Předjarní špionáž 2011: už jen karty+3D!

Tradiční odkazy k souvislostem v tomto webu doplním vlastní úvahou o médiích pro ukládání. A abych nevyděsil (především) mladé čtenářstvo, přeskočím pro jistotu celuloidový pás coby film různých šířek, který progresivnější generace už možná připisuje jen dědečkům a filmům pro pamětníky (by to tak ve skutečné praxi úplně NENÍ). Autor tohoto textu si bere často na pomoc (své) vlastní názvosloví pro náš bohulibý obor, a už z důvodů zachování naší krásné řeči i v technických názvoslovích nebo kvůli srozumitelnosti a správným definicím své mluvy (například) v recenzích. A jako správný výklad složeniny VIDEOKAMERA se snaží o stanovení definice „Přístroj k záznamu videa (pohyblivých obrázků) elektronickým snímačem a patřičnými obvody, kde se snímaný obraz přenáší elektronikou (dnes už digitální) na nějaké z médií k záznamu“. Nahrávacími médii bývaly v relativně nedávné minulosti třebas páskové kazety a jejich mechanika mohla být externí nebo přímo vestavěná ve vlastní kameře. Ostatně ani dlouholetý první digitální záznam mini-DV, jehož podoba byla dohodnuta mnoha velkými hráči z oboru už v roce 1994 (1. spotřební m-DV světa je z roku 1995), neznal nic jiného, než pásku, v tomto případě s šířkou 1/4“. Na začátku 21. století se pak pár výrobců utrhlo a téměř současně s 8 cm mini-DVD začíná komprimační éra: a ta v pásce nepoznává bratra ani sestru (:-D), ale prostě se to šoupne nelineárně přímo na kartu. Mezi prvními DVD-kamerami, které lze nyní jako formát v zásadě považovat (přesně podle našich někdejších předpovědí) za slepé rameno vývoje, se solidně uvedl jeden z druhdy velkých hráčů Hitachi a stran prvních krůčků kartových záznamníků zase uveďme Panasonic SV-AV10, který tu byl drobně představen už téměř před 9ti lety. Současnost známe a k nejbližší budoucnosti si zkusme cosi naznačit…

Abecedně popořadě musí začít Canon. Přestože se celosvětově oslabují pomyslné pozice coby obchodní čísla naší milované Královny spotřební elektroniky (toliko Videokamery) - a Evropa NENÍ výjimkou, spíše naopak - světová jednička v digitální fotografii a optice teď prezentuje (zřejmě) největší sortiment spotřebních i poloprofesionálních videokamer mezi všemi výrobci a v jistém smyslu je právě nyní lídrem oboru, by si to fandové dalších značek možná nechtějí připustit. Škarohlídové mohou namítnout cosi o (možném) zaspání v 3D-fenoménu, ale známe přece Canon: nad diskutabilními experimenty většinou chvíli (pomyslně) kroutí hlavou, aby si přihodil své polínko do ohně - a většinou se blýskl perlou z nejlesklejších. Vezmu-li popořadě očekávané mašinky Foto-Bosse pro rok 2011, vidíme bombastický návrat hledáčků, aspoň v jakémsi HODNě fajnšmekrovském ranku. Ke stávajícím modelům (zatím se běžně prodávají) s páskou HV40 a XH A1s (plus XL H1) přibyl loni superstroj XF300/305 a na přelomu roku i menší verze 50Mb-zázraku (MPEG2 long GOP 4:2:2) XF100, kterou pražská centrála půjčila skromné speciálce prodeje videokamer (:-D) a ta si dovolila spáchat drobnou recenzi…

Na českých stránkách producenta jsou už teď k dispozici data obou dalších trháků - a to menší levnější verze HF G10 i dražší (a audio-ručkou vybavené) varianty XA10. Po letech, kdy jsme (oprávněně) naříkali nad čím dál menším výběrem strojků s hledáčky, nabízí Canon plných 11 (plus doprodávaná HV40) modelů s hledáčkem, pokud tedy počítáme pětkové a eskové XF-verze samostatně. Pochvalné zvolání budiž nebráno jako oslava značky, ale spíše obdiv nad možnou zpětnou vazbou až od uživatelů, protože každý poučenější laik přece dobře ví, nač je hledáček v praxi dobrý a bez avíza, že to mnozí zákazníci chtějí, by se nejspíše vývojáři moc nesnažili. Vyjmenujme si stručně jednotlivé novinky. K dosavadním řadám HF R (jakýsi Low-End HD-rozlišení s elektronickým stabilizátorem) a HF M (o stupeň výš s optickou stabilizací) se letos přiřadí dvojkové modely R206/26/28, M406/46 a zajímavý vrchol amatérské linie HF M41, v němž je z nejzajímavějších detailů asi právě hledáček (a zhruba za 18 tisíc!). Na poloprofesionálním pomezí pak ční výše zmíněná HF-G10tka, což by podle všeho měla být „očesaná“ verze XA10 bez madla pro audio-finesy, ale se stejnou fešnou sluneční clonou jako kolegyňka…

Zbývá zmínit úplný vrchol a krátce i to nejlevnější. Špičku maloobchodně dostupných strojků tvoří nepochybně XF300/305, jejichž rozpracovaná recenze zabírá už pár měsíců kus šuplíku autora textu; a z dosavadních profiček všechny, jež lze najít na webu firmy. Myslím, že ani ne opakováním očekávaného, jako spíše nastíněním ceny bych mohl naznačit cosi ze zajímavostí a potěšit oko i duši fanouška našeho oboru. XF100 by měla mít nákupní velkoobchodní cenu kolem 70-ti tisíc korun, samozřejmě v závislosti na pohybu Eura vůči nejtvrdší měně na světě poslední sezóny, jíž je (překvapivě?) naše korunka česká (bratia - žiadnu závis :-D). HF G10 jsme z nového ceníku spočítali na rozmezí se stropem 35 tisíc a XA10 pak na pěkných (strop) 48 tisícovek. Jakákoli virtuální cena, která bude VÝRAZNě nižší, než jsem právě prozradil, si logicky koleduje o podezření, že nejde o zboží s českými náležitostmi a pak už je na každém z potenciálních kupujících, jestli oželí vymoženosti autorizovaného CZ-kusu. Z opačné nabídky výrobce ještě zmiňme SD-modely (tedy se standardním rozlišením) FS306-36-37-406 a FS46, z nichž poslední dva mají oficiální punc novinek na letošní rok. Otázkou už jen zůstává, kdo z hlavní čtyřky výrobců videokamer skončí s SD-strojky jako první…

Abecedně přeskočme na Victora neboli JVC. Jeho sortiment se v posledních sezónách celkem složitě sčítá, nebo ucelenost tu jaksi nahradila roztříštěnost, na niž NEBYL fanoušek značky zvyklý. Hlavní novinkou tohoto tradičního výrobce s bohatým výčtem pozitiv do elektronické historie (za všechny uvedu „jeho“ formát VHS od roku 1976) bude ale nesmírně zajímavá 3D kamera GS-TD1. Dvojice (!) C-MOS snímačů 1/4,1“ snímá DVA obrazy za dvěma objektivy, to celé završeno udávanou 3D-reprodukcí videa bez 3D-brýlí přímo na 9cm dotykovém LCD. Jak to realizoval starý-dobrý Victor in natura, se necháme překvapit: už se těšíme na praktické vyzkoušení. K dosavadní ne/přehlednosti, které modely jsou výběhové a které nové či úplně nejnovější - tedy řadám s rotačním diskem HD520-620-MG750 a „jen“ s paměovou kartou (eventuálně na vnitřní fleš) - přibyla jakási experimentální řada PICSIO. Tento koncept JVC lze přiblížit jako mobilní telefon bez telefonu nebo jako drahou hračku pro movité-nemovité (:-D), protože třebas i autorův mobil (HTC Desire HD) je větší a hmotnější, než „kamery“ z této třídy. Přirovnání sice kapku kulhá, protože moje HTC nahrává maximum 720 linek, ale i tak: nech čtenář koukne na ony pidižvíky a udělá si názor sám, s předpokladem, že PICSIO asi nebude úplně zadarmo…

A neodbudu JVC jedním odstavečkem, vrhám se na další. Victor byl velkým průkopníkem harddisků od jejich samotného počátku. Traduje se tu zákulisní informace, že když uvažoval elektronický svět o nejbližším vývoji ranku videokamer v roce 2005, firma JVC jej oblafla po svém: nabulíkovala konkurenci, že půjde do malých DVD-disků, aby sama s pompou vybafla na spotřebitele se svými diskovkami MG20-40-50. Na jedné straně velký úspěch v ranku tak náročném na odhad vývoje, na druhé straně současně veliký omyl tohoto hráče, který měl své kartovky už tolik propracované o rok předtím a kterému později právě v těchto záznamových médiích tak evidentně ujel vlak, což dokládá například sortiment této značky v posledních 2-3 sezónách. Ze stávajících typů lze tedy spíše odkázat na nepřehledný zástup harddisků v SD- i HD- formátu a kartové řady bez- i s- vestavěnými pamětmi, z nichž vyzvednu asi hlavně námi recenzovanou HM1čku a k uklidnění fanoušků značky nebudu opakovat kroucení hlavou (aby mi neupadla :-D) nad ergonomií GZ-X900ky. Ostatně zmíněná HM1 dopadla nad očekávání i přes absenci hledáčku v porovnávací recenzi vůdčí čtyřky. Prostě a jasně: těšíme se na 3Dčko a odpouštíme Ti, Mr. Victor…

Panasonic je abecedně dalším gigantem, který ještě nezanevřel na videokamery, by fanoušci této značky pamatují i lepší časy. český web konečně naznačil novinky na letošní rok a kromě už loni anoncované 3D-podivnosti HDC-TM750 se prostě "jen" obměňují loňské již zavedené typy za jiná čísla. Úspěšnou SD700 nahrazuje zjevně VELMI podobná SD900vka, jejíž hlavní novinkou je zvětšení úhlopříčky LCD o půl palce na 3,5“ a zhruba zdvojnásobení počtu bodů na 460kPx, při zvýšení hmotnosti o 15 gramů. Nebudu pátrat po tom, který ignorant měl na starosti kontrolu technických dat na českých stránkách, ale opětovným tvrzením, že uvnitř jsou 4 snímače nebo že botka (u nich patka příslušenství) je typu „studený“ (snad mají na mysli prosté „bez aktivních kontaktů“ pro doplňky - čili neaktivní). Matení zájemců o informace je vyladěno o punc směšnosti, ale když nejde o život (doplňte si :-D)... Pokračujme v krasojízdě sortimentem: Panasonic lpí na harddiskových modelech, i když musí vidět to stejné, co ostatní výrobci - totiž že nemotorný rotační disk k pohotovosti videokamery vůbec nepřispívá a nadto má své zásadní mouchy (mj. je zranitelný a nefunkční nad 3.000 m.n.m.), odsuzující jej k ústupu ze slávy…

VELKÝ úspěch v prodejních číslech - alespoň v naší firmě - má už mnoho měsíců (konkrétně od dubna 2010) HDC-SD60, přičemž větší obchodnický úspěch začal zřejmě po kolegově pozitivní recenzi, kde se ve srovnání jevila právě 60tka velmi slušně. I přes známé mouchy na kráse se stále prodává karto-třičip SD700, nejspíše také kvůli své ceně a verze bez hledáčku SD600 taky nestojí ve vitrínkách na ocet. Co se naopak prodává čím dál méně, je všechno, co nahrává „jen“ ve standardním SD-rozlišení, ale to je nepochybně trend u všech výrobců, kteří mají něco společného s elektronikou, podobně jako se už zavrhl druhdy nerozšířenější formát domácího videa VHS nebo je dnes pokročilejšími uživateli pomalu pomíjeno (malé) rozlišení běžného DVD-disku a nové LCD nebo plazmy odhalují nedokonalost běžného TV-signálu až drastickým způsobem. Symbol „Novinka“ tedy svítí u typů TM900 a TM80 (vestavěná fleš), SD900, SD800 a SD40 (zjevné náhrady dosavadních modelů) a u trojice s SD-módy SDR-H100, T70 a S70 plus u dvojice s harddisky HDC-HS80 a HS900. Uzavřeme velkého hráče v oboru těšením se na porovnání 3D-kamer, což bude jistě zajímavé mimo jiné i proto, že právě tento výrobce řeší svůj 3D-systém „pouze“ jakousi konverzní předsádkou…

Sony. Tyhle čtyři písmena bývaly synonymem technické vyspělosti, tahouna vývoje oboru a vesměs i spolehlivosti a kvality. Někdejší přesvědčení autora dnešního textu bylo v posledních sezónách výrazně nahlodáno hned několika produkty, což popíše v samostatném článku, dnes jsme tu kvůli pohledu vpřed, na rok 2011. Z již zveřejněných informací o novinkách na webu českého zastoupení lze vybrat střípky o nadcházejícím sortimentu. Typ CX550, jenž byl dosti úspěšný nejspíše kvůli pověsti výrobce a širokoúhlému objektivu, nahradí zřejmě CX700, což z rozdílů od předchůdce vyhlíží jako „jen“ facelift. Velezajímavým počinem by ale mohla být kamera s vestavěným projektorem, jen u ní tušíme dopředu, že deklarovaná úhlopříčka až 152 cm může z tak miniaturního zdroje promítání fungovat pouze v absolutní tmě - a ani tak nelze očekávat žádné zázraky. Ono se vždy HODNě těžko překonávají fyzikální zákony, na rozdíl od světských, které nás denně politici učí téměř ignorovat (:-D). Model HDR-PJ10 pak užívá iniciály Správce těchto stránek a autora textu v jedné osobě (asi to ale nebudu řešit); a kromě zmíněné promítačky nevyniká žádným detailem, nadto bude podle všeho bez hledáčku…

To HDR-TD10 by měla být jiné kafe! Trojrozměrná varianta velkého hráče světa elektroniky má podobně jako výše zmíněný model JVC dva objektivy a dva snímače, by se nám snaží na svých stránkách jeden subjekt tvrdit něco jiného. A přestože to vypadá, že jediným strojkem, který bude mít schopnost nějak pořídit prostorově efektní videozáznamy a přitom nabídne za (nepochybně nemalé) peníze i hledáček, bude TM750, osobně jsem VELMI zvědav právě na srovnání 3D-realizace Sony versus JVC. Ve standardním rozlišení budou představeny 3 typy DCR-SX45/65/85 a šestice „normálních“ videokamer (tedy bez projektorů) doplní právě ony s touhle finesou HDR-PJ10 a PJ30 a HIGH-stroj PJ50 s vestavěným harddiskem o zvláštní kapacitě 220 GB, jehož předběžná cena v rozmezí 25-28 tisíc nevyhlíží vzhledem k výbavě zatím nijak brutálně. K předchozí větě - vzhledem k čím dál nižším cenám přístrojů v našem oboru a s tím souvisejícím představám hlavně mladší generace - chci dodat, že v naší prodejně platili už v 1. půli 90. let bez mrknutí oka fajnšmekři klidně i 75 tisíc za vyspělý analog Hi8, takže dnešní nářky nad strojem za 30 tisíc (že je MOC drahý) lze chápat ve více rovinách, to jen tak na okraj, aby řeč nestála, fanoušek rozumí…

Zkusím dnešní Špionáž 2011 před-dokončit kapku z jiného soudku: sdělím za kamennou speciálku, co se nyní vyskytuje v obchodech a nač si může dát potenciální zákazník pozor. Docela jistě a přesně se lze řídit podle našich recenzí - je-li nabízený ležák opravdu ležákem, snadno napoví například datum naší (někdejší) recenze. Pokud bude kterýkoli obchodník tvrdit, že doprodává loňský model a jeho recenze má u nás datum (například) z jarního období 2007, NEJDE o ten správný případ nedávno aktivního modelu, protože doba, kdy se jeden model (to samozřejmě s výjimkou poloprofesionálních kamer) držel sortimentně 2-3 sezóny, je zhruba 10-15 let pryč a asi už se nikdy nevrátí. Nemá-li hledající kupec nic proti staré-dobré pásce v HDV-módech, může i v předjaří 2011 sehnat zmiňovanou HV40tku a naopak HC9tka byla vyřazena z nabídky. Chce-li tedy zjistit potenciální kupec více dat o potenciální vyvolené (videokameře), nech si klikne do rubrik našich recenzí: Canon první zleva, JVC pořadím druhá, Panasonic coby třetí a Sony abecedně na čtvrté pozici. Druhdy tu byly i přehledy sortimentu jednotlivých výrobců i s tabulkami dat (naposledy rok 2007), ale vzhledem k počtu MÁLA členů našeho kolektivu s každodenním pečováním o náš web se prostě nedaří…

Co dodat k dnešní tradiční předjarní špionáži? Fenomén VIDEOKAMERA zatím stále žije. A zatím je stále vyvíjeno pro každou sezónu všemi 4mi hlavními výrobci dostatek modelů na to, aby se dalo doufat, že videokamery budou (zatím) žít i nadále a že se (třeba) nepropojí brzy až tak s fotoaparáty, že by jedna nebo druhá skupina vlastně zanikla. Zná to přece každý na vlastní kůži: univerzální věci mohou být (až na výjimky) VELMI ošemetné nebo komplikované. Znáte snad, milé čtenářstvo, někdo nejhezčí auto, nejrychlejší, s největším kufrem, nejlepší výbavou a přitom nejméně žeroucí a za nejmíň peněz? Nebo si to představíme s ženou (a klidně i mužem): je nejhezčí a nejhodnější, umí nejlíp vařit, uklízet i milovat, donese nejvíce penízků a ještě je nejtrpělivější a dokonale vystupující ve společnosti, tančící, sportující, skvěle zpívající, vždy elegantní atd.,…??? Dost, přece víme, že právě univerzálnost musí mít jisté hranice a například sebelepší mobil OPRAVDU nenahradí slušný fotoaparát či videokameru. A dokud nás renomované značky těší každý rok ucelenými výběry svých novinek, můžeme věřit, že pojem, jehož název se shoduje s těmito stránkami a nakonec i naší firmou, bude zatím hoden našeho zájmu a hýčkání. HOWG…