Recenze: videokamera JVC HM400 je IN!

Odkazy k souvislostem v útrobách těchto našich-vašich stránek dnes doplním opáčkem časné historie kartových videokamer. Fanoušci našeho oboru si asi všimli, že to byl právě Victor (JVC = Japan Victor Company), kdo po velmi opatrných krůčcích Matsushitovy odnože Panasonic - to typem SV-AV10 (varování autora: stařičký textík :-D) už v roce 2002 - vstoupil TAK RÁZNě do ranku kartovek. Konkurenční Panasonic sice pokračuje nesměle geniálním miminem SV-AV100 (rok 2003) a pak i tříčipy SDR-S100 a S150 (2005-2006), ale v JVC se do kartovek vrhli po hlavě a trojicí GZ-MC100, MC200 a MC500 (Stovka se čR nevozila) se v rozmezí půl roku (podzim 2004 - jaro 2005) stal právě Victor neoficiálním vůdcem kartové větve kamerového vývoje. Pak se ale nejspíše do hry zapojil nějaký našeptávač z daleké Asie a vývojáři JVC si vsadili na rotační harddisk. Zpočátku sice vyhlížela situace vítězně - kuloárně se naznačovalo oklamání úhlavních konkurentů v podobě jejich překotného úprku do kamer s 8cm DVD - ale poučenějším laikům bylo nad slunce jasné, že právě rotační paměti budou asi brzy nahrazeny tzv. fleš-druhy. Zejména mladším generacím se totiž pohyblivé dílce jeví jako potenciální problémy, což ostatně nepostrádá logiku. A v tomhle firma JVC tragicky zaspala. Tvrdošíjně prosazovaným diskům pomyslně natrhl kalhoty fenomén karet. JVC se však vrací zpět do hry a po nijak výrazně úspěšné HM200 s 2ma sloty či ergonomické obludnosti X900 přináší rozkošnou brunetku, na jejíž prohlídku zvu všechny, kteří nás žerou…

JVC GZ-HM400 má klasický tvar amatérské mini-videokamery včetně zápěstního řemínku i s (a teď světe, padni na zadek!) kolíbkou k ovládání transfokátoru. Osazení stroječku tvoří objektiv s již frekventovaným logem KONIKA-MINOLTA HD LENS, za nímž snímá obraz obří 1/2,33“ C-MOS s celkem 10,3MPx. K objektivu ještě doplním, že koeficient přiblížení má 10násobný a jakýmsi kouzlením umí dosáhnout dynamicky až 15x, digitálně zvětšit pak 200x. Výklopný LCD-panel tvoří rámeček pro širokoúhlý 2,8“ displej se solidním počtem 207kPx. Přípojky se kromě USB-portu - v dutince těla po odklopení LCD - vešly na zadní stěnu stroje pod fešácké krytky kolem (nahoře-vlevo) akumulátoru. Dodávaná kapacita BN-VF815 by měla vydržet cca na 1,5 hodiny práce s kamerou a nabíjení se provádí pomocí malého síového adaptéru přímo se zasunutou baterií do kontaktů na mašince. HM400 nahrává videozáznamy ve formátu AVCHD (opáčko Advanced Video Codec for High Definition) coby MPEG4 AVC/H264, k ukládání má vnitřní pevnou fleš-pamě o velikosti 32GB a k rozšíření kapacity slouží slot na paměové karty SD (plus SD HC, opáčko Secure Digital High Capacity). Přejděme k popisu přístroje…

Objektiv s automatickou X-lamelovou krytkou má na levé straně tělísko blesku a pod ním ještě výstupek manuálních ovládání s identifikací tlačítek SET, rýhovaného kroužku řízení a páčky s polohami BRIGHT (regulace jasu obrazu) a FOCUS (režim ostření). Interesantním detailem popisované kamerky je botička doplňků, již tvoří malý nástavec k připevnění do patřičného místa v horní části těla, hned za vestavěnými mikrofony. Odsuvná krytka obnaží dva dolíčky a závit s běžným stativovým rozměrem Witvort. Přikládaná redukce z balení s kamerou se dá velmi snadno přimontovat a o její pevnosti bych nepochyboval. Dobrý nápad: až nechápu, proč se s tím přišlo až takhle moc v daleké budoucnosti, resp. teď (:-D). Nejvyšším bodem na těle mašinky je zmíněná kolíbka transfokátoru, jež se mi osobně jeví ergonomicky velmi zdařilou. Jak by na toto hejblátko reagovaly RJL (patentovaná zkratka Ruce Jako Lopaty), to neposoudím, ale myslím, že bez problémů. Kapku méně povedené se mi jeví umístění spouští pro video- (mohlo být níž a kousek dál od AKU) i foto-záznam (příliš blízko kolíbce ZOOM). Výčet prvků horní strany doplním třemi tlačítky manuálů A-S-U. Předním A se aktivuje řízení světelnosti v rozsahu 2,8 až 5,6, prostředním S lze zadat pevné expozice s nejkratší 4tisícinou a nejdelší polovinou vteřiny a třetí U doplňuje v displeji rozkošného pomocníka ostření, který je výbavou obvykle jen vyšších modelů a poprvé jsem jej popsal u obryně JVC GY-HD100…

Na pravé straně kamery není kromě řemínku nic, co by stálo za popis a zespodu lze dohledat pouze stativový závit s doplňkovou dírkou na kolík (kolík stativu, vtipálci :-D) a mechanický prvek k odjištění nasunutého akumulátoru. Konektory popisované mašinky tvoří už výše zmíněný USB-port, jenž se zpřístupní odklopením displeje a skupina zdířek vzadu se dvěma krytkami. Pod levými dvířky je shora sluchátkový výstup, zdířka COMPONENT, mini-verze pro kabel HDMI a napájení (+nabíjení) kamerky. Na horním okraji těsně nad výdutí pro akumulátor se pod další odklopnou krytkou ukrývají kulaté zdířky analogového výstupu AV a mikrofonního vstupu MIC, tady s doplněním o nápis PLUG IN POWER (že tam mikrofon najde šávu). Než se vrhnu na popis nejsložitější části videokamery - tedy prvků na vlastním těle pod odklopeným LCD a dalším pak na okraji rámečku displeje včetně tzv. laserového daktylu - zmíním svůj subjektivní pocit z provedení. Navzdory nikoli stoprocentní pověsti značky o spolehlivosti nebo (jak by psal automobilový novinář) dílenskému zpracování mnohých modelů se novinka jeví jako VELMI vymakaná, v nejlepším slova smyslu. Všechny díly působí propracovaně, dobře do sebe zapadají a celek bych (subjektivně) označil jako POVEDENě značkový…

Rámeček výklopného LCD obsahuje laserové dotykové ovládání pro orientaci v MENU. Mám spolu se svými kolegy dojem, že tohle je podivnost podivná a napíšu-li názor diplomaticky, jak to jen jde, chce to hodně cviku i trpělivosti. Tlačítka na spodním okraji LCD mají svou nápovědu buď ve svém popisu - levé OK a pravé MENU je snad jasné - nebo ikonou patřičné funkce těsně nad tlačítky v plošce svítícího displeje. Ve standardním stavu kamery po zapnutí svítí třeba u druhého tlačítka zleva REC coby druhá video-spouš (ve foto-režimu takový dubl chybí) a u čtvrtého zase volba A/M (Auto-Manuál). Kdo spočítal, že tlačítek je přesně pět, má jedničku a za odměnu čas k udělání kafíčka (nebo otevření nějaké lahvičky :-D), jedeme dál. Jak je vidno z doprovodných obrázků, nad tlačítkem uprostřed nesvítí nic, to je ale stav jenom pro nahrávací režim, v módu prohlížení souborů se u něj objevuje buď symbol jakési lupy, nápis DIGEST nebo přímo symbol převíjení či krokování. Ovládání přehrávacích funkcí je celkem intuitivní, což je dobře, protože například složitost nabídek některých DVD-kombajnů nebo LCD-televizí tohoto výrobce (a že autor textu provozuje leccos už DLOUHO) je neuvěřitelná…

Prostor neboli stěna stroje pod odklopeným LCD obsahuje (zleva a shora) SD-slot, doplněný malou posuvnou páčkou OPEN k jeho otevření/odskočení. Vpravo od něj je přepínač, jehož funkci ponechám na důvtipu čtenáře PLAY/REC a o kousíček níž posuvný volič Video-Foto, u nějž je čtveřice prvků UPLOAD/TITLE („vysílat“ video, v přehrávacím módu pak přiřazení názvů ke klipům), DISPLAY (volba zobrazení údajů na displeji), pod nimi je EXPORT (stisk vyvolá ještě doplnění o LIBRARY MODE) a DIRECT DISC/INFO coby raportů o zbytkové kapacitě paměti nebo akumulátoru (pozor, nefunguje bez zapnutí kamery, viz dále), přičemž v přehrávacím režimu prozradí u každého souboru datum a čas pořízení, délku klipu i kvalitu, která byla zvolena před jeho stvořením. Zcela vlevo (potažmo vpředu) je vedle USB-rozhraní ještě tlačítko úplného vypnutí mašinky, tak trošku asi pro recenzenty, kteří musí na vyklopený panel i pod něj koukat tak dlouho. Kamera se totiž nedá zapnout jinak, než odklopením panelu a zmíněné tlačítko pro její vypnutí tak lze použít až po odklopení LCD a automatické aktivaci zapnutí pantem displeje. Vypne-li ale uživatel stroj delším podržením vypínače, bude strojek vypnut jen tak dlouho, dokud se nepokusí zabrat za okraj LCD k aktivaci spínače v pantu. Ale logiku to má: Pokud se vypne kamerka jenom panelem, vykazuje spotřebu (pohotova k rychlému startu s blikáním diodou POWER), a to několik minut. Hrrrr do práce…

Vlastní práce s HM400vkou nevybočuje ze zavedených zvyklostí - tedy s takhle zařazeným druhem videokamery. Maloobchodní miniatury bez hledáčku se prostě musí držet a používat, jak je to možné a větší kouzla nebo zázračné rady pro ně asi nikdo nevymyslí. Osobně bych si dovolil jaksi doporučit přidržování levičkou za tělo nebo vyklopený LCD-panel, protože už více poučených laiků zde tvrdí, že stabilita záběrů je prvotní podmínkou jejich použitelnosti - třeba tuhle jeden dokonce sepsal Desatero takových mouder. Stabilizace kamery se mi jeví jako uchvancancující, respektive celkem slušná, někdejší stabilizační průšvih Victora HD7 nechme historii. Přepínač režimů Video/Foto bych nechal vývojáře zvětšit a dát klidně k palci, ale mám jisté tušení, že změny už se mi u tohohle modelu nepodaří prosadit, tak možná příště. Nahrávání jednoduché, přehrávání též, nadto lze jednoduše krokovat v záběrech tam i zpět - a to vše nejlépe s obvyklou rukou, nikoli RJL, protože titěrnost tlačítek a jejich zapuštění do rámečku je v antagonistickém vztahu právě pro příliš tlapovité končetiny. Nota bene s trošku nervovější signální soustavou, když si jeden vyzkouší pobíhavost experimentálního laserového běžce na rámečku LCD, může jej pak třeba postihnout bezmocné de javu nějaké mizérie (politiku nechám být :-D). Do nabídek…

Slušně rozsáhlé MENU videokamery dnes nebudu vyjmenovávat komplet, protože se bojím, že čtenářská pozornost by mohla utrpět. Podle přiložených obrázků by se mělo čtenářské oko orientovat a kromě toho vytknu z nabídek ty, na něž lze dle mého upozornit. Podnabídka KVALITA videa obsahuje 4 volby nastavení UXP, XP, SP a LP, toliko od nejvyššího módu s možností nacpat na vestavěnou pamě v UXP kousíček přes 5,5 hodiny a ve stupni nejnižším LP pak téměř 29,5 hodiny (údaje z českého webu značky). Položka ZÁZNAM VYS. RYCHL. s označením HIGH SPEED má kromě stavu VYPNUTO (OFF) volby 100, 250 a 500 snímků za vteřinu. K této rádoby převratné funkci musím dodat, že kamera sníží své rozlišení a náhled záznamu se na displeji výrazně zmenší plošně, ale - a TO HLAVNě - potřebuje výrazně více světla, než když v rychlo-režimu nepracuje. Jinými slovy: na golfový úder či tenisový švih, rozfázovaného koně v exteriéru a podobné kmity (v denním světle) možná ano, ale například na bowlingu se mašinka nechytala vůbec. Z dalších fines bych uvedl řízení hlasitosti mikrofonu i sluchátek, ASISTENT ostření (viz výše, má svoje tlačítko) nebo indikaci přeexponování ZEBRA. Vzhůru do terénu…

V Exploreru funkční: kurzor PC-myšky nazve, klik zvětší

Malá Galerie ukázek dnes sestává ze TřÍ Videoklipů, tří Videosnímků (políček z videa) a dvou Fotografií. Poslední mohykán s "jen laserem" mezi samými daktyl displeji sice z HIGH-vymožeností nenabízí nic navíc (viz dále), ale natáčí zodpovědně a výsledky jsou určitě použitelné. Zleva doprava je tedy nejdříve klip v nejvyšší kvalitě, jenž by mohl naznačit kapku z nádherné atmosféry v brněnském Rondu při takzvané děkovačce po (téměř) každém utkání od 31. kola extraligy. Následuje povedený strike (po česku křížek) v bowlingové herně v brněnské čtvrti Komín a technický detail řešení prekérní situace po najetí řidiče na betonové zábrany (nikoli nepodobné rozkošným výstupkům tělesných zaoblení (:-D), oba menší klipy v módu LP. Dva Videosnímky jsou vytaženy z klipů ze zmíněné hokejové haly a třetím je složenina vystřižených políček z módů UXP a LP, aby se hlavně začátečničtí čtenáři mohli pokochat minimálním rozdílem obou kvalit, potažmo dokonalostí komprimátu AVCHD. Jako bonus přidávám stejnou situaci coby fotografii (3456x2952; 3,37MB) a Fotografiemi s krásnou zimní nadílkou zase demonstruji rozsah transfokátoru…

K údajům o foto-režimu doplňuji technické parametry. Letošní špičky amatérského segmentu dokážou mimo svých hlavních video-poslání i velmi slušně fotit. Sice si neodpustím kopnutí do věhlasné firmy Panasonic, protože jejich uspořádání tří čipů je pro fotky v zásadě naprosto nepoužitelné, ale zbytek ranku to zvládá důstojně. JVC HM400 má velký snímač s maximem foto-rozlišení (4:3) 3456x2592 bodů a s klesající kvalitou nastavení má celkem 5 stupňů součinů při klasice 4:3: 3072x2304 dále 2592x1944, 1600x1200 a VGA 640x480. Podobně se urodilo i v modernějším poměru stran 16:9: jsou tu možnosti 3456x1944, menší 3072x1728, pak ještě menších (přímo HD-poměrných) 1920x1080 a nejnižší mód 1280x720 bodů. Jak vyhlíží některá tahle čísla v reálném vyjádření, se čtenář přesvědčil v Galerii. Doplnění technických dat musí splnit kompletnost: mašinka měří 67x72x135 mm (ŠxVxH) a její hmotnost činí (pohotovostních) 485 g. Pro srovnání přikládám míry a váhy konkurence. Canon HF S21 má 75x74x148 mm a 480g u plné kamery, Panasonic TM300 70x72x141 mm a 385g bez náplní a Sony HDR-CX550 66x74x143 mm a prázdných 440 gramů. Podobnost je čistě náhodná, opičení vyloučeno (:-D), snad by fanoušek oboru nepodezříval ty šikmooké kouzelníky…

Možné doplňky k HM400. Protože novinka má volitelně připevnitelnou botičku příslušenství a nechybí jí ani mikrofonní zdířka, může si náročnější audio-fanda vybírat mezi výrobky např. australské firmy RØDE nebo ještě letitější značky Sennheiser. Eventuální volba originálního mikrofonu bude asi pouze o typu MZ-V8, který bude nejspíš drahý a hlavně nevyhlíží podle informací na čs. webu nijak zázračně. Doporučení výše zmíněných značek - první mimo jiné v mono- i stereo- provedení - bude jistě bez rizika. Případné světlo lze připevnit stejným systémem do botky, kdo by nutně potřeboval rozdvojku, a počká na další perlu z už úspěšně rozjeté malosériové výroby doplňků naší firmou (produktový letáček redukcí). Dalšími z věcí pro fanoušky úplného kameramanství mohou být některý z velikostních druhů stativů, což je vzhledem ke zmíněné absenci hledáčku rozhodně podporou stability záznamů praktické ažaž. Bytelnou brašnu, stejně jako eventuální filtry nebo předsádky, ani nebudu zvláš rozebírat, protože si o nich prakticky každý fanda oboru najde sám, co potřebuje…

Konkurentky HM-čtyřstovky. Letošní sortiment je velice vyrovnaný a členové hlavní čtyřky producentů videokamer vynášejí postupně své trumfy. JVC ale právě v (neoficiální) kategorii princátek maloobchodu (coby amatérských vrcholů pro fajnšmekry) jako jediný výrobce šetří na hledáčku. Zatímco Panasonic TM300 i zřejmý nástupce SD700 mají tento díl výbavy stroje na svém místě (a nadto prstence manuálů); a kamerám Canon HF S21 i Sony HDR-CX550 také nechybí hledáček, JVC HM400 jej jako jediná postrádá. Všechny 4 konkurentky coby špičky svých značek mají podobný rozměr i hmotnost a jejich manuální výbavy se mohou srovnávat bez tápání. Podle náročnosti potenciálních kupců se tedy bude řídit letošní vybírání náročných amatérů, respektive těch točičů, kteří nemají hluboko do kapsy a kromě toho třeba o natáčení i leccos vědí. Výběr se může řídit více hledisky: Panasonic i JVC má „pouze“ 32GB vestavěné fleš-paměti (vycházím z dostupných údajů v půli března 2010), ale Panasonic jako jediný má i zmiňovaný prstenec manuálních funkcí (a tři čipy s pochybnými foto-výsledky), Canon velký snímač bez interpolací pro fotografie a plnou výbavu, Sony má nejnižší rozlišení CMOS-u (6,6MPx) a JVC jsme probrali pro pozornější čtenáře, jak to šlo. Hodně štěstí při výběru…