VIDEOKAMERY.cz | Sony HDR-HC3!

V již tradičním odkazování k souvislostem na těchto stránkách si hned za úvodem zopakujme, že fenomén HDV-záznamu je velmi mladý a pro (laickou) veřejnost zatím ne zcela jednoznačný. Existují totiž hned dva komprimační formáty HDV1 a HDV2 - prosazované mj. firmami Sony (Canon) proti formátu JVC - které nejsou oboustranně kompatibilní. Zmínily se o nich už loni texty veleúspěšné recenze našeho čtenáře HDR-HC1 i prvního stroje s výměnnými objektivy JVC GY-HD100. Nikoli pomyslně tenký led zcela nového a neprobádaného pojmu HDV byl ostatně zkoumán i našimi recenzemi už téměř před rokem - v povídání o první maloobchodní videokameře Sony HDR-FX1, jež byla (doufejme) poutavě doplněna i ukázkou fešáckého rozlišení v profesionálnější verzi HVR-Z1. A zatímco souběžně vzniká (v písíčku editora) i další drzost - totiž povídání o motorové pile Canon XL H1 - předkládám (asi) očekávanou a chtěnou (coby opak nechtěné) recenzi na nejkompaktnější mašinku, která umí i tzv. Full HD, tedy pohyblivé obrázky s vysokým počtem až 1.080 linek vodorovně…

Lesklé černé tělo s masivním dílem šedě-stříbrného objektivu je osazeno minimem tlačítek zvenčí a maximem výbavy uvnitř. Za objektivem s logem Carl-Zeiss - zjevně v uspořádání shodným s firemními kolegyněmi SR90 a DVD505 - se o snímání obrázků stará třetinový CMOS-snímač s celkovým počtem 2,1MPx. Objektiv přibližuje 10x opticky a zvětší až 80x digitálně - s přepočtem na kinofilm 41,3-485 mm (16:9) a 50,5-594 mm (4:3) v režimu pásky a 40,4-404 mm vs. 37-370 mm v režimu paměové karty. Proč na stránkách českého zastoupení trvají stále zmatky v názvosloví, to pátrat nebudu, ale třeba po několika upozorněních dojde k nápravě. U dotykového LCD-panelu s úhlopříčkou 2,7" je udáváno celkově 211kPx a barevný hledáček s neuvěřitelnou (!) očnicí má 123,2kPx. Nejsušší výčet nejdůležitějších parametrů zakončeme mírami a hmotností: 82 x 78 x 139 mm (Š x V x H) a 500 gramů bez ničeho; a údaji o možnosti focení s maximem 2.304 x 1.728 bodů při nastavení formátu 4:3 a 2.016 x 1.134 bodů v poměru stran videa (respektive fota) 16:9…

HC-trojka má jako médium pro video samozřejmě naprosto běžné pásky mini-DV a pro fotky pak malou verzi karty MS-DUO (je to Sony…). Miniaturní plastová očnice hledáčku připomíná opět spíše kasematy na brněnském Špilberku, ale aspoň že tu hledáček vůbec je. Uchycení pro akumulátor je hluboce zapuštěno a po vybalení kamery z krabice je nutno nejprve odejmout z prostoru s kontakty umělohmotný díl, který vyplňuje stejné místo jako ke kameře dodaný typ AKU NP-FP60, s druhdy znázorněnou nekompatibilitou slabších AKU. Páčka transfokátoru je tradičně mrňavá a s velice krátkým chodem, vypínač má stejnou podobu i funkce postupného přepínání jako většina kamer Sony a ovládání pravé ruky doplňují ještě tlačítka spouští: PHOTO pro ukazovák nebo prostředník a START/STOP pro palec a nastavení blesku. Nad LCD-panelem je trio tlačítek BACK LIGHT (tj. protisvětlo), DISP/BATT INFO (mj. stav AKU pro LCD i pro hledáček) a EASY (přepnutí na jednoduchý automatický režim záznamu). Samotný LCD-panel má na boku ovládání transfokátoru a další videospouš; a poslední ovládátka jsou před pantem displeje: noční režim (tj. NIGHTSHOT) a manuální řízení funkcí s velmi titěrným čudlíkem k aktivaci (viz dále)…

Přípojné zdířky jsou na přístroji klasické až na dvě výjimky. Za plastově-gumovou krytkou na zadní stěně těla jsou COMPONENT (tj. RGB), speciální AV-zdířka a napájení pro vestavěné nabíjení DC IN, pod přední krytkou vedle úchytu zápěstního řemínku je tady standardní LANC na případné ovládání kabelovým dálkáčem nebo podvodním pouzdrem, dále klasické rozhraní Fire-Wire se 4piny a úplně nové rozhraní HDMI, o němž nám vykládali první informace na loňském školení českého JVC. Tu zmínku o Victorovi uvádím záměrně proto, že HDMI není dalším z experimentů velkého Sony, ale spíše budoucí celosvětově rozšířené rozhraní, ve kterém má být pro digitální svět ouplně všecičko. Pod LCD-panelem je slot na paměovou kartu MS-DUO a zdířka rozhraní USB. K vyjmenování přípojek se asi má uvádět i (velice) speciální inteligentní botička v přední části válce objektivu nahoře. Pokud jde o propustnost zdířek, HC3ka má mít otevřený pouze digitální vstup, což ale vzhledem k vývoji digitálních videokamer vypadá uspokojivě. Nakládání kazety do mechaniky je shora, což mimochodem nenutí uživatele k sundávání přístroje z případně použitého stativu…

Základní ergonomie kamery HDR-HC3 je téměř bezchybná, alespoň co se recenzentovy ruky týká. Slůvko téměř jsem si ale odpustit nemohl, protože jednak vyznávám ovládání tlačítky a navíc si dovoluji tvrdit, že titěrnost tlačítka manuální volby je za hranicí normálu i pro mnohem menší než velkou ruku. Nastavení voliče manuálů je mimochodem variabilní a umožňuje - bez daktylu vážení (!) - zvolit tyto funkce (ano, je to taky česky): OSTřENÍ (ruční a válečkem voliče), EXPOZICE (s postupnou volbou clony), KOREKCE AE (s volbou expozičního módu), pak je tu KOREKCE WB (že by volba balance bílé barvy?) a návrat ze zvoleného stavu ikonkou RESET. Tady se japonští vývojáři dopustili hrozně protichůdných činů: na jedné straně má kameraman k dispozici solidní množinu manuálních nastavení, na straně druhé je ale téměř každý tvor hrubého pohlaví odsouzen buď k nepoužívání těchto funkcí nebo snad plastické operaci nejméně jednoho z prstů levé ruky (znáte tu drastičtější verzi pohádky, jak si nevlastní sestra Popelky postupně nechávala řezat prstíky do nepasujícího střevíčku?). Ach jo…

Natáčení s HC3kou nemá vcelku logicky oproti amatérským zvyklostem žádných odlišností. Po zapnutí je mašinka ouplně pohotová asi za 6 vteřin (měřeno ručně mobilem) a nahrávání na pásku začne buď podle posledního nastavení anebo po volbě uživatelem. Základní možnosti jsou pro záznam HDV1080i nebo DV, přičemž po zvolení (dosud) běžnějšího DV-videa je ještě možno volit rychlost posuvu LP/SP, formát 16:9 nebo 4:3 a k tomu jako přídavek navíc i zvukový mód záznamu 12bit versus 16bit. V nabídce je možno také stanovit, jaká funkce pro manuální váleček bude prioritní po zapnutí kamery nebo které obdélníčky k ovládání budou například na první obrazovce hlavní nabídky. Hned po prvním prozkoumávání jsem našel tu funkci, kterou jsem tak velebil u Pětsetpětky: ano, je tu PLYNUL PO. NAH, což znamená, že kamera si uloží do paměti asi 3 vteřiny videa a pak jej zaznamená na pásku jako plynule zpomalenou videonahrávku s délkou asi 11 vteřin. O využití k fázování sportovních pohybů lidí či zvířat už jsem básnil minule, tak jen znovu onen odkaz…

Fotografování se může u videokamery zdát i velké části fandů podružnou funkcí, ale většinou jen do prvního vyzkoušení některé z odrůd s použitelným foto-režimem. Tady je dopočítávání rozlišení fotografie sice zcela zřejmé, ale výsledky rozhodně nezklamou. Ukládání na MS-D-kartu je ostatně velmi praktické a pro použití i jako náhradního fotoaparátu může být mnohým uživatelům velkou pomocí, zvláště když si tu zopakujeme moudro o (ne)vždy dostatečném času na momentky, které by při eventuální výměně kamery za foák - vypnu, schovám, vyjmu, zapnu a labu je dávno fuč - nemohly být stihnuty. K posouzení foto-použitelnosti přikládám jako vždy naši Galerii, ve které se může čtenář rychle zorientovat, jak moc se mu bude nebo nebude zdát funkce k užitku. Velikosti fotografie jsou mimochodem k dispozici 4M, 3M coby širokoúhlý formát, 1,9M a VGA (640x480), kvalita (komprese) je k volbě buď VYSOKÁ nebo STADARDNÍ. Kamera si navíc nechá vytvořit novou složku a zvolit na číslování snímků pokračující nebo začínající řadu. Abych nezapomněl: na displeji si může kameraman pomáhat tzv. vodící mřížkou, k lepší představě o rozvržení obrázků…

Galerie Videosnímků a fotografií. Notorické připomínání popisu obrázků po přiložení kurzoru PC-myšky a zvětšení na maximální velikost si neodpustím ani dnes. Pokud bychom to napsali do nějakých Pravidel Prohlížení WEB-u (PPW), stejně by to našli jen zarputilejší hledači - a většina se stále ptala, co na snímcích je. A jak tak známe i hledací (ne)schopnosti běžné čtenářské veřejnosti, stejně by asi žádná PPW nepomohla. Takže to holt budeme asi až do důchodu připomínat a stálé klientele se omlouvat za nudící souvětí; co se dá dělat, čmárání do obrázků přece není žádoucí, to dá rozum. Zleva doprava je tu tedy trojice Videosnímků s demonstrací plné schopnosti transfokátoru - docela malé aberace v přiblížení - a ukázka, co dělá HD video při pohybu objektů. Následuje pětice fotografií z brněnské ulice a stavebnice Lego v naší prodejně, opět pro představu s náznakem přiblížení a posledním obrázkem ve formátu 16:9 (rozlišení je nižší - viz popis fota). Z nabídnutých snímků je patrné, že model HC3 se dokáže vyrovnat i s dost nehezkým trápením ve smyslu světelných poměrů scén, a to vždy při úplném automatu všech funkcí a z (recenzentovy) ruky…

Co kameře chybí-nechybí. Je tu efekt indikace přeexponování ZEBRA, s volbou poměru citlivosti 70 nebo 100 poměrových bodů. Je tu HISTOGRAM k lepšímu posouzení snímků, BOD.MěřENÍ k redukci clony do té části obrazu, kam si píchneme nehtem, je tu EXPOZICE k plynulému nastavení závěrky, je tu VYVÁŽ. BÍLÉ s možnostmi AUTO (tedy automaticky, nikoli ve vozidle :-D), VENKU pro exteriéry (tedy i foxteriéry), UVNITř pro interiéry a 1STISK pro manuální nastavení s patřičným symbolem ruční volby (opět nehtem). Jsou tu korekce videa jako OSTROST, dokonce barevnost obrazu s názvem BARVY KAMERY, je tu praktické TELE MACRO, nastavení blesku, automatická zpomalená závěrka, noční režim nebo třebas samospouš a tak dále. Komponentní výstup lze nastavit ve dvou módech 576i a 1080i/576i, jsou tu (skoro zbytečné) prolínačky a (snad úplně zbytečné) digitální efekty, je tu zkrátka všechno možné jako ve fajnšmekrově společnici, ALE. Ale chybí tu například úplně běžná mikrofonní zdířka, takže jedinou možností, jak se dobrat u snímaného zvuku opravdové věrnosti, je aktivní botička, do níž mnoho věcí nepasuje: ECM-HGZ1 je jedním z příkladů, ale podle českých stránek pouze monofonním…

Ale mně se tahle malušenká krasavice líbí. Asi sklidím posměch, ale klidně bych si ji dokázal představit jako náhradní strojovnu do rezervy k FX1 či Z1, dodržím-li logiku zákazů nechodit s miniaturou vyrábět zázraky do tmavé vinárny anebo s ní chtít sejmout stejně kvalitně (šíleně) nasvětlené pódium v divadle, kde se předvádí nadějná ratolest. Dobře se TO drží, solidně TO snímá i za snížených světelných podmínek - opakuji: nesrovnávat se 3mi třetinovými CCD - a vůbec nemám pocit, že držím něco levnějšího, uvážím-li cenovou kategorii HDV-kamer. Ono nakonec i nahrávání na stále (zatím) nepřekonané páskové médium mini-DV a možnost stejné archivace je podle názoru velmi široké veřejnosti poučenějších laiků nepochybně výhodou z největších, to bude asi bez diskuse. Mr. Sony, kdyby sis odpustil ten daktyl, asi by jsi prodal (zejména) profíkům mnohem více mašinek z kategorie vybavenějších videokamer, než vůbec tušíš. Anebo dobře, pro automatiky a blázny, co rádi ukají do displeje, to tam nechej, ale nám ostatním dej malé vícefunkční ovládátko - výrobně to asi složité není - za půl dolaru, které odbarví Tvá prodejní čísla z červených odstínů, dej si říct…

Závěr a doporučení? Měl jsem tu čest strávit s malou sympatickou milenkou skoro týden. Za tu dobu si myslím, že jsem ji poznal dost, abych si mohl dovolit subjektivní shrnutí svých zkušeností. Mně se To líbí, já Tomu dávám velkou šanci na úspěch a na daktyl už teda fandům Sony šahat nebudu (:-O). Ostatně: když přijde do prodejny (např.) manželský pár s tím, že má doma obří plazmu a chce se dívat na využití schopností své obrazovky i po natočení kamerou, kolik videokamer z dnešního sortimentu může obchodník nabídnout, aby si nevyslechl známý (zavádějící) argument, že to má "jenom" 576 řádků a to je prý málo? Myslím, že Sony jde pro budoucí rozšíření HDV dobrou cestou - jedině přiblížením novátorských počinů nejširší veřejnosti se dokázalo mnohokrát prorazit s lecčím, a to cenově i velikostně. Jinými slovy: na HDV-fenoménu není nic špatného a majitelé velkých LCD a plazmových televizí momentálně asi jinou volbu k maximu bodíků nemají. Otázky reálných hodnot uměleckých děl nejamatérštějších amatérů s jakkoli pokrokovou nebo profi-technikou ale nechávám viset ve vzduchu, posmívání začátečníkům nebo beztalentovým uživatelům nebylo v osnově dnešní recenze…

Porovnávacím fotem se dvěma kolegyněmi z maloobchodek Sony se doufám dostatečně naznačilo i to, jak je videokamera Sony HC3 velká - tedy malá - a přiloženou (bohatou?) fotodokumentací trošičku pomohlo váhajícím potenciálním kupcům, kteří zatím neví, co si vybrat v dnešním stále méně přehlednějším světě amatérských videokamer. Uvažme především ten fakt, že výběrem krásné mašinky dostává uživatel do rukou velmi solidní amatérské zařízení k natáčení domácího amatérského videa (opakování slov nutné) v zatím nejběžnějším video-systému mini-DV a jaksi navíc se vybavuje do (možná) blízké budoucnosti (snad) žádaným formátem s pokrokovým rozlišením HDV-videa. Milý čtenáři (jsme již dlouho spolu známí, že ano :-D): ber nebo nech stát, zklamání se nepředpokládá a pomazlení s HC3kou je docela zážitkem. Jen si musí jeden - nejen chlap - dát předem řádskou manikúru, to se holt nedá nic dělat, doma o sebe taky dbáme, že jo. Opět zakončuji literární parafrází: Dovtedy neboĺ nutný taký proces manikúry, a terazky hej...

Parametry videokamery Sony HDR-HC3 - na stránkách čs. zastoupení fi Sony..

Velmi zajímavé srovnávání HC1-HC3: v azbuce a s bohatou fotodokumentací.

Se zajímavým přírůstkem do HDV-rodiny se seznamoval: Petr Jelínek
Fotografie, Videosnímky a dobrá příprava: "soukmenovci" z naší firmy.
Asi tušíte, že popsaný stroj byl prodán: to UMÍME také, a ON-LINE!!