Sony HVR-HD1000: profík pro spořivější?

Do tradičního odstavce si dnes přidám kapku historie. Někdejší emblém profesionality 3CCD (hloubavci si asi doplní 3CMOS) byl zprofanován mini-snímači od firmy Panasonic zhruba od roku 2002, kdy byly postupně dávány na trh modely NV-MX500 a GS70. Současný vývoj v našem ranku už konečně zjevně chápe heslo velký jednočip je víc než 3 pidi a to je v dnešním vývoji snímačů asi moc dobře. Fandové kamer dobře ví, že přinejmenším po stránce výkonů není žádnou ostudou natočit i důležitou akci menší ručkou s pořádným čipem. Ideálnější kombinaci větší poloprofesionální strojovny se stativem v tandemu s menší výkonnou mašinkou k co nejvíc detailům z ruky si představí hodně z nás, kteří bereme natáčení trošku vážněji. Kameraman, který má vyhlížet jako profík, musí mít (pro oči laických diváků) POřÁDNOU MAŠINU. Ale ramenní stroje byly obvyklé jen do konce analogů (připomenu druhdy popsanou čtyřicítku); a dokonce JEDINÝM digi-modelem z tzv. spotřebitelských brožur s držením na rameno, byl impozantní Sony tříčip na malé mDV i velké DV-kazety DCR-VX9000. V profesionálním ranku je samozřejmě takovéto držení kamery nejčastější, ale pro maloobchodní sortiment jde prakticky o výjimku z pravidla, přičemž kutilové všech zemí si často pomáhají různými hrudními i ramenními výtvory. No a dnešní HD-Tisícovka holt NA RAMENO JE, tak mrkněme, co nabízí…

Nekompromisně profesionální vzhled podtrhují rozměry 265x231x460 mm a hmotnost 2,7 kg bez akumulátoru - s údajem o 3 kilogramech včetně AKU, mikrofonu a sluneční clony z pořizovací sady plus vloženou kazetou. Vzhledem k prodejní ceně, která se v éteru pohybuje v rozmezí 40-52 tisíc korun, jsou všechny kompromisy skryty laickému oku celkem důvtipně, fištrón Japonců posuzuji obdivně. Přístroj je totiž nejspíše zhodnotitelný jako lepší spotřebka navlečená do obří sestavy (tedy velkých) plastových dílců, což ale nemyslím jako kritiku. Snímač je shodný s maloobchodními modely: tedy C-MOS s úhlopříčkou 1/2,9" má 3,2MPx efektivních pixel; a nějakou interpolací umožňuje fotit až s rozlišením 2.848x2.136 bodů. Snímací srdce stroje je usazeno za dalším spotřebním dílcem, jímž je tady poměrně malý objektiv s průměrem závitu pouhých 37 mm a koeficientem 10x ZOOM, tedy stejným, jaké mají u svých mašinek majitelé HC9 a podobných typů producenta. Na podporu svého tvrzení přikládám čísla rozsahů s detaily objektivu v pohledu zepředu. Tahle sestava skel se totiž používá dokonce už několik sezón: využívajíc zdrojů z našeho webu, nabízím k odkliknutí stejné detaily u producentových modelů HC9 s předchůdkyní HC-Sedmičkou, někdejší pecky mezi harddisky SR8, kartové prvotiny CX6 a dokonce i na jeho SD-modelu SR290 (vlevo)…

Popis těla HD1000 začnu zleva. Za objektivem s masivní sluneční clonou a prstencem ručních řízení jsou tři tlačítka a jeden posuvný vypínač: MANUAL k přiřazení funkcí onomu prstenci, NIGHT SHOT (ON-OFF - k de/aktivaci nočního režimu), BACK LIGHT ke zvýšení zisku v tzv. protisvětle a DISPLAY/BATT INFO k indikaci stavu akumulátoru u vypnuté kamery a volbě údajů na displeji. Tady jsem trošku narazil poprvé: uživatelé videokamer tohoto producenta si rádi zkontrolují stav napájecího článku před odchodem do terénu, ale u tohoto experimentu se po marném čekání na barevné zobrazení s textem musí přesvědčit, zda nemají třeba direktivně vypnut právě LCD (popíšu dále). Nad popsanými tlačítky je ještě trio kontrolek, jejichž logiku (doufám) nemusím osvětlovat; a hned o kousek dále k zadní straně je další profesionální vjem v podobě příposlechového repráčku na ouško. Funkci vypouklé ramenní opěry zmíním v jednom z posledních odstavců, mám proč. Zadní stěna obsahuje toliko výdu pro akumulátor (má uspořádání patice NP-F) a těsně vedle ní vpravo dvojici gumo-krytek pro 3 zdířky. Zde je ukryt 4pinový tzv. i-LINK (čili Fire-Wire neboli IEEE1394), modře lemovaný LANC (např. k propojení s kabelovým ovládáním ručky od stativu) a zeleně obroubený sluchátkový výstup…

Pravý bok nikterak členitého těla pokračuje dopředu podlouhlými krytkami sedmi zdířek podle obrázku: zleva 2x audio a 1x žlutá obraz VIDEO, S-Video a třikrát COMPONENT v barvách R-G-B. Jen o kousek dál vpředu jsou dvířka dalších tří konektorů: lichoběžníkového USB, slotu na MS-karty (typ PRO DUO) a praktického rozhraní HDMI. Bezprostředně před pantíky této spíše dvířkové krytky je výtah kazetové miniDV mechaniky s posuvným aretačním prvkem OPEN/EJECT. Následuje další díl, který se v amatérské kategorii nevyskytuje: zápěstní řemínek je umístěn na jakémsi externím pazourku do dlaně a pro prsty pravičky je přichystána klasická kolébka transfokátoru T-W. Vrátíme-li se do poloh, jež znají amatérští fanoušci našeho oboru lépe, je tu hlavní vypínač/volič režimů a kousíček nad ním i tlačítko PHOTO, jehož význam nechám na důvtipu ctěného čtenáře (za vyluštění rébusu ale není odměna :-D). Zmíněný vypínač bych doplnil poznámkou, že podobně vyhlížející prvek použili technici Sony naposledy v modelech typu FX1/Z1 a ještě před nimi například u VX2100. Plynule přejdeme na horní část přístroje, kde se toho urodilo stran k ovládání kamery překvapivě nejvíce…

Masivní madlo s vlnkovitými výstupky pro prsty má na horní straně dvě (!) botičky na doplňky; a těsně za přední z nich jsou pak i duplicitní (druhá) video-spouš a ovládání transfokátoru. Následuje mohutný horní díl s mikrofonním držákem, do nějž lze (snad, nezkoušel jsem) upevnit i jiné typy, kdyby nevyhovoval onen vyobrazený ze základní sady; a levá strana s LCD a hledáčkem, která je dokonce posuvná. Na dosahu posunu dílu se zobrazovači jsme se ve firmě neshodli, ale pak pomohla akce s názvem WorkShop, během níž si recenzovaný stroj prohlédlo a vyzkoušelo i několik slovutných osob, jejichž věhlas dává záruky správného zprůměrování názorů: největší posun elementu do boku vyhoví (přibližně) 97,92 % zástupců našeho živočišného druhu. Hledáček je mj. barevný a nejméně podle parametrů zjevně shodný s mnoha maloobchodními modely - z nichž zmíním třeba HC9 - což platí evidentně i pro výklopný LCD-panel. Menší z displejů má tedy míru 0,27" a 123,2kPx a větší pak 2,7" a 211,2 tisíce obrazových bodů, oba mají širokoúhlý formát obrazovek 16:9. A nyní, prosím, POZOR: zatímco hledáček kamery je prostě v provozu stále, dotykový panel je po vyklopení nutno direktivně zapnout patřičným posuvným hejblátkem. Zaklopením se opět samozřejmě vypne a opětovným odklopením zase zapne, ale takto funguje, jen pokud mu to uživatel dovolí zmíněným vypínačem na levém boku hledáčkového okuláru. Rozkošné a do jisté míry i praktické…

Dotykový LCD-displej. Znám pár slovenských výrazů, jež mi k daným stavům či stadiím věcí nebo skutků připadají trefnější oproti českým: jedním z nich je třeba samovrah (jistě podobně přiléhavá proti našemu výrazu je i taková nehnutežnost, protože se s ní prostě NEDÁ HNOUT, aspoň ne bez trhavin a těžké techniky, že :-D). I dnes jsem dumal nad přiléhavým slovem pro letitou samohrobařskost dosud vůdčího producenta z oboru videokamer, ale nic víc HIGH na naše veleseriózní stránky jsem nevypotil. Napíšu tedy, že jednoho z vůdců světové elektroniky dohnala vlastní pýcha právě tímhle daktylem. Chtěl-li totiž Japonec stvořit zajímavost z pomezí amatérské a profi kategorie, chytil se do vlastní pastičky. Protože žádnou z videokamer až do ranku half-profi neosadil NORMÁLNÍM ovládáním už 6 roků (!), zjevně si nedokázal poradit právě s takovým experimentem, o jakém dnes píšu. Nu což, tož si vezmem suché chléb, jak se říkalo v jednom filmovém dílku; a smiřme se i s daktyl-panelem, by jisté rozčarování nad jeho přítomností ve stroji s profesionálním zařazením i označením nespolknu. Aktivací dotykového displeje máme tedy k dispozici solidní záběr manuálních funkcí, jejichž počet i možnosti použití se kapku vymykají ručním nastavením v menší předloze HC9…

Manuální řízení HD1000. By jakoby poloprofesionální stroj, na svém displeji nabízí stejnou sestavu animačních "blbinek" jako spotřební kolegyňky ze stejné stáje. Postupným oukáváním patřičných plošek LCD rotuje známá nabídka v pořadí (nejdříve) tří stránek větších ikon a - to po stisknutí některého z větších obdélníčků z obrázku - detailnějšího nastavení, z nichž nejvíc bude po stisku MENU. Tady se dobře zorientují majitelé dosavadních ruček typu HC5/7/9, ale logicky i pozornější čtenáři našich stránek z (ponejvíce) mých recenzí. Jsou tu hlavní skupiny předvoleb: jako NASTAV. KAM. - OBR. APLIKACE - UPRAV/PřEHR. - STAND. NAST. - čAS/LANGU. (ou, vidím TEčKU za samohláskou, OUOU :-D). Z nových ikonek v hlavní skupince (ony tři stránky obdélníčků s možností přesunu) stojí za jmenování NAST. KROUŽ. (rozepíšu se více), KONTR. STAVU (taky to proberu dále - velice INTERESANTNÍ), BARVY KAMERY (pouhé přidávání-ubírání se středovou značkou) a BAREV. PRUH (klasická duha se 7mi barvami). Z firemně zavedených funkcí tu nechybí VODICÍ MřÍŽKA (nechávám zapnutou, zdá se mi docela praktická), HISTOGRAM, ZEBRA (tj. indikace přeexponování) a tak dále. Nyní se přesuneme kapku hlouběji do zajímavých nastavení, u nichž jsem napsal do závorek, že se k nim vrátím (jasně udělejte si kafe nebo podle gusta klidně otevřete další lahváč, ještě je toho dost)…

Povel NAST. KROUŽ. bude celkem logicky o volbě funkcí manuálního prstence na objektivu. Nepochybuji o tom, že tahle funkce bude potenciální zájemce zajímat HODNě, takže jí věnuji o pár liter více, než by (možná) stačilo k vysvětlení. Stisknutím plošky s uvedeným názvem se nabídnou čtyři možnosti: OSTř. (já to tipuji na ruční ostření), ZOOM (vsázím na transfokátor), EXPO-ZICE (ano, na 2 řádky, ale význam je jasný - rozjasnění a ztmavení scény řízením oné expoziční funkce s indikací běžcem v úsečce v levém dolním rohu obou displejů) a čtvrtým je RYCHL. ZÁVěR.: ruční volby mají obří rozsah 1/3-1/10000 vteřiny, opět s indikací průběhu na displejích. Pro úplnost 20 kroků (!) závěrky: 1/3, 1/6, 1/12, 1/25, 1/50, 1/60, 1/100, 1/120, 1/150, 1/215, 1/300, 1/425, 1/600, 1/1000, 1/1250, 1/1750, 1/2500, 1/3500, 1/6000 a 1/10000. Volby ručních řízení mají ještě druhou stránku s dvojicí KOR. AE a KOREK. WB. Prvním je ovlivnění expozičních programů, druhým povelem pak sladění balance bílé barvy. Při točení prstencem se v displeji objeví hláška "K použití kroužku stiskněte [MANUAL]", samozřejmě pouze, když povel ještě nebyl proveden. Průzkumem stroje jsem našel důkaz polepšení firmy Sony: podržením tlačítka MANUAL asi na 2 vteřiny se v pravé půlce displeje objeví seznam 6-ti možností, jež lze použít, navíc i se sedmou RESET čili zrušením voleb neboli uvedení funkce kroužku do základního stavu OSTřENÍ (uf)…

Velezajímavou funkcí je pak i KONTR. STAVU. Její volbou se na displejích (píšu o hledáčku i o výklopném LCD, proto množné číslo) objeví následující sčoty: KOMPONENTNÍ: 1080i/576i, PřEV. i.LINK: VYP, VIDEO VÝSTUP: ZÚŽENÍ, VÝSTUP HDMI:---- (ano, přesně v tomto tvaru); a druhá stránka počítá dokonce naběhané motohodiny mašinky: PROVOZ: 0x10H, OTÁč. BUBNU: 0x10H, BěH PÁSKY: 0x10H a NAPOJOVÁNÍ: 0x10H. Netvrdím, že techniky servisů by tohle mohlo ohromit, ale maloobchodní spotřebitel by snad paf být mohl: spotřebky takovéto vymoženosti nemívají. Skokově přemístím čtenářovu pozornost na jiná zákoutí dotykového LCD. Zkoušeli jsme překlopit displej obrazovkou nahoru a s okem na hledáčkovém okuláru klikat na patřičné obdélníčky větší z obrazovek. Hlasité pípání od reproduktorku do ucha a postupné procházení nabídek nám sice ukázalo, že tento postup není vyloučen, ale o jeho náročnosti na zácvik asi čtenář nepochybuje. A tak musím napsat, že jsem se s daktylem nakonec (skoro) smířil a laičtí přihlížející (objednavatelé záznamu?) budou mít asi oči jen pro velikost stroje; a tím i jeho impozantní profi-zjev (jak píšu výše), protože o tohle Sonymu u HD1000 přece gou…

Už znáte: kurzor napoví název a velikost, kliknutí otevře

Galerie Videosnímků (6x) a Fotografií (2x). Do dnešní recenze jsem vyňal sadu snímků z nedávné akce v Dobrušce, respektive z pořízeného videa (účastníci se jistě poznají :-D). A protože se mi z BPS-playeru ukládaly v poměru 1440x1080, musel jsem je prohnat editorem a natáhnout bez jiných ovlivňování do patřičných 16:9 (tedy 1920x1080). Zleva doprava jsou tu k mání jednotlivá okénka vytažená z videa, jimž říkáme v našem kolektivu Videosnímky. První a druhý je o situaci, třetí a čtvrtý o (relativně malém?) rozsahu transfokátoru, další dvojice coby obrázky z "akčnějších" dějů a poslední dvě přiložené už jsou ony Fotografie - plný detail a plné šíro jarního pohledu na nejmenované objekty v nejmenované obci těsně za Brnem. čtenář tu může posoudit, jak si stojí momentky z PLNě automatického režimu přístroje a jestli je kvalita srovnatelná s ukázkami ze zdejší diskuse. Pokud si najdeme čas na drobnou kompilaci videa z této strojovny, dáme o tom vědět ve zmiňovaném diskusním sloupci těchto našich-vašich stránek, ale potenciálním zájemcům stejně nabídnu svůj E-mail, kam se mohou vyptat o možnosti nechat si vypálit HDV-klípek jako data a poslat jej na dobírku za symbolickou cenu (jen pošta stojí takto kolem stokoruny, bohužel)…

Držení a ergonomie HD1000. Už díky ramennímu uspořádání videokamery je VELMI jistá stabilita záznamu, což je pro pozdější sledování úplně prvotní podmínkou. Ramenní opěrka je posuvná, ale kapku proti logice jaksi nastálo. V plastovém oblouku opěrky zespodu jsou totiž 2 šrouby s hlavou na křížový šroubovák; a když se plně vyšroubují, točič si může element posunout asi tak s rozmezím 7cm do některé dvojice z devíti (!) dírek s kovovými vložkami a závity. Tohle bych spíše čekal uzpůsobit na nasazení drobné mince, ale jak to určil Japonec, tak to holt bude. Ergonomie se mi jeví s pominutím daktylu vyhovující a výše zmiňované manuální funkce lze ovládat v terénu velmi brzy po (minimálním) zaškolení. Význam dvou botiček jsem nakonec ani příliš nepochopil, snad jen s možností externího harddisku, který by měl takový úchyt. Usadit totiž do přední botičky reflektor a do zadní třeba jiný mikrofon (ten dodávaný je solidní) bude zjevně nereálné (a obráceně by to byl spíš vtip, pokud světlo nebude mít výsuvný periskop). Citlivost v horším osvětlení je shodná s menší předlohou HC9, což vyplývá ze shodných dílů včetně osazení a objektivu - a tedy stejně jako u podobně vybavených HV20/30 VELMI dobrá. Mnohými točiči opovrhovaný foto-režim bych asi nakonec nezatracoval, protože si dovedu představit dost situací společenského kameramana, při nichž prostě přepnu na focení a mačkám (dvě momentky jsou přiloženy v Galerii)…

Doporučení a závěr? Masivní stroj Sony HVR-HD1000 hodnotím jako (dlouholetý) obchodník z oboru videokamer VELMI POZITIVNě. Zmiňované výhrady zařadím do kategorie drobných a patřičná pozitiva zase do skupiny významných. Ramenní mašinu za bratru okolo 40tikilokorun - a navíc se všemi klady renomovaného vůdce světové elektroniky - to tu ještě nebylo. Když navíc uvážím, že popisovaná bruneta nahrává tu nejvyšší kvalitu z amatérům vůbec dostupných, tedy HDV-video, nadto s volitelnými módy v SD-formátu, pak musím napsat, že Sony zase jednou trefil pomyslný terč (téměř) doprostřed. Varuji všechny potenciální zájemce, kteří mají na tuto rozkošnost zálusk, aby nečekali stejné vlastnosti s veleúspěšnou poloprofičkou od (až symbioticky spolupracující) konkurence Canon XHA1/s. GIGANTICKÝ rozdíl možností od vnějšího ovládání bez naskakování do šílených nabídek daktyl-panelu, MAXIMÁLNÍ rozsah ovlivnění audio parametrů záznamu nebo celková ATRAKTIVNOST zmiňované krásky XH A1/s nemůže být srovnávána s dnes popisovanou Tisícovkou ani náhodou. Ale za ty prachy můžu bez rizika nařčení z touhy po obchodním zisku doporučit HD1000 naprosto bez uzardění a snad i bez negativních zpětných vazeb následných majitelů. Takže: pokud četl čtenář pečlivě, rada je zakomponována už v samotném názvu povídání. HOWG…

Základní technická data videokamery Sony HVR-HD1000 - na německém webu

Fotodokumentaci mi pomohli předchystat kolegové (z naší firmy).
Cosi VELMI zajímavého popsal fandům fanda z oboru: Petr Jelínek
Za upozornění na chybičky předem díky (@-klikněte mi do pošty).