Další etapa experimentu: Sony DVD203..

Firma Sony se již nějakou dobu snaží na trhu videokamer prosadit s formátem malých 8cm DVD-disků, s tzv. systémem mini-DVD. V této aktuální době (léto 2005) je vcelku často možno vidět v televizních reklamách docela povedený "šot" na tyto DVD-kamery Sony a i v naší firmě už se několikrát po těchto "novinkách" ptali potenciální zájemci. Pravda je taková, že kamery s malým vypalovacím kotoučkem 8cm DVD jsme zde již párkrát zkoušeli popisovat - bylo tu cosi o mašinkách Hitachi, Panasonic a Sony - i kapku prodávat v minulých letech, ale jejich masový nástup na spotřební (maloobchodní) trh se podle mého názoru nekonal a myslíme, že nejspíše ani k žádnému boomu nedojde. Každopádně jsme měli možnost opět jeden DVD-model firmy Sony prodávat (byl na objednávku), a tak jsme se rozhodli jej alespoň trošku zkusit prozkoumat a popsat čtenářům našich stránek, co se asi tak dá o zajímavosti tohoto kalibru za jednu zkoumací směnu zjistit…

Videokamera Sony DCR-DVD203 představuje druhý nejvyšší model z DVD-nabídky (čs.WEB) firmy Sony pro tento rok a má v současné době tzv. doporučenou maloobchodní cenu 29.990,- Kč. Jak jsme již zmínili, prodej DVD videokamer není zase až tak "běžným denním chlebem" a všichni jsme byli celkem dost zvědaví, jak tato videokamera bude sedět v ruce a jak to vše vlastně - protože po několika letech vývoje - funguje. Díky médiu, které samo o sobě měří v průměru zmíněných 8cm, se dá říci, že kamera nepatří mezi tzv. ultrakompaktní přístroje. Na druhou stranu je ale mašinka jenom o 7mm vyšší, než je průměr malého DVD-disku. Její rozměry jsou 57 x 87 x 131 mm (ŠxVxH) a hmotnost "bez ničeho" je 440 g. Pro porovnání oku čtenářově jsme postavili popisovaný DVD-model vedle kompaktní firemní kolegyňky formátu mini-DV - taktéž námi popsaný typ DCR-HC42 - a vyfotili je pak obě i zepředu: je vidět, že ani disková videokamera nemusí být žádný macek…

Jak jsme již předeslali, jedná se o vyšší-lepší model z letošní DVD-nabídky z šestice od firmy Sony, a tak je kamera osazena lepším snímačem - než tomu bývá u tzv. spotřebek mini-DV a nižšího dua DVD91/DVD92 či experimentálního typu DVD7 - CCD-čip má 1.07MPx a mini-úhlopříčku 1/5,5". Objektiv s logem Carl-Zeiss (+Vario-Tessar) má běžné 12násobné optické přiblížení a v často žádaném přepočtu na kinofilm jsou hodnoty 48-576 mm pro video-režim a 40-480 mm pro režim fotografování; digitální zvětšení se zastaví až na (už nepoužitelném?) 480-ti násobku. Pro kvalitnější natáčení bez třesu ruky při větších přiblíženích je přístroj vybaven elektronickým stabilizátorem, který v optickém rozsahu transfokátoru funguje vcelku uspokojivě; a optický stabilizátor je v této cenové DVD-kategorii bohužel asi jen nereálným přáním - alespoň prozatím zjevně ano, protože jej nemá ani nejvyšší model z řady DVD403 (s rozlišením pro fotky 3,31MPx)…

Nahrávku je možné realizovat přes malý barevný LCD-hledáček s lehce nadstandardním (?) rozlišením 123.200 bodů (tubus hledáčku lze vysunout, ale bohužel ne vyklopit) anebo přes WIDE LCD panel úhlopříčky 2,7" se shodným rozlišením. Je celkem škoda, že popisovaná dvěstětrojka je prezentovaná jako přístroj se skutečně širokoúhlým záznamem, ale podle parametrů objektivu to asi bude od pravdy celkem daleko, čili uživatel spíš o kousek obrazu přijde (horní a spodní část). Pokud jsem však majitelem 16:9 televizoru, asi mně to bude jedno a rád se budu kochat záběry přes celou obrazovku. Mimoto je na těchto stránkách už zvykem, že upozorňujeme na dotykový LCD panel (ten nechybí ani této kameře) a prakticky vždy tvrdíme, že se nám tento způsob ovládání zase tak moc nelíbí a i u této kamery tomu tak je. Výhodou však může být celkem efektní způsob vybírání scény v přehrávacím režimu. Prostě jen stisknu na požadovaný úsek a kamera na rozdíl od pásky přehrává bez jakéhokoli přetáčení a hledání správné části…

A na jaké záznamové médium vlastně tahle hračka natáčí? V podstatě má uživatel DVD203 na výběr dva druhy DVD-disků, resp. dva "formáty". Tím prvním je 8 cm DVD-R (vypálí na médium videozáznam jednou a dost) nebo také v provedení 8 cm DVD-RW (může přepisovat povrch disku údajně až 1000x). Ten druhý typ disků je označen DVD+RW - a tedy jde rovněž o tzv. přepisovací formát. Oba dva typy mají kapacitu 1,4 GB - což znamená, že v maximální kvalitě nahraje kamera na disk pouze 20 minut záznamu (režim High-quality). V režimu prodloužené doby nahrávky LP se na DVD-placku vejde až 60 minut videa, ale logicky s podstatně větší kompresí dat. DVD-R disk lze od Sony zakoupit za tzv. MOC 129,- Kč, přepisovatelný typ RW je nabízen za MOC 199,- Kč. Pro srovnání uveďme, že například běžná hodinová kazeta mini-DV - která je samozřejmě vlastně také přepisovatelná - bývá běžně k dostání i za podstatně méně než jednu stokorunu…

Pravděpodobně největší plus tohoto systému záznamu je v jeho jednoduchém přehrávání v běžném stolním DVD přehrávači (viz ale dále). V poslední době se pravděpodobně i ti největší výrobci rozhodli, že by mohli podporovat také jiné formáty, než které sami vyrábí - DVD-R. +R, -RW, +RW, -RAM - ale i tak je vždy potřeba se doma přesvědčit, zda bude domácí dévédéčko umět přehrávat dané formáty. Navíc je celkem důležité se zmínit o tzv. finalizaci disku před tím, než si jej budeme chtít přehrát v jiném DVD-přístroji - tato finalizace může podle českého návodu trvat i několik hodin: kolega zkusil ufinalizovat 10 vteřin záznamu a námi testované videokameře to trvalo zhruba 8 minut! A chce-li kameraman na ještě částečně volné médium cokoli dohrát (přidat), musí jej zase odfinalizovat. Použije-li se ale DVD+RW disk, není zmiňovaná (zdlouhavá) finalizace vždy nutná…

Pokud jde o práci s PC, ani zde se nedá tvrdit, že systém DVD je nějakou výhrou. Záznam je totiž na disku "poskládán" jako běžné DVD-video a většina střihových programů nebude schopna s .vob soubory pracovat, a tak je potřeba videozáznam nejdříve překonvertovat do MPG formátu a pak je možno jej editovat. Navíc je záznam již komprimovaný a to znamená zase další a další problémy se střihem. Video lze samozřejmě kopírovat do PC přes USB 2.0 rozhraní přímo z kamery anebo je možno médium strčit přímo do DVD mechaniky v PC. Kamera má jinak následující konektory: analogový vstup/výstup včetně S-videa, USB 2.0 pro přenos záznamu do PC a dále také speciální LANC-konektor. Případné použití externího mikrofonu je možné pouze v originálním provedení se zapojením do inteligentní patice, která - jak jsme již psali - není stejného rozměru, jako jsme zvyklí u jiných výrobců a starších modelů Sony. A doplňků do aktivní botky letošní produkce není v žádném případě přehršle (například blesk), zatím…

Co nás všechny velmi nemile překvapilo, byl čas, za který je kamera schopna po zapnutí začít nahrávat: je to až neuvěřitelných 17 vteřin!!! I ty nejpomalejší mini-DV kamery jsou schopny nahrávání po aktivaci hlavním vypínačem zhruba do 4 vteřin. Myslíme si, že pro domácí nahrávky - tj. momentky a podobně - je to opravdu hodně dlouhá doba. Navíc tím, že kamera musí točit diskem a vypalovat laserem, vydrží základní akumulátor asi jen něco málo přes půl hodiny (přiložený AKU má označení NP-FP50). Akumulátor se pak nabíjí na přístroji cca 2 hodiny. Ovládací prvky jsou podle mého názoru dobře dostupné a pokud nebudeme znovu vzpomínat ovládání přes dotykový LCD, dá se říci, že kamera je i dobře ovladatelná. Dotykový display navíc nabízí možnosti bodového ostření nebo volby expozice (v rámečku, který je vyobrazen na LCD si jednoduše ukneme na bod, kde by měl být obraz nejostřejší). Menu a další nastavení přístroje jsou jinak jakousi klasikou…

V případě, že uživatele omrzí automatika (kamera nabízí i plně automatický režim s příznačným názvem Easy), může zkusit použít jeden z nabídky šesti přednastavených motivových režimů nahrávání (auto, portrét, sport, pláž a hory, soumrak, měsíc a krajina) anebo si může nastavit různé parametry sám, ručně (vyvážení bílé barvy, expozice, ostření apod.). U DVD203 ale není možné například nastavit manuálně clonu nebo měnit citlivost mikrofonu, podobně absentuje i upozornění tzv. zebra efektem na přeexponovaná místa v obraze anebo případné osazení elektronickým šedým filtrem, i když v dané cenové kategorii by šlo spíše o výjimku. Pro vyznavače jakési kvality foto-náhledů je přístroj vybaven alespoň základním foto-režimem: v maximálním rozlišení fotek 1.152 x 864 bodů se na disk DVD-R vejde až 2.150 snímků, na DVD-RW je to pak 2.250 fotografií a na DVD+RW se celkový počet snižuje na číslo 1.650 obrázků…

Takže, proč si tuto kameru koupit a proč si vlastně vůbec případně kupovat tento systém DVD? Určitě je možno dvěstětrojku doporučit každému, kdo chce záznam natočit, zkusit trochu zeditovat v kameře (přeházet scény, vložit nějaký přechod) a přehrávat záznam (například) ve stolním DVD-přehrávači. Ale těžko lze tuto videokameru - a vlastně celý formát DVD - doporučit potenciálnímu kameramanovi, který chce záznam editovat v počítači. Zjevně nesrovnatelně praktičtějším bude pro tyto účely systém mini-DV, který je v mnoha parametrech - v článku zmíněných - lepší. Navíc je evidentní, že v cenové hladině kolem 30 000,- Kč se dají sehnat i velice povedené mini-DV modely: za všechny jmenujme třímegovou krásku DCR-HC90 od Sony, opticky stabilizovaný Canon MVX45i anebo tříčipový Panasonic NV-GS150. Závěr (PJ): Hudebně i nápadem povedená TV-reklama je bohužel od firmy Sony oním pověstným trikem: nenaznačuje ani trochu z těch komplikací a zvláštností, kterými je jejich (a navíc jednostranný) DVD-formát zatížen. Takhle blbnout laickou veřejnost potenciálních kupců podle našeho názoru asi nemá veliký Sony zapotřebí…