Sony HXR-MC2000: spořivý profík, Part 2

Tradiční odstavec souvislostí v tomto webu doplní zmínka o ramenních strojích. Už asi kdysi s dinosaury (nebo možná kapku později) míval pračlověk těžší věci zčásti nebo více opřené na rameni. Pravda, mamutovi se chtěl postarat spíše o nevzpomínání než zachování jeho ladných pohybů pro vnoučata, ale z vykopávek lze vytušit, že průkopníků Videokamer bylo už tenkrát hafo. Ukončeme šibalství á la česká politika a přidejme definici: Videokamera je záznamový přístroj, převádějící viděný obraz snímacím čipem skrze elektronickou cestu na nějaké ze záznamových médií. A to, že od dávných pomyslných prvohor takových přístrojů existovalo nejvíce právě ramenních typů, je nabíledni. Způsob držení kamery s oporou ramene zajistí logicky OBROVSKOU podporu stability při natáčení. Dovolím si tu z brzy zřízeného (světově prvního!) Muzea videokamer přihodit pár příkladů: úplně první spotřebitelský kamkordér byl Betamovie Sony BMC-100 s výklopnou ručkou, z dalších prvniček uveďme premiéru formátu Video8 Sony CCD-V8AF, stejně starou (z roku 1985) prvotinu Canon VM-E1, první VHS-C „kompakt“ JVC GR-C1 (ta tu zatím chybí, máme C-dvojku), z pozdější éry pak Sony V100/200 či V5000; a od konkurence třeba portejblovky Hitachi-JVC-Panasonic nebo plnoformátovou MS1ku. Jděme na takyramenní MC2000…

Hlavně pro laiky nekompromisně profesionální vzhled (opakuji některé tvary z předchozí HD1000vky, protože prostě seděly :-D) podtrhují míry 255x232x456 mm, což se téměř shoduje s předchozí páskovou HD1000 (265x231x460 mm). Hmotnost 2,7 kg bez akumulátoru a 2,9 kg vyzbrojené mašinky také pasuje k Tisícovce. Vyčerpejme hned za úvodem technická data, a se můžeme vrhnout na mazlení (:-D). Objektiv s označením Sony G LENS má 12násobný optický ZOOM a elektronika umí návdavkem ještě 160x digitálně zvětšit. Rozsah ohnisek (tzv. přepočet na kinofilm) je chvályhodných 29,8-357,6 mm, což kameru činí SOLIDNě širokoúhlou. Za soustavou skel objektivu je čip s plným názvem Exmor R™ CMOS, jenž má celkem 4,2MPx. Oproti zmíněné předchůdkyni (coby volného pokračování) HD1000 má Dvoutisícovka zmenšenou úhlopříčku snímače na 1/4“, což sice zavání úsporou na nepravém místě, ale v dalším textu se přesvědčíme, že když něco takového udělá Sony, nemusí jít o tragédii. Nahoře umístěný dotykový displej má formát 16:9, úhlopříčku 2,7“ a 230,4kPx, barevný hledáček pak 0,2“ a 201,6kPx. Vestavěná pamě pojme až 64GB dat a do slotu pod odsuvnými dvířky v přední pravé části lze zasunout mimo MS-karet i SD-druhy (díky Bohu). Mrkněme se na tělo stroje kolem dokola…

Celý masivní stroj představuje „pouhé“ převlečení některé mašinky střední řady firemních kartovek do obřích plastových dílů na efekt. Vývojáři zjevně počítali s logikou, že za pořizovací cenu facku nad malou ručkou CX700 prostě BUDE takhle velká strojovna pro svatebního točiče atraktivní. Posuzujme tedy Dvoutisícovku právě podle jejího zařazení vzhledem k ceně a tím se vyhneme i případnému pomyslnému výsměchu. Halda velkých plastů obsahuje zleva zepředu velkou sluneční clonu, přičemž pohled do objektivu zepředu je spíše pro otrlejší nebo neznalé: obří díl totiž ukrývá miniaturní a k celku zcela nepatřičné sklíčko. Levé zešikmené pokračování plastů obsahuje čtyři tlačítka i AUTO, MANUAL, MODE plus symbol šipky pro přehrávání. Bez polopatistického popisu neboli podceňování čtenáře zmíním snad hlavně tolik, že hluboké nabídky a podnabídky (ve smyslu relativní složitosti) MENU vycházejí z amatérských modelů výrobce a hledání v nich bude těžko stravitelným pro vyznavače zásady „co nejvíc funkcí v hejblátkách na těle stroje“. Nad tlačítky jsou kontrolky zvoleného módu, kousek severovýchodně dozadu je reproduktorek příposlechu a zcela na jihu (mí geografici mi rozumějí :-D) oblina ramenní opory pro kameramanovo pohodlí a za úvodem zmíněnou a zdůrazněnou stabilitu držení…

Vzadu je velká výdu pro vsazení i obří akubaterie a vedle ní krytky napájení+nabíjení (vlevo) a LANC-ovládání plus sluchátkový výstup (2x vpravo). Směrem zezadu k předním křivkám brunety zmiňme (podlouhlým víčkem skryté) 3+3 zdířky AV- a RGB- výstupů a na přední části pravoboku jsou doslova dveře mini-HDMI zdířky plus USB. Směrem vpřed je odsuvná krytka paměové karty a klasický pěstní klín k ovládání pravicí (nemíchat to tu s politikou :-D), v němž je integrován hlavní vypínač s video-spouští (zezadu) a kolíbka transfokátoru s foto-spouští (nahoře). Jednou z nejzajímavějších částí stroje, jež odlišuje mašinku od amatérek, je zajisté horní madlo s příslušenstvím. Na tomto přenášecím držáku jsou dvě botky s klasickou roztečí ližin, horní transfokátor s dublovou video-spouští a úchyt externího nebo v pořizovací sadě dodávaného mikrofonu (zdířka pro něj je umístěna na přední zaoblené hraně těla). Shodně umístěný LCD-displej jako u HD1000 se známým dotykovým ovládáním je výklopný a po zvednutí ze základní polohy i otočný kolem svislé osy. Tubus hledáčkového okuláru lze povytáhnout doleva a podle mého by měl vyhovět svým rozsahem vysunutí jakkoli velké hlavě. Na ploše pod odklopeným displejem není k popisu nic a zboku zbývá hejblátko k ovládání LCD/EVF - EVF (coby volba módu zobrazovačů) a vpředu pak poslední aktivní element v podobě kontrolky nahrávání. Pasivními prvky jsou očka pro řemen - vpředu zprava a vzadu zleva - na tělese madla…

Vzhůru do terénu. Přiznávám se, že před tímto odstavcem - a potažmo celou recenzí - jsem VELMI pečlivě zvažoval, jaké mám používat formulace. Ono totiž zavrhnout nějaký přístroj z důvodů subjektivních pocitů je sice jednoduché, ale jednak jsme obchodníci (a logicky bychom škodili i sobě :-D) a za druhé tu přece píšeme o levné verzi profesionálně vyhlížející zajímavosti, které musíme za její cenu tolerovat aspoň něco. Takže diplomaticky: plastových dojmů mám HAFO. Každé vyjmutí nádhery z brašny (a že se brašna hledá na takovou obryni blbě) a při každém dalším pohmatu se prostě nedá zbavit bakelitového „ozónu“. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že při některých ovládacích manipulacích ta věc snad i jaksi vrže, ale to už bych sděloval asi příliš mnoho intimností z naší známosti, takže k praxi. Zapnutí pohotové, ovládání téměř všeho v automatu bez problémů, manuální funkce vesměs použitelné. Tady hned zmíním, že prstenec na objektivu si nechá přiřadit ruční ostření, ovládání clony, korekci expozičních programů, stupňovité řízení expozice, volby časů závěrky a ovlivnění balance bílé barvy. Pochvala. Volba jednotlivých manuálů sice není o stejné jednoduchosti, jako to známe u polo- a profesionálních modelů, ale nechybí to tu a to je dobře. Vyšňoření objektivu některým z optických doplňků je také možné, závit má Ø 37 mm…

Hledáček je při práci slušně přehledný, ale musí se do něj jaksi „narvat co nejvíce oka“, jinak trpím dojmem, že se stmívá. Stroj se drží dobře až chvalitebně, místy skoro výborně, záleží na opoře, kterou je docela praktické využít (strom, auto, zeď), ale ani při práci v prostoru (nikde žádná opora) nemám problém. Vyklopení LCD na slunci není rozumné a pro případná nastavování je záhodno vyhledat stín nebo se aspoň otočit a stínit si vlastním tělem. Indikace na displeji není potřeba rozebírat, protože jsou plus-mínus stejné jako u všech firemních typů a vyhovující. Stabilizace (mimochodem optická) se zdá dostatečnou, výdrž dodávané baterie (mimochodem NP-F570) je velmi upokojivá (mimochodem udávají přes 4,5 hodiny!), by zde trošku nechápu firemní tvrzení o shodné spotřebě v režimu s hledáčkem i výklopným LCD. V HD-režimech nastavení kvality neboli datového toku jsou čtyři možnosti FX, FH, HQ a LP, s postupným snižováním toku dat od nejvyššího 24Mbps, přes 17 a 9 až po 5Mb. První dva stupně FX a FH mají udáván poměr stran 1920x1080, zatímco módy HQ a LP pak 1440:1080, což je diskutabilním údajem z principu. U všech čtyř HD-režimů je totiž údaj 16:9, takže jsme zase u starého sporu, jak naložit s čísly 1440:1080, která JASNě a BEZPOCHYBY nejsou o 16:9, ale mají u sebe tenhle širokoúhlý poměr uveden. Ponecháním problému zvířeti s větší hlavou pokračujme. Pro názornost přikládám malou tabulku všech kvalit i s SD-rozlišením…

V Exploreru: myší kurzor soubor pojmenuje, klik otevře

Galerie ukázek. Dnes tu jsou dva Videoklipy, tři Videosnímky (tj. políčka z videa) a tři Fotografie. Zleva doprava jsem jako první přiložil 13tivteřinové video v plné náloži z nejdelšího dne v roce, jež je pořízeno při západu slunce v severozápadní výseči brněnské aglomerace. Následuje nejúspornější HD-mód LP s délkou 9 vteřin na téma kostelíku s panelákovým zátiším (Troubsko→Bohunice) coby demonstrace rozsahu transfokátoru, trojice snímků z videa a trio Fotografií. Všechny ukázky by měly dělat (snad zaslouženě) dobrou reklamu výkonům popisované krasavice, protože funkčně jde bezpochyby o solidní počin. Pod miniaturou na třetí pozici je složenina dvou Videosnímků (tj. 2x 16:4,5) coby další ukázka rozsahu ZOOM-u (vzdálenost skoro 4 km), čtvrtý snímeček otevírá momentku z prvního Klipu a páté mini-foto otevře video-políčko ze skladu naší prodejny (šero). Fotografie představují makro-fokus květiny (šestá pozice) v rozlišení 3072x1728 bodů, následuje zmiňovaný kostelík v maximu 3072x2304 (širokoúhlý snímek vyhlíží takto a kamča dohlédne dál) a překvapení pro ty, kteří autora textu neznají osobně. Osmý snímeček totiž ukrývá Správce u levého dolního rohu obrázku: oblečeného a bez intimních detailů (:-D)…

Konkurence a doplňky k MC2000. Podobně jako předloni si troufám tvrdit, že Sony vytvořil Tisícovkou i Dvoutisícovkou jakousi samostatnou kategorii, již charakterizuje podle mě už samotný název dnešního povídání. Pravda, velikostně a víceméně i cenou existovaly podobné přístroje - namátkou třeba jmenujme Panasonic NV-MD10000 - ale dnešní sortiment nic podobného nenabízí, odškrtněme si tedy konkurentky jako nepatřičné. U doplňků bych snad zmínil jen tolik, že botičky tu máme dvě, by jejich uspořádání v jedné linii s osou stroje se zdá zvláštním. Dobrá volba pro všechny, kteří by MC2000 chtěli jako druhou kameru k již vlastněné profičce od Sony, bude v uspořádání kontaktů akumulátoru do nejstarší soňácké patice NP-F, což ostatně umožňuje v kamerové branži využít i vůbec nejsilnější kapacity, jaké lze od Sony sehnat. Ke světlům bych asi nevymýšlel žádná moudra - s odkazy na jednu naši W-adresu - a pro filtry, stativy, brašny nebo například paměová média si dovoluji spáchat totéž. Už jen taková brašna se na tuto obří mašinku shání za rozumné peníze docela obtížně (zmínil jsem už výše), takže dejme tip na dobrý (a dostatečně velký) typ (ten tip na typ je fešáckou hříčkou, že :-D)…

Ramenní držení kamery je pro videozáznam VELKOU výhodou. Opěrka je pohodlná a strojovna se chová v praxi docela příjemně, polknu-li dotykový displej a kdesi nahoře za popisem těla naznačenou přemíru plastů. Ergonomie se jeví vyhovující a zmiňované manuální funkce se po (NUTNÉM) zaškolení zvládnou i v terénu. Na druhé botičce si lze představit třeba větší monitor, sluneční clonu lze odejmout jednoduchou manipulací po uvolnění západky na levé straně clony. Citlivost v horším osvětlení se nakonec nejeví zásadně slabší, než u předchůdkyně (fyzicky to ale nemáme jak srovnat), ale zmenšení čipu až na čtvrtinku palce může být odrazujícím faktorem. Ze všech libůstek v hlubokých nabídkách dotykového ovládání uvedu tzv. plynulé pomalé nahrávání, které má fakticky i podle technických údajů výrobce již i námi prezentovanou degradaci kvality, podobně jako u ostatních modelů značky (Slow and Quick Motion fiction - 200 fps (fixed) as Smooth Slow Rec - The picture quality is degraded. (fps : Field per Sec.). Ze všech dosud výše neuvedených dat doplním ještě velmi rozsáhlý počet čísel expozičních časů 1/6 až 1/10000 a jdu se poprat s nějakým náznakem hodnocení…

Doporučení a závěr? Masivní stroj Sony HXR-MC2000 hodnotím podobně jako HVR-HD1000 a z titulu (snad) celkem zkušeného obchodníka a fanouška oboru videokamer VELMI POZITIVNě. Zmíněné výhrady zařadím stejně jako u Tisícovky mezi drobné a všechna pozitiva mezi významná. Ramenní mašinu za bratru zhruba 40kilokorun - a se všemi klady jednoho z největších hráčů světové elektroniky - to JE VÝJIMEčNÉ. A i přes riziko kritiky puntičkářských lingvistů za (vlastní) plagiátorství: Sony zřejmě zase jednou trefil pomyslný terč hodně blízko středu. Stejně jako u páskové Tisícovky ale varuji potenciální zájemce, kteří mají na MC2000 zálusk, aby nečekali mnoho podobných vlastností s modely typu Sony AX2000 či Canon XHA1/s anebo třebas nepáskovým králem jednočipů XF100 a dalšími. GIGANTICKÝ rozdíl možností od vnějšího ovládání bez naskakování do šílených nabídek daktyl-panelu a další z vypsaných odlišností NELZE srovnávat s popisovanou Dvoutisícovkou ani náhodou. Ale za ty prachy doporučím MC2000 bez uzardění - pokud četl čtenář pozorně, rada je opět zakomponována už v samotném názvu povídání. HOWG…