LowEndHD Sony vs. Panasonic vs. Canon

Správce má svůj úvodník o souvislostech k tématu. Abych neopakoval první odstavec z výše zmiňovaného představování 4 mušketýrů, zkusme problematiku levných a ještě levnějších spotřebek z druhé strany. Většině fanoušků našeho oboru je asi jasné, že nejen nás jako recenzenty baví mnohem spíš vyspělejší mašinky fajnšmekrů, než „LouEndy“. Přesto si je náš kolektiv dobře vědom, že lačných čtenářů po jakémsi kompromisu mezi drahým a dobrým je právě možná nejvíce ze všech možných skupin spotřebitelů podle jejich náročnosti. Na levné typy různých výrobců se tedy „vyplatí“ tvořit recenze asi ještě více, než na ty, které technickou dušičku hračičky zaměstnávají s radostí. Je na místě čtenářstvo důrazně upozornit, že (ne)přírodní zákony - ve smyslu zázraků za cenu aušusů - jsou bohužel v elektronice stejně řídké, jako třebas v automobilovém ranku. Dnes se kolega Jan pokusí porovnat ty nejlevnější HD-kamery současného sortimentu svýma očima, jež patří jednomu z nejpoučenějších prodejců (nepřechválím jej slovem profesionál :-D) naší malé země…

Panasonic provedl oproti loňským modelům SD10 a SD20 poměrně významné změny. A nutno uznat, že k lepšímu. Letošní nejlevnější Full HD modely SD60 a TM60 dostaly do výbavy nový, větší snímací čip CMOS o úhlopříčce 1/4 palce, na kterém je rozmístěno celkem 3,32 milionů pixelů. Vylepšením prošel také objektiv - zde už bez loga LEICA - se světelností 1,8-3,3 a 25násobným optickým přiblížením, jehož ohnisková vzdálenost v přepočtu na kinofilm dosahuje velmi příjemných 35,7-893 mm. Optická stabilizace je dnes u této firmy již dlouho samozřejmostí. (Poznámka editora PJ: ještě relativně nedávno si Panasonic dělal VELKOU ostudu elektronickými stabilizátory, jež nevykazovaly - podobně jako u JVC - prakticky žádný efekt, takže přechod na moderní optiku byl logickým, by s výrazně menší účinností oproti symbioticky spolupracující dvojici Canon-Sony.) Pod objektivem se nachází mřížka stereo-mikrofonu doplněná LED diodou pro přisvícení záznamu a nad objektivem je umístěn blesk, díky kterému lze kameru využít jako (do jisté míry) plnohodnotný fotoaparát…

Míry 51.5 x 65.5 x 112.0 mm (Š x V x H) napovídají, že SD60 patří mezi úplně nejmenší modely v současném sortimentu. I hmotnost 255 g bez aku je v porovnání s konkurencí poměrně nízká. Držení přístroje odpovídá rozměrům, je tedy vhodné zejména pro menší ruce. Mužské (resp. větší) ruce se budou muset asi trošičku uskromnit hlavně v ovládání zoomu. Ovládání menu se řídí přes dnes již obvyklý dotykový displej, k němuž dává výrobce „dotykové pero“, aby tak zabránil neustálému umazání panelu. Tato příjemná drobnost byla již u předchozích modelů; a loni bylo tohle pero dokonce doplněno o krátkou šňůrku pro spojení s řemínkem, což letos producent jaksi opomněl. Menu měl Panasonic u SD10 a SD20 přehledné, takže nebyl důvod do něj zasahovat. Dvě novinky si pro nás však výrobce přeci jen připravil. První a určitě příjemnější je podpora SDXC karet, takže kamera akceptuje v dnešní době jakkoli velkou kartu (v budoucnu pravděpodobně do 2 TB). Druhá, trochu méně příjemná novinka, zdobí zadní stranu kamery. Panasonic pro letošní levné modely přidal nový typ akumulátoru VW-VBK180, jenž by měl být schopen s udanou kapacitou 1790 mAh napájet kameru až 1 hodinu a 55 minut, ovšem za cenu nekompatibility s dosavadními typy aku při touze věrnosti značce…

Druhou zatím nerecenzovanou kamerou našeho mini-testu je Sony HDR-CX115. Jedná se o přímého nástupce modelu HDR-CX105. Stejně jako u firmy Panasonic i vývojáři u Sony vymysleli pro nový rok pár změn; a i zde by se dalo říci, že k lepšímu. Nejvýraznější obměnu nalezneme opět hned za objektivem. Výrobce do kamery vložil snímací čip typu CMOS s úhlopříčkou 1/4 palce a celkovým počtem 4,2 milionů pixelů (oproti loňským 1/5“ s 2,36 MPx). Skutečné ohniskové vzdálenosti objektivu se pohybují v rozmezí 2,5-62,5 mm, což v přepočtu na kinofilm znamená celkem průměrných 39 - 975 mm. Oproti CX105 tedy došlo hned ke dvěma změnám: zvětšila se šířka záběru a zároveň výrazně vzrostlo optické přiblížení na 25násobek. Stejná naopak zůstala světelnost objektivu 1,8-2,2 a také u této firmy tradičně účinná elektronická stabilizace. Sony jako jediná firma z hlavních konkurentek osadila svůj nejnižší Full HD model závitem na objektivu (průměr 30 mm), takže CX115 lze doplnit i o často potřebné filtry nebo předsádky…

Rozměry kamery jsou ještě menší než loni (tj. oproti CX105), takže vlastní tělíčko pidi-strojku měří už pouze 50 × 56 × 106 mm (Š×V×H), to vše při váze 210 g bez akumulátoru. Pokud jsem psal, že Panasonic HDC-SD60 není pro velké ruce, u Sonky to platí dvojnásob. Moje dlouhé prsty se na tělo kamery skládaly poměrně složitě a hlavně palec na spoušti nahrávání nebyl ve zcela ideální pozici. Kvalitnímu úchopu příliš nepomáhá ani řemínek. Zatímco u loňské CX105 byl slušný a pohodlný, CX115 má tenoučký pásek, který kameru k ruce prakticky vůbec nepřitáhne. O samotném ovládání kamery se nějak více rozepisovat nebudu, opět funguje stejně jako u naprosté většiny ze všech dnešních spotřebních videokamer - a dotykové ovládání má Sony již několik let celkem zmáklé (poznámka Správce: Sony s daktylem začal již v roce 2003), pouze Menu je tradičně u této značky trošičku nepřehledné, by i tohle může být závislé nepochybně na zvyku…

Velmi zajímavou novinkou letošních modelů (poznámka editora: bereme-li letošek jako sezónu 2010/2011) je kromě podpory dlouhodobě originálních firemních karet Memory Stick Pro Duo také možnost využití obvyklejších a ve světě nejrozšířenějších pamětí Secure Digital High Capacity (zkratka SDHC). Firma Sony tak zjevně konečně podlehla tlaku trhu i zákazníků a dokonce se vrhla i na výrobu tohoto typu (tedy SDHC) karet pod vlastní značkou. Druhá novinka je taktéž podobná jako u Panasonicu a týká se akumulátoru. Všechny nové modely Sony mají baterii z řady NP-FV, v případě pořizovací sady s CX115 se jedná o NP-FV50 s kapacitou 1030 mAh, která dokáže kameru napájet dle údajů výrobce maximálně 125 minut. Zpětnou nekompatibilitou opět zamotá hlavy věrných fanoušků značky, nebo logická nemožnost použití (například) pár sezón zpátky nakoupených zdrojů energie je nabíledni. Informaci doplňme pro úplnost polopatisticky: na část sortimentu starších kamer nový typ aku nasadit LZE, ale nové kamery NELZE napájet staršími články…

Pojďme si však konečně nejlevnější Full HD modely tří největších výrobců trochu porovnat. Všechny tři videokamery zaznamenávají videa i fota na paměové karty ve formátu AVCHD, rozdíl však objevíme v hustotě datového toku. Zatímco Canon HF R106 a Panasonic HDC-SD60 ukládají videa s tokem dat maximálně 17 Mbps, Sony HDR-CX115 má své maximum na 24 Mbps. Vzhled je samozřejmě otázkou vkusu, navíc všechny tři popisované kamery existují shodně dokonce ve třech barevných variantách, takže zde rozhodně prostor k výběru existuje. Velikost (na obě strany tohoto parametru) je pro spoustu zájemců také důležitým parametrem, takže seřazení od nejmenšího modelu vypadá takto: 1. Sony, 2. Panasonic, 3. Canon. S rozměry však úzce souvisí reálné držení kamery a zde bych pořadí přesně otočil. Větší mužské ruce se rozhodně bude pohodlněji držet HF R106 s malinko většími rozměry a i co do ergonomie kvalitnějším zápěstním řemínkem než u nejmenší CX115…

Kvalita samotného videa při natáčení za slušného světla je ze všech tří kamer velmi podobná. Ukázky byly pořízeny v prosinci za nevlídného počasí s drobným sněžením a z přiložených videosnímků lze pozorovat, že rozdíly jsou opravdu zcela minimální. Výhodu však má Panasonic v porovnání stabilizátorů. Jako jediný nabízí v cenové hladině (cca) do 10 tisíc korun optickou stabilizaci a nutno uznat, že je to přece jenom znát. Elektronické stabilizace Canonu a Sony rozhodně nefungují špatně, ovšem Panasonic je v tomto parametru přeci jen o fous lepší. Výhodou Panasonicu je jistě i největší šířka záběru, rozdíly jsou opět viditelné na přiložených videosnímcích. Parametr, jenž můžeme nazvat záznam ve zhoršených podmínkách - v našem případě ve skladu prodejny a při minimálním osvětlení - vychází srovnáním nejlépe pro Sony. Obraz sice šumí, ale drží si barvy. Nutno uznat, že barvy kamera vytahuje trošičku uměle, v reálu nejsou tak jásavé jako na kameře, ale na pohled vypadá obraz ze Sony nejlépe. Hned v závěsu se drží SD60, která má šumu v obraze podobně jako CX115, jen barvy má výrazně vybledlé. Nejhůř v tomto srovnání vyšla HF R106, která díky nejmenšímu snímači docela propadla, obraz byl prakticky nekoukatelný (poznámka editora: Honza nakonec srovnával model HF R16, který má shodné osazení, pouze s přídavkem fleš-paměti)…

Galerie ukázek (odstavec napůl od editora PJ a autora recenze JH). Předně musíme zopakovat, že pojmem Videosnímky jsme začali nazývat už před více než 5ti lety políčka vyjmutá z videa některým ze softwarových nástrojů (nejjednodušeji nějakým z přehrávačů). Zleva doprava je tu postupně 3x abecedně Canon-Panasonic-Sony - a to z ulice, ze stavebnice Lega z prodejny naší firmy a Honzou zmíněné snímečky z šera skladu. Domníváme se, že porovnání tria momentek z videí musí potenciálním zájemcům stačit pro představu širokoúhlých schopností i náznak HD-kvality levnějších strojků. Pokračuje Jan. Vezmeme-li na přetřes Fotografie, opět musíme vyzdvihnout Panasonic. SD60 je totiž jako jediná z posuzovaných kamer vybavena bleskem, což je pro záznam fotografií ve velké množině scénických podmínek nezbytností. Jinak Panasonic nabízí záznam 5 Mpx fotografií a stejně jako loni sériové snímání rychlostí až 50 obrázků za vteřinu. Sony CX115 dokáže zaznamenat maximální rozlišení fotky 3,1 Mpx a Canon potom přibližně 2 Mpx. U těchto dvou modelů jde ovšem pouze o doplňkovou funkci, použitelnou v případě krajní nouze a jen za slušného osvětlení…

Každá z dnes popsaných videokamer tedy nabízí něco a je jen na zákazníkovi, čemu on dá přednost. Canon HF R106 - anebo také i R16 - má momentálně nejnižší cenu, za níž umí nabídnout (hlavně v dobrých světelných podmínkách) slušný Full HD obraz a ze srovnávané trojice zřejmě nejpohodlnější držení a ergonomii ovládání. Sony naopak zaujme převážně zájemce, kteří požadují co největší skladnost (schovat to do kapsy). CX115 je nyní asi nejmenší Full HD kamerkou na současném trhu. Aspoň v mých očích je ovšem vítězem Panasonic HDC-SD60. Šířka záběru, optická stabilizace i vestavěný blesk z něj dělá nyní nejlépe vybavenou kameru v cenách okolo 10 tisíc korun. Konkurenci tomuto Panasonicu bych tak hledal spíše ve střední HD-třídě, například v kameře Canon HF M306 s optickou stabilizací. Závěr Správce: Jan uvažuje zajisté logicky i prakticky, ale zákazníkova peněženka mívá často také důležitý poradní hlas (:-D) - a vezme-li v úvahu například naši akční cenu modelu HF R16 s 8GB fleš-pamětí, ke koupi SD60 se musí sáhnout pro příplatek 10÷20 %, nehledě k důvěře v české náležitosti od českého prodejce…