem. Nastavení kvality videa do nižších módů má mít vliv na úsporu místa v paměových zásobárnách, ale díky vývoji cen proti kapacitám (mimo jiné) harddisků v počítačích bych se s tím nezalamoval a volil nejvíce maximum MXP s datovým tokem 24Mbps. Opáčko: 24 megabytů za vteřinu „vyrobí“ zhruba 8krát méně megabajtů, tedy asi (vč. zvuku atd.) do 3,5MB dat za každou vteřinu. Poznámkou, která je zbytečná pro poučenější, jen ubezpečuji potenciální uživatele, že například koupí SD/HC-karty s rychlostí zápisu 15MB/s se určitě nic nepokazí, protože ony b (bity) a B (bajty) nejsou totéž, že ano. A když lze zálohovat na (do jisté míry) nevyčerpatelné kapacity hlavních i externích harddisků, problém odpadá a za pár dní točič nelituje, že nahrával v nejlepší (a ne horší) volbě…

Ergonomie přístroje je vzhledem ke kategorii (amatérská maloobchodní třída pro fajnšmekry, cca do 40ti tisíc Kč, no slovenským bratom napíšem azda radšej naokolo 1500 Eur :-D) podle mě bezchybná, celá kamera se dá pohodlně ovládat bez vyklápění displeje, což ale stejně funguje v automatických režimech i u spolupracující konkurence Sony. Nebudu se utápět v kritikách toho, čemu stejně nepomůžeme, totiž osazení (ne)normálního daktyl-displeje, ale za všechny ostatní detaily nelze Jednadvacítce nic moc vytknout. Zúžená botička příslušenství má řešení malosériovou výrobou (naší) redukce. Rozdílů ve funkcích a výbavě oproti poloprofi-modelům typu XH A1/s či menší ručce stejného výrobce HV40 je tolik, že je nebudu ani vyjmenovávat. Citlivost ve slabším světle se mi jevila VELMI vyhovující, by dodám, že po dodávce většího počtu si s některou další strojovnou rád pohraji více. Samostatnou kapitolou je bezpochyby GIGANTICKÝ rozdíl ve výkonech foto-režimu proti (ne)symbiotické dvojici JVC-Panasonic, ale o tom zkusím cosi slepit příště. Výdrž akumulátoru s dodávanou kapacitou celkem sedí s údaji výrobce (1:40 hod.) a před dalšími textíky už zbývá zmínit snad jen USB-rozhraní, propustné prý ven i dovnitř…

V Exploreru stále stejně: kurzor popíše, kliknutí otevře!

Galerie Videoklipů, Videosnímků a Fotografií. Pohybujíc se na tenkém ledě kvůli nedostatku podkladů - anebo spíše ukázek jen z jednoho nevlídného dne na začátku února - nabízím svůj pohled na tuto Galerii. Zleva doprava je tu nejdříve dvojice AVCHD-klipů, to pro porovnání nejvyšší a nejnižší kvality záznamu (najdete v údajích), následují 2 Videosnímky (políčka z videa) a 4 Fotografie. Pošmourný den se zjevně nepodepsal na výkonech krásné novinky; a i když se bude čtenář snažit sebevíc, nejspíše nenajde žádnou zásadní vadu na žádném snímku, přestože jsem opravdu neměl příliš na výběr a nakonec mi s fotkami VELMI pomohl kamarádský produkák (s demonstračním kouskem v Pražské centrále). Sice se nezalamoval s natavením časových údajů (kdopak se vrtal, že data smazal?), ale MOC mu děkuji (Pavel ví :-D). Komu se (v některých prohlížečích) nezobrazují popisky obrázků, napoví předchozí text tohoto odstavce, doufejme, že můj @-mail už následně nebude potřeba, ale rád jej stejně přikládám a odpovídám všem tazatelům. Porovnání s neuvěřitelnostmi, jež vykazuje v podobných podmínkách (vychvalovaný) Panasonic, nechám na některý z příštích textů. Co říká čtenář třeba na holuby (2. zprava)…?

Možné doplňky HFS21. Kromě rozumně stabilního stativu se lze jistě poohlédnout po nějaké možnosti rozšíření záběru. Úvahu nad předsádkou doporučuji všem, kteří jsou nervózní z vesměs dost úzkých schopností současných amatérských videokamer, přestože originální WD-58H za (bratru) 7,5 tisíce se může zdát dost osolenou. Důrazně ale připomínám, že tzv. univerzální druhy jsou VELMI rizikové už kvůli vysokému rozlišení nahrávek, v němž je vidět opravdu každá z chyb. Externí mikrofon existuje opět originální - model DM100 za zhruba 5,5 tisíce - ale díky naší superiorní redukci z úzkých botiček na běžnou šířku sáněk lze vybírat (mimo jiné) např. i v rozsáhlém sortimentu australské firmy RØDE, kdy pro úzkou směrovost lze doporučit jejich VideoMIC a s požadavkem kvalitního stero-zvuku s přepínatelnou charakteristikou pak dražší model StereoVideoMIC, jehož součástí je už i kožešinka proti šumu (větru) zvaná Dead-Kitten (jo, skutečně ji Australané nazvali mrtvé kotě). Z dalších doplňků lze bez obav doporučit UV-filtr na stálé nošení na objektivu, jednoznačně brašnu už při nákupu kamery, pláštěnku k akční práci reportážního fanouška, no a samozřejmě případný další akumulátor při jeho potřebě…

Konkurentky naší HFS21tky. Letošní sortiment vyhlíží konečně po několika sezónách japonských vývojářských snah nadějně: Panasonic, Sony i Canon totiž vrhnou (nikolivěk štěňata :-D) na trh každý něco s hledáčkem na rozdíl od JVC, jejichž HM400ka ale jinak vůbec nevypadá zle. Panasonic hlásí (zatím jen na anglickém webu) nástupce zajímavého modelu TM300 s názvem HDC-SD700 s maximem datového toku až 28Mbps, ale vzhledem k uspořádání tří čipů 1/4,1“ typu MOS je jasné, že plnohodnotnými výsledky se bude opět chlubit dvojice Sony-Canon, na niž je dlouholetý spoleh co se SKUTEčNÉ kvality a rozlišení týká, nejen v asi nejjednodušeji odhalitelných výsledcích plné nálože fotografií. A na Sony HDR-CX550 si vsadím stejně jako na Canon, by kapku nerozumím jejich interpolaci na 12MPx fotek s polovičním čipem (co se bodů týká). Na rozdíl od JVC HM400 mají všechny tři zmíněné kamerky hledáček. Nemusím asi poučenějším laikům připomínat (však to píšu skoro jen pro začínající), že s hledáčkem neruší kameramana slunce ani okolí, videokamera má výrazně větší stabilitu držení (to tedy když ví obsluha JAK) a v neposlední řadě umí šetřit oproti zapnutému LCD-displeji až 30% energie…

Závěr a doporučení? Vybírejte více než jiné sezóny srdcem! Každá značka má svoje příznivce i odpůrce. čtenář jistě pochopil, že hlavní kvarteto výrobců to (zatím) s námi i kamerkami myslí nejmíň aspoň trošku poctivě. Mnohý fanoušek našeho krásného oboru se ohlíží po okrajových značkách, ale v jiných oborech tradiční značky Sanyo, Toshiba nebo Samsung a další nedoporučím - a to rozhodně nikoli z důvodu jejich (ne)držení skladem naší speciálkou. Prostě se držím (potažmo našeho :-D) kopyta a nechodím se radit o koních k chovatelům ovcí, snad mi čtenář porozumí. Cenová a výkonnostní kategorie s rozmezím (zhruba +/-10%) 30 tisíc korun bude letos zjevně obsazena předem známými videokamerami, mezi kterými se lze vcelku snadno orientovat dle náklonnosti k té které značce, podle požadavků na tu kterou výbavu nebo důvěry té nebo oné recenzi. A že asi objektiv je u kamery VELMI důležitým a Canon dělá svoje skla fakt poctivě už téměř 80 let, to jsou nevyvratitelná fakta, s nimiž pohodově usíná už několik generací majitelů některého z poctivých přístrojů téhle poctivé značky se sympatickým červeným logem. Za mě tedy úplně na závěr napíšu, že jsem jedním z nich a nestydím se za to, HOWG…