Panasonic SD700: konkurentka do trojky

Tradiční odstavec souvisejících textů na těchto našich-vašich stránkách dnes nahradí mé malé vysvětlení. V úvodu recenze se totiž zmiňuji o propadáku coby jednoho z loňských vrcholů firmy Panasonic SD200. Výbava třemi čipy nemusí - jak jsme se právě u Dvoustovky přesvědčili - znamenat žádné záruky kvality. Připouštím sice, že mnou nalezená tragédie výřezu z SD200 ve srovnání s takřka totožným záběrem z popisované konkurentky Canon HF200 (právě v recenzi oné HF200) mohla být vlastností pouze konkrétního kusu. Ale i kdyby tomu tak bylo, tradiční firmě v daleké Asii to rozhodně na důvěryhodnosti nepřidá. Předem prozradím pro dnešní povídání, že Sedmistovku šetřit nebudu a především její foto-režim pro mě zůstane v jisté míře trapností, ale většina všech vlastností SD700ky je výrazně pozitivní, takže resumé prozradím dopředu - vychází na výbornou s mínusem. Jděme na zajímavou konkurenci do Japonské trojky - dnes výjimečně bez dvojsmyslných poznámek, prosím (:-D) - která je pro letošek v hledáčku volby všech náročnějších amatérů našeho fandovství, a to právě kvůli přítomnosti hledáčku na svém těle…

Videokamera Panasonic HDC-SD700 má kompaktní mini tělo s rozměry 66x69x138 mm a hmotností 380 gramů. Za objektivem s logem LEICA DICOMAR, disponujícím 12násobkem optického a 18násobkem inteligentního přiblížení, je osazena trojice 3MOS-snímačů s celkem 3,05MPx a úhlopříčkou 1/4,1“ u každého. Celkový součet obrazových bodů (pixel) na čipech představuje úctyhodné číslo 9,15MPx, s údajem o 6,96MPx efektivních na českém webu a 7,59MPx na německých stránkách výrobce. O momentálních (ne)funkcích či absenci základních dat právě na těch českých nebudu plýtvat textem, snad jen pobavím fandy oboru printscreenem jejich studeného patky na příslušenství. Dnes se nebudu mimochodem rozepisovat zdlouhavě popisem celého stroje, ale zaměřím se spíš na praktické poznatky. Polemizování s oficiálními údaji webu čs. zastoupení by asi nic nezmohlo a vysmíváním bych si stejně neudělal dost radosti - tak ještě tři příklady: progresivní záznam 50p má být prý nositelem dvojnásobných informací (klik) - při nejnižším datovém toku z potenciální trojice konkurentů. Jinde nás utvrzují, že co SD700 nahraje, to (dokonce!) i přehraje (klik), ale exces No1 je tvrzení o 5tivšemocném stabilizátoru (klik), raději běžme dál…

SD700 se dobře drží, pokud nemá člověk-uživatel onu - opakuji se - RJL (Ruku Jako Lopatu). Hlavní volič funkcí zde nefunguje jako vypínač - o tuto funkci se moderně stará pant displeje nebo kontakty ve výsuvném okuláru hledáčku. Automatická krytka objektivu s futuristickým vzezřením se odklápí nebo zasouvá vždy s aktivací naší mašinky nebo jejím uspáním. Vyklopení LCD nebo jeho zaklopení stačí k obsluze strojku a jakýsi hlavní vypínač je stejně až na ploše pod displejem, takže bez jeho odklopení není k dispozici. Plastová očnice hledáčku se solidně výsuvným okulárem sice pohodlím připomíná mučidlo ve známých brněnských kasematech na hradě Špilberk, ale svým tvarem možná vyprovokuje nejednoho kutila k doplnění o lepší a pohodlnější gumové zakončení. Zajímavý detail zásuvného dílu s botičkou pro doplňky byl už druhdy přiložen premiérově ve firemní kolegyni TM300 a ani zde nechybí. Přípojné zdířky se ukrývají na těle kamerky pod vyklopeným LCD a dle obrázku obsahují mini-HDMI-rozhraní, USB-výstup a AV-výstup AV MULTI, přičemž pod stejnou krytkou je i SD-slot. Mikrofonní i sluchátková zdířka jsou u sebe vpravo vpředu na objektivu. Dodám, že umístěním nástavce botky až dopředu vývojáři vyvolali problémy se zásahy delších mikrofonů do záběrů (vyzkoušíme a sdělíme)…

Dotykový displej k ovládání většiny všech manuálů je dnes už natolik profláknutý, že o jeho (ne)vhodnosti na kamerách raději ani nezačnu polemiku. Manuálů má tato kráska vyvedeno na tělo tak málo, jak to mívá i současná konkurence v této cenové a výkonnostní kategorii. Na dolním okraji rámečku výklopného LCD jsou vstupy do MENU, druhé ovládání transfokátoru (myslím-li tím prvním horní pro pravý ukazovák nebo prostředník), druhá video-spouš (tou první opět myslím stříbrný oválek pro pravý palec) a symbol k odstranění dat (koš). Na levé straně nad okrajem (zavřeného) displeje je dvojice tlačítek iA/MANUAL (volba manuálů nebo režimu z tzv. inteligentních programů) a O.I.S. (stabilizátor). Inventuru tlačítek uzavřeme obdélníčkem CAMERA FUNCTION vpředu na válci objektivu (obdoba volby ručního řízení zmíněného iA), foto-spouští za horním transfokátorem a netlačítkovým prvkem důležitého multifunkčního prstence řízení manuálů coby rýhované obruby objektivu. K předchozí kritice stránek českého centra Panasonic si přidám několik dílčích zděšení z veřejně dostupného návodu pro SD700, kde se dezorientacemi a dezinformacemi fakt nešetří (měli by tvořit střízlivější :-D)…

Vlastní práce v terénu je o zvyku - nebo spíše aspoň základním zácviku - na ovládání mašinky a nijak se v zásadě neliší od konkurenčních mašinek z této kategorie (daktyl už prostě spolknu a budu mlčet :-D). Pro vyznavače manuálních zásahů do kamerových schopností tu nechybí mj. Zebra (v SD700 jako ZOBR. PřEPALů) nebo ovlivnění zvukových stop (ÚROVEň MIKR.) a experimentátorům poskytuje Sedmistovka třeba i dlouho nevídanou (ale druhdy tradiční pro fajnšmekry) funkci intervalového snímání (v nabídce čASOSBěRNÝ REŽIM). Výkony krasavice v disciplíně videozáznamů jsou solidní, brutální aberace či spíše asi vyosení obrazů jednotlivými snímači (jak jsem našel loni na SD200) tu (vesměs) chybí, snímání ve špatném světle scén mi připadá velmi uspokojivé, ale subjektivně zůstanu v názoru, že nekritické vyzdvihování schopností některými zahraničními servery je podezřelé placenou reklamou. SD700 JE SOLIDNÍ, ale určitě NEčNÍ nad svými konkurentkami (HF S21 - CX550 - HM400), protože ty mají bez výjimky větší než třetinové snímače a zahanbit se nenechají. Až budeme mít (brzy) pohromadě zmiňované konkuretky, předvedeme to in natura. Plynule přejděme do prohlídkové expozice Fotografování…

Maximum rozlišení fotografie SD700 udává producent 14,2MPx! Proč si v této disciplíně trhá úmyslně Panasonic ostudu, to absolutně nechápu. Tři (téměř) čtvrtinové čipy jsou coby slušný vklad do osazení pro video, ale zbytečné machrování s nereálnými čísly rozlišení mi přijde až trapné, zvláště když podpořím pocit ukázkami v Galerii. Osobně bych na místě vývojářů hrál na trumf emblému TřÍ snímačů bez dalších blbin, jak se to ostatně dařilo tomuto výrobci už od památného modelu NV-GS70 (rok 2003). Dává-li totiž součet pixel na čipech (celkem) 9,15MPx, NENÍ NIJAK REÁLNÉ dosáhnout rozlišení přes 14megapixelů, nadto při známém faktu, že žádná tříčipovka neuměla fotit jako jednočip s velkou plochou senzoru, by součtově mohly obrazové body vycházet podobně. Nejde mi zde o to, že by SD700 fotila špatně, ale na detailech výřezů z plné kvality je markantní rozdíl oproti přístrojům s menším počtem pixel, a to ve prospěch "méně namakaného" strojku. Interpolace není sice nový vynález, ale snižování se k jejímu zneužití takovou renomovanou značkou je HODNě pod úroveň. Zvídavý čtenář se může doptat všech stupňů rozlišení např. v českém návodě (klik)…

Galerie ukázek. Coby jeden z tahounů únosného názvosloví v češtině opakuji posté, že slůvko mrtvolka (tj. vyjmutý snímek z videa) jsme nahradili slovem Videosnímek. U prvního snímku je připraven na stažení krátký Videoklip v plné náloži HA-režimu s datovým tokem 17Mbps. Novějším čtenářům připomínám vhodný přehrávač (pro PC) náročného formátu AVCHD - např. Nero ShowTime - a doplňuji, že zkouškou svého počítače zjistí každý, co má doma (netýká se měnželek, nýbrž pouze počítačů :-D). Směrem doprava jsou pak 2+2 Videosnímky s demonstrací transfokátoru (TELE vs. WIDE) - vč. brutální aberace na prvním z nich - i coby ukázka, že tzv. plné Full-HD umožňuje z kteréhokoli políčka videa získat kvalitní foto třeba pro menší formáty (např. do kompilací, obalu disku či alb). Fotografie jsou tu dvě (6+7 ↑): doporučuji si je zvětšit na maximum a mrknout na detaily, kde jsou zřetelné nedokonalosti foto-výkonu tří čipů. Poslední dvojicí demonstruji rozdíly výřezů z plných kvalit právě SD700 oproti fotoaparátu Canon SX200, který má "pouze" 12MPx, ale reálným rozlišením a detaily je evidentně o třídu výš. Pozorný čtenář odezírá správně: scénou je areál bývalého nejhlubšího dolu u nás, kde teď vzniká velezajímavá elektrárna. A protože podpory argumentů nebývá nikdy dost, jako bonus vkládám výřezy z detailu hodin kostela v předměstí Brna: "jen" 12MPx Canon identifikuje čitelné kontury, zatímco (ne)ostrost výřezu ze 14megapixelů SD700 je VELMI markantní (klik)…

Technické parametry jsem výše asi kapku zkrátil, doplňme to. Solidně vyhlížející objektiv má průměr závitu 46 mm (shodně s HM400, CX550 má 37 mm a HF S21 pak 58 mm). Výklopný LCD-panel má 3" a přibližně 230kPx (HM400 má 2,8" s 207kPx a HF S21 shodně s CX550 se chlubí 3,5" a 922kPx). Hledáček je u SD700 0,27" velký a má 123kPx, u HM400 (jak bylo zmíněno již výše) zcela chybí a HF S21 má 0,27" a 123kPx, zatímco CX550 se pyšní na 0,2" rozlišením 201,6kPx. Co se týká nastavení kvalitativního stupně videozáznamu, tady relativní prohra SD700 září nejvíce: má maximum "pouze" 17Mbps, zatímco všechny tři další značky, jež jsem si vzal do srovnávání, disponují 24Mbps. Doplnění v srpnu 2010: ano, tohle tu mělo být HNED: SD700 umí progresiv 50p s tokem 28Mbps. Zmíním se o tom více v porovnání. častým dotazům do naší firmy (ale i do mé @-schránky) na rychlost paměových karet opakuji, že pokud má karta na sobě údaj 15MB/s, dokáže zaznamenat teoreticky asi osmkrát větší číslo datového toku. Jinými slovy: je-li 1 B (tj. jeden Bajt) 8 b (osm bitů), pak datový tok 24megabitů za vteřinu podělím osmi a dostanu objem dat za každou vteřinu s tolerancí nárůstu o zvukovou stopu a další data; a vypočtu tak zhruba 3MB za každou vteřinu videa (TřI MEGABAJTY), z čehož vyplývá, že karta s údajem o zápisu (i čtení) 15MB/s má JISTě obří rezervu (matematicky zhruba 5tinásobnou) k záznamu takového toku AVCHD, kapišto…

Doplňky, konkurence, další srovnání. Vzhledem k doplnění přístroje připevnitelným dílem botky pro příslušenství lze k modelu SD700 dokoupit jakýkoli doplněk k běžné rozteči lyžin. Díky dosti slušnému přepočtu na kinofilm 35-420 mm zřejmě nepůjdou na dračku širokoúhlé předsádky, ale to zůstane na každém uživateli. Druhá baterie, slušná brašna a další doplňky už by asi mohly vyznít příliš polopatisticky, přejdu na to srovnání s konkurentkami. Letos se po rocích půstu hledáčkových videokamer ve vyšší amatérské třídě konečně pohnuly pomyslné ledy. Kromě JVC totiž všechny další značky čtyř vůdčích mušketýrů nabízí volitelně hledáčky a k tomu i VELMI slušnou výbavu. Panasonic asi bude mít se Sedmistovkou solidní prodejní úspěchy, protože jako jediný z tria hledáčkových nabízí ke kukru i možnost nákupu mašinky bez (relativně drahé, ale praktické) vnitřní paměti. Ani Canon HF S21, ani Sony CX550 coby vrcholy svých řad nemají pod sebou shodně osazený typ bez fleše. Největší čip ze čtyřky má JVC HM400 (1/2,33“), následuje Canon HF S21 (1/2,6“) a uzavírá to Sony (1/2,9“). Jediný z kvarteta Panasonic má manuální prstenec a spolu s JVC je dovybaven i adaptérem pro běžnou botku (na Sony a Canon to musíme holt vyrábět my :-D). Srovnání jednotlivých kandidátek na letošní královnu HIGH-amatérek dovrší právě CX550, na srovnávací testík je třeba kapku vydrža…