Malá, dotyková a výkonná: Sony HC40...

Za úvodem chci (tj. správce WEB-u PJ) přidat všem čtenářům, kteří se zatím neorientují jako ti zkušenější, několik odkazů na články o přístrojích BIG-Bosse Sony. Z novějších či souhrnnějších povídání to byl přehled všech videokamer Sony od roku 1991 - první a druhý díl - s tabulkou dostupných dat kamer z tohoto období. Úvodem loňska tu byl popisován - tehdy ještě s dost amatérským editováním - megapixelový DCR-TRV25 a vzápětí pro fajnšmekry trojice přístrojů s 3CCD. O doznívající (!) slávě systému Digital8 byl tento přehled a tato recenze z loňského jara. Novinky s dotykáči jsme představili v dubnu 2003 a loňský přehled modelů videokamer Sony v květnu. V představování dlaňovek měla firma Sony také dva zástupce a zmíněnou strategii - dotykový LCD - jsme rozebírali v loňském srpnu. Téměř přesně před rokem tu byl dvoumegapixelový DCR-TRV75 a podzim byl ve znamení (zavrženíhodných?) MEGARECENZÍ číslo 1 (4 přístroje) a následující s číslem 2 (5 kamer). Bylo tu o DVD-modelech Sony i excelentní PC330 a stranou nezůstal ani experiment DCR-IP1. Libůstkám oboru číslo 1 vévodila MD-disková zajímavost a dokonce jsme si dovolili popsat i DCR-TRV940 z pomezí už skoro profesionálních (?) strojů. Uvedení letošní řady HC bylo náplní jarního souhrnu a celý sortiment Sony 2004 začínal každoroční přehledy videokamer pro náš trh. Letošní vrchol jednočipových HANDY-kamer HC85 tu byl 1.června a dlaňovou PC107 zkoumal právě Pavel H. v rámci prázdninové pohody…

Dejme tedy slovo Pavlovi H., aby se za naši firmu podíval na typický model z už vyspělejší střední třídy amatérských modelů: videokameru DCR-HC40. Přístroj je totiž vrcholem tzv. spotřební řady, alespoň co se týká tvarové podobnosti se základními modely DCR-HC a nabízí svému uživateli CCD-snímač s úhlopříčkou 1/5" a rozlišením 1,07MPx. Miniaturní tělo nalezneme v základním (modrém) balení se dvěma dvoujazyčnými návody k obsluze a také samozřejmě i přiloženou sadou potřebného příslušenství. Ono balení je ale mimochodem pro obchodníka poskládáno v krabici coby jakýsi následný nekonečný hlavolam. Vedle několika elektrických potřebností, jako jsou nabíjecí a napájecí adaptér a akumulátor - přiložen je tu základní typ NP-FP50 - je tu např. i dálkový IR-ovladač, AV-kabel (ten je společný i pro S-video), USB-kabel a CD s obslužným softwarem. Protože HC40 má MS-slot, je tu i tzv. kratší typ paměové karty Memory Stick Duo s mini-kapacitou 8 MB včetně adaptéru na tzv. klasičtější (tedy delší) Memory Stick. Pořizovací sada nepostrádá jemný čistící hadřík, jenž je určitě použitelný i na objektiv, ale kvůli vymoženosti Sony jej bude uživatel mít spíše na plochu LCD…

Přesuňme se k vlastní technické výbavě videokamery Sony DCR-HC40. Vedle již výše zmíněného CCD-snímače, který je oproti levnějším kolegyním řady HC (kromě odlišné HC14 mají všechny snímací čip s úhlopříčkou 1/6") o něco větší, je jedním ze základních zkoumání potenciálních zájemců objektiv přístroje. Ten má u celé nové řady HC (HC14 se liší i zde) velmi miniaturní osazení závitem 25mm a nabízí 10-ti násobné optické přiblížení a následné až těžko využitelné 120-ti násobné digitální zvětšení (tomu už v naší firmě obvykle fakt neříkáme "přiblížení"). Jako úplně každá dnešní videokamera má samozřejmě i Sony HC40ka ve výklopné páčce ovladače transfokátoru funkci volby vlastní rychlosti přiblížení či oddálení záběrů svým uživatelem: jednoduše podle většího či menšího vyklopení z „klidové“ středové polohy doprava (tj. TELE) anebo doleva (WIDE). Elektronický stabilizátor kamery funguje v optické části najetí na detaily velmi jistě, ale v digitální části jeho účinek pak vcelku logicky postupně klesá. Další parametry lze nalézt i v naší tabulce…

Pro potěšení tzv. foto-čtenářů uvádí v technických datech Sony dokonce i často vyžadované ohniskové vzdálenosti objektivu 3,2~32mm v přepočtu ke kinofilmu: 46~460mm pro režim kamery (tedy videozáznamu) a 38~380mm pro režim foto (tj. pořizování statických snímků). Světelnost objektivu HC40 je udávána čísly 1:1,8~2,3 a firma uvádí i minimální požadované osvětlení o intenzitě nejméně 7 luxů: při světelnosti F1,8, přičemž tento údaj představuje spíše už pravděpodobně mezní hranici, kdy je videokamera ještě (možná?) schopna něco ze scény vidět a (obtížně?) zaostřit, spíše nežli natočit to, co bychom asi stále nazývali kvalitním videem. Ne nadarmo se "všichni amatéři světa" často v nejrůznějších diskusích zmiňují o potřebě světla ve tmavých scénách, respektive přisvětlení. Sony HC40 sice umí natáčet jak se zpomalenou závěrkou, tak i s tzv. infračerveným reflektorkem (0luxů), ale v prvním případě je zpomalenou expozicí způsoben výrazný stroboskopický efekt a ve druhém případě pak video už nemá ani barvy, ani možnost nějakého výraznějšího účinku na větší vzdálenosti…

Pro natáčení a ještě spíše k přehrávání máme k dispozici ke kontrole záběrů výklopný a velmi přehledný 2,5“ (úhlopříčně, 6,35cm) velký LCD panel s rozlišením 123.200 bodů anebo také barevný hledáček se shodným počtem obrazových bodů a úhlopříčkou 0,3“. Ten bohužel není možno nastavit ve vertikální poloze (vyklopit), což značně zhoršuje pohled do jeho okuláru. Sony se i pro tento rok rozhodla obdařit své přístroje dotykovým LCD-panelem a většinu funkcí je potřeba nastavit právě přes tento "dotykáč", ale naštěstí je na nových panelech vidět i za slunečného dne oproti loňským modelům mnohem více a povrch LCD je vybaven speciální vrstvou, na které nejsou tak výrazné daktyly od prstů. Problém však stále zůstává v celkem pomalém a nepohodlném vybírání funkcí v MENU anebo nastavení a aktivování přechodových efektů. Před natáčením by se tento nedostatek dal ještě tolerovat, ale pro ukončení záběru je třeba čtyřikrát "uknout" do LCD-čka a to není vždy pohodlně možné. Navíc každý dotek, zvláš při větším přiblížení, znamená pohyb s kamerou - a s logickým vyklopením LCD - a pak tedy rozhodně nejde o nijak příjemný jev. Na druhou stranu je pravděpodobné, že mnoho uživatelů bude chtít doplňovat přechody a efekty až v domácím PC, takže jim tento nedostatek na jinak vcelku povedeném přístroji nemusí tolik vadit…

Samotné nastavování nabídky ve zmíněném dotykovém systému výklopného LCD-panelu začíná stisknutím nápisu P-MENU na LCD, kdy se objeví manuální nastavení EXPOZICE (zde je možné zvolit režim SPOT METER, kde dotekem prstu v konkrétním místě na LCD určíme místo pro měření expozice), SPOT FOCUS (bodové zaostření s principem ovládání jako u expozice), PROGRAM AE (přednastavené nahrávací motivové režimy - a je jich včetně plně automatického sedm) a samozřejmě vlastní MENU. To má u videokamer Sony již mnoho let jistý řád, ale nyní je v animovaném provedení - jak už bylo u nás prezentováno - a je obohaceno o další funkce. Kromě tzv. běžného nastavení - SP/LP režim, nastavení data a času, vyvážení bílé barvy a podobně - je možné například zrušit automatické vypínání kamery po pěti minutách anebo si třebas zvolit tzv. intervalové nahrávání. Samozřejmostí je zde také možnost volby digitálních efektů, kterých by mělo být vestavěno podle výrobce i našeho zjištění celkem - i s přechodovými pro střídání záběrů navzájem - 19 druhů…

Mimochodem: ohledně ovládání tzv. daktyl-LCD-panelu byla na našich stránkách před loňskými Vánocemi i ukázka tohoto systému na LCD vyspělé DCR-PC330ky - coby už zmíněná animace (druhou naleznete tady nebo v článku o PC330 s předchozím odkazem). Na těle videokamery jsou základní ovládací prvky podle obrázků: hlavní vypínač s voličem režimů přístroje POWER ON/OFF anebo tlačítko nahrávání START/STOP (video/spouš). Další z minimálního počtu tlačítek vyvedených na pláš kamery je tzv. protisvětlo BACK LIGHT, jenž znamená vlastně často zmiňované jakési skokové přednastavení expozice při natáčení proti zdroji světla (okno, horizont kopce atd.) a také DISPLAY/BATT INFO (tlačítko zobrazení průběhu nabíjení či zbytkové kapacity AKU) a stejně jako u jiných kolegyněk značky také tlačítko EASY (EASY HANDYCAM): pro nastavení většiny funkcí přístroje do tzv. plné automatiky s výrazně jednodušší nabídkou MENU. Posledními z ovládátek na těle přístroje jsou vpředu umístěný přepínač nočního natáčení NIGHT SHOT PLUS (realizace Sony zmíněna výše v textu) a mechanická ovládání krytky objektivu, otevírání dvířek kazetové mechaniky a uvolnění AKU ze zavěšení na kontaktech…

Jak je již uvedeno výše, videokamera DCR-HC40 má snímací čip s rozlišením 1,070.000Px a v maximálním fotografickém výsledku umí i DF-snímky s poměrem stran až 1152 x 864. Ve vyšším foto-režimu FINE se tak na přiložený základní 8 MB Memory Stick Duo vejde pouze 15 snímků nebo 1 minuta komprimovaného videozáznamu v rozlišení 320x240 a frekvenci 15 snímků za vteřinu. Pokud chceme či potřebujeme výrazně šetřit kapacitním místem a nevadí nám vysloveně už jen náhledová kvalita, kamera nabízí i druhý podstatně méně náročný foto-režim s rozlišením 640x480 (VGA). Tento sice umožní uložit dokonce až 50 snímků na zmíněnou kapacitně velmi malou - a obvykle maximálně takovou všemi producenty dodávanou - kartu, ale logicky ve zcela „fotopapírově nepoužitelné“ kvalitě. Ukázky foto-režimu z CCD-čipu se stejným DF-rozlišením sice už u nás byly, ale zopakováním plného širokáče a plného přiblížení Petrova s TRV33 (pozor: co kus, to půl MB) či přidáním jednoho odkazu na velice názornou fotografii o velikosti 429kB ze (stále ještě chystané) MEGARECENZE číslo 3 asi nic nezkazíme. Hledačům foto-režimů ještě srovnání s cenovou konkurentkou MVX250i (355kB)…

Na videokameře nalezneme řadu konektorů včetně mikrofonního vstupu a speciální zdířky LANC, jejíž význam je znám nejen potápěčům (slouží například k propojení do elektroniky podvodního krytu). Analogové i digitální (Fire-Wire čili i-LINK čili IEEE1394) výstupy jsou odblokované i pro nahrávání do kamery nebo využití jejích elektronických obvodů coby známého a velmi praktického A/D-převodníku. Dále je na kameře HC40 rozhraní USB pro stahování statických snímků (vzhledem k neuvedení typu předpokládám, že je to nižší - pomalejší - verze 1.1). Na horní části je osazena tzv. inteligentní (aktivní) botička pro uchycení externího mikrofonu nebo třebas světla, se současným napájením z připojeného akumulátoru. Některá speciální příslušenství firmy Sony máme běžně v sortimentu a mimoto jsme o nich i psali v našich popisných článcích, kde je možno i názorně vidět, jak vypadají anebo jaká specifika vůbec se mohou dotýkat speciální botičky s elektrickými kontakty, za všechny uveďme tento odkaz na obrázek externího mikrofonu a odkazy na obrázky přídavné lampičky a infra-světla…

Po ergonomické stránce - a možná i díky maličko většímu rozměru proti ostatním kolegyním z řady HC - se jedná o přístroj velmi zdařilý a většina ovládacích "hejblátek" je na svém místě. Trochu mně vadilo umístění nahrávacího tlačítka příliš blízko vlastnímu akumulátoru, ale jinak by se mimo dotykáč a nemožnost vyklopení hledáčku kameře nedalo opravdu výrazněji nic vytknout. Rozměry HC40 jsou 50x92x112mm (Š x V x H) a hmotnost stroje je pouhých 400g (vždy bývá udávána bez AKU a kazety). Se základním akumulátorem dodávaným v ceně kamery (v sadě) by podle udávaných slibů výrobce mělo být možno běžným způsobem natáčení nahrát přibližně "jenom" 55 minut záznamu prostřednictvím hledáčku, s vyklopeným LCD-panelem pak pouhých 45 minut. Zde je sice evidentní, že tato čísla nestaví ve smyslu výdrže AKU pomyslnou princeznu spotřební řady Sony na jakýkoli piedestal, ale známe repertoár akumulátorů firmy a už předem tušíme, že se s tím Sony vyrovná. Nakonec: máme skladem i jejich větší a ještě větší INFO Li-ION baterie (s novým uspořádáním kontaktů NP-FP)...

Chcete nějaký závěr, náznak hodnocení (PJ)? Firma Sony si velmi ublížila! Denně čteme na nejrůznějších diskusních serverech stesky o tom, že jinak technicky vynikající přístroje jsou degradovány takřka nepoužitelným ovládáním. Jak jinak nazvat systém, v němž je nutno asi 80% nahrávacích a 100% přehrávacích nastavení provádět prostřednictvím téměř nereálného systému dotykového LCD-panelu? Každý uživatel ví, že právě u přístrojů Sony s použitelným foto-režimem by se například taková samospouš velice šikla. A ona tam je: jen je na rozdíl od konkurenčních mašinek (jeden stisk a spouš) potřeba například u této funkce plných deset (10!) kliknutí do vyklopeného panelu (podle modelu spočítáte asi totéž) a pak se mačká spouš. Chceme opakování samospouště: jdeme znovu na stejný počet prstových cviků. A chce-li kameraman třebas oddělovat jednotlivé dny dovolené roz- nebo za-tmívačkou? Vyklopí LCDčko, při nahrávání postupně několikrát při hledání efektu naruší záznam větším či menším pohnutím strojem a nakonec vítězoslavně ukončí video-spouští celou scénu. Proč si momentálně veliký Sony myslí, že své daktyly prosadí podobně, jako v minulosti (skoro) všechno? Opravdu to netušíme, ale nejen naše firma vykazuje oproti nedávné minulosti mizivé počty prodaných (amatérských) videokamer tradiční značky Sony právě od uvedení tohoto "fantastického ovládání" na trh. Konkurence se zatím díky tomu zjevně (a výborně) chytla... Mr. Sony, otevřete oči!