Jelení pohádka: O Soňoušově Pětsetpětce

S tradičními odkazy na související blbnutí našeho WEB-u budu dnes trošku skoupý, ale s obhajobou vstupní mini-pohádky nastíním hned za úvodem možné rozřešení rozhodující vady DVD-kamer. Jak se zajímavá varianta videozáznamu prezentovala hned při svém vzniku a následném vývoji, kapacita médií je nejvážnější důvod k výtkám. Konkurenční myšlenka firmy Hitachi - jíž využívá dnes hojně Panasonic - je sice oboustrannou variantou DVD-RAM, ale jednostranný formát Sony (a od podzimu 2005 i Canon) nabízel přece jen opravdu maličké místo pro video. Nedávno ale zahlédl jeden z (ochotně a oddaně) poddaných jeho Veličenstva Videokamery CZ (tedy já) novinku, jež byla představena i v aktualitách: opakovatelně vypalovací disk se dvěma stranami DVD-RW, který umí pojmout 1,4GB, jenže jaksi dvakrát totéž, čili celkem až 2,8GB. A pohádka o obrodě DVD-formátu - nebo chcete-li proměně Království zapomnění na Monarchii pokroku a odvážných činů - má svůj scénář. Nyní se tedy pohodlně usaďme, začínám vyprávět story, jež nemá znít jako žádný sladký americký cajdák…

Videokamera Sony DCR-DVD505 je krásná jako princezna z pohádky. No jak by také ne, když na jejím vzhledu pracovali úporně mnoho měsíců nejvznešenější komorníci, švadleny a kadeřníci z celé pohádkové říše. Obří 3,5" LCD-panel má sice dotykový, ale do kolébky dostává takové věno, že ženitby lační princové se do království jen pohrnou, aby se o ruku princezny ucházeli. Tvář jako z marcipánu, objektiv jako od Carl-Zeisse, snímací (třetinový!) C-MOS-čip se 4 miliony foto-bodů (2Megapixel) a pro každého potenciálního ženicha něco. Hmotnost princezen se sice na panských dvorech neudává, ale dnes tady zcela tajně naznačme, že lehkou děvou (oproti spotřebkám) se svými 540 gramy bez ničeho DVD505 není; a podle obrázků se ani rozměrově neřadí k miniaturám (Š x V x H): 66 x 90 x 147 mm znamená evidentně solidní základ rodiny. Většinu ošacení má kráska ve velikosti L, košíčky do vrchního dílu prádla zjevně C66 a zadeček je podle snímků sexy až mdloby na chtivé prince přicházejí. Po její kompletní hygieně, nabití akumulátoru a dodání potřebných náplní (to coby DVD-disků) jsme přistoupili ke zkoumání naší nadějné šlechtičny zblízka…

Objektiv s desetinásobným transfokátorem sice dokáže rozpoznat draka ve sluji na 100 metrů, ale s mravenci ochotnými kdykoli pomoci se krátkozraká mrška kamarádí až spíše zblízka, na makro. Průměr závitu obalu princova meče (či šroubení objektivu) je 30 mm, ohnisková vzdálenost (nepleme si zde s pohádkovým ohněm) vůči kinofilmu má velepodivné údaje na českém i (např.) německém WEB-u nebo v přiloženém návodu k použití: solidních 41,3-485 mm a 40,4-404 mm u formátu 16:9 (tj. video vs. foto) a ještě lepších 37,9-445 mm a 37-370 mm pro 4:3. Pokud se dvorním matematikům také nezdají první poměry dělitelné deseti (na 10x ZOOM), doplňuji vysvětlivkou z návodu: V režimu 16:9 jsou číselné údaje ohniskové vzdálenosti skutečná čísla vyplývající z odečtu počtu pixelů pro širokoúhlé zobrazení. Že byste tomu nerozuměli? Komorník Jeho Veličenstva Petřík taky ne, z toho si nic nedělejte. Daktyl má plných 221kPx a barevný hledáček pak 123kPx, což obé mimochodem s jistotou stačí (nejen) na spolehlivé pohlídání dráčka Bucifálka. Elektronická stabilizace k potlačení třesu rukou chrabrých princů pracuje solidně a velký C-MOS-snímač jí hojně pomáhá. Nikoli podružnou se tady bude jevit funkce soubojových (a jiných) momentek z (nejen) kritických okamžiků hledání princezny: foto-režim tu dokáže maximum 2.304x1.296 (to v pokrokovém formátu 16:9), respektive 2.304x1.728 bodů (při zatím běžnějším formátu 4:3), nejnižší mód fotografií VGA má už klasicky základních 640x480 bodů…

Vlastní námluvy s popisovanou princeznou byly poměrně komplikované. Už jen ta lakomost hradních pobočníků nedat do ranečku na cestu žádnou MS-DUO-kartu! Ale řešení bylo blízko a kronikář Petřík si poradil: má minikapacitu 64MB z loni popsaného mobilu SE-K750i, tak si fotil i na kartu (disk to samozřejmě umí také). LCD-panel je sice 3,5palcový (ca 9cm), ale vzhledem k širokoúhlému formátu je vlastně obrazem dosti menší, než to znají odvážní rytíři užívajíce si např. s GS400 nebo MVX3i. Automatická krytka objektivu se otevírá při každém zapnutí stroje a - vzkázal bych lokajům, kteří tohle připustili - i když se chce po madam přehrávací režim, vždy se nejdříve mechanismus otevře a po patřičném přepnutí zase zavře (snad vydrží dosti dlouho, abychom nesmutnili). Vypínač a volič funkcí je úplně podobně vachrlatým, jak se psalo u kolegyně DCR-HC96, čudlíků je všude opravdu dosti málo a jejich návrat z říše Tlačítkového zapomnění se nejspíš brzy ani nechystá. Botička je inteligentní a speciální - ale Popelce by určitě nepasovala (maličký ovladač transfokátoru naopak možná ano) - a ještě jsou tu další dvě hejblátka: posuvný zapínač-vypínač funkce NIGHT SHOT a pak tlačítko PHOTO coby spouš patřičného významu (viz též dále)…

Ergonomie krasavice s modrou krví je bez výhrad, vyjadřujeme-li se pouze ku jejímu držení a vášnivosti objetí. Vlastní ovládání je do morku kostí ovlivněno tzv. daktylem, a to je podle mě velká škoda. I tak jsem si ale dokázal plně vychutnat většinu úchvatností pětsetpětky, tak jak mi je sama nabízela a dovolovala. Drobným úletem je hláška na displeji, která se objeví vždy po vložení oboustranného DVD-disku EMTEC, ale na to si holt musí každý rytířský zájemce o holky z Království Sony zvyknout. Zcela jinou hláškou k pobavení je i např. indikace stavu (velmi malé) kapacity akumulátoru: jindy tak přesný ukazatel výdrže s hledáčkem a LCD-panelem zde napsal jen strohé MÁLO na oba módy (:-D) až se pak připomněl téměř vybitou baterií. Mimochodem udávané doby nahrávání zde činí 108 a 116 minut (LCD vs. Hledáček) - v praxi se tomu přístroj celkem blíží - přičemž přiloženým AKU je poněkud speciální typ NP-FP60 (stejně jako u SR90). Uložení akubaterie je standardně (a nejobvykleji) zezadu, ale paradoxně pouze výklopný hledáček (nikoli výsuvný) je na hraně použitelnosti i s dodaným typem. Tubus se nakonec recenzentovi a pomocníkům nepodařilo vysunout jakýkoli kousíček dozadu ani v hradní mučírně - a že si mistr kat namastil podpaždí…

Přípojné konektory DVD505 tvoří speciální (!) AV zdířka, dírka REMOTE, napájecí zásuvka (samo že s tzv. vestavěnou nabíječkou) a klasický USB-port. Převelikou zajímavostí popisované princezny je možnost spolupráce i s jinými panskými kočáry: jak do USB, tak i do AV-konektoru lze přivést video, které Pětsetpětka úplně samozřejmě vypálí na vložený disk, i když úplně jinak než vypalovací stroje Skřetů v některém z veleděl pana Tolkiena. Považují-li se za přípojná místa všechna s elektrickými kontakty, nesmíme zapomenout na tzv. inteligentní botičku, respektive možnost do ní zapojit patřičné doplňky. Jenomže tady je trošku potíž: pro aktivní patici se na stránkách českého království Sony nedá najít žádný prostorový mikrofon a přímo napájené světlo si vedle své maličké účinnosti nepochybně řekne o (hodně velký) příděl potřebné energie, až se krasavici může nedostávat sil na její pouti od zlého draka k nám. Musí se sice profláknout, že vestavěné mikrofony jsou čtyřkanálové, jenže každý větší vánek do nahrávaného zvuku míchá dávku jedovatých odrůd čarodějných hluků, možná kvůli plochému umístění mikrofonní mřížky na horní straně těla kamery…

Vlastní práce s kouzelnou kráskou se pak děje (nečekaně :-D) zcela normálně. Po nutném vyčkání na princeznino učesání a nalíčení (přípravy disku) je obdivovatel veden povely na dotykovém displeji a prstíky může ovládat jednotlivé zbraně. Samostříl je zde samozřejmě také, ale stejně jako jeho navolení se příprava před každou bojovou akcí komplikuje několikerým pouknutím do patřičných symbolů displeje. Nahrávání se činí v zásadě stejně jak to znají uživatelé jiných kamero-systémů, přehrávání jakbysmet. Ale známá reklama Nahrát-Vysunout-Přehrát je podlá léčka na všechny nápadníky: uzavření disku i jeho otevření je (ne)pravidelnou nutností kdykoli chce jeden video zkouknout doma pomocí velké DVD-mechaniky. Ne že by se to nedalo vydržet - pořád lepší než roztrhaná princezna drakem - ale přece jen to dosti zdržuje a když se např. královna zajímá, zda by si mohla králův záznam přehrát v hradní knihovně, je nutná pečlivá kontrola, je-li disk uzavřen (tj. loni finalizován), jinak si paní doma nepřehraje ničeho. Největší kvalita nahrávání vykazuje kompresi s cca třikrát menším datovým tokem, než známe u miniDV, což odpovídá u jedné strany 1,4GB-disku asi 20 minutám videa v patřičném formátu MPEG2 - a že to je (občas) šmouhovitě poznat, to mi věřte…

Velkou finesou je možnost PLYNUL PO. NAH (snímek u tohoto odstavce: prostřední povel vpravo). Jak se to čekalo (teda my jo) už u loňské řady JVC, tady se přece jen vojsko velkého SONY-ho pochlapilo více. Pokud si totiž udatný rytíř navolí pomalou reakci vlastního meče, všechny objekty v nahrávce budou muset být tímto efektním kouzlem zpomaleny stejně: kopyta koní se úplně nadnášejí, zatímco koník sám mezitím kluše nebo cválá, otrávené šípy skřetů letí pomaleji a obří kameny vrženy obřími praky se sotva vlečou. Pravda, ona zpomalená nahrávka má omezený čas: necelé tři vteřiny děje zaznamená kouzelná skříňka do zhruba 11vteřinové akce a na jejím LCD-panelu vyhlíží vše fantasticky. Až si rytíři prohlédnou video v odrazech svých vyleštěných štítů, zahlédnou tam znatelný šum jakoby způsobený digitální úpravou nahrávky: Na běžné křišálové kouli zašumělý obraz ještě není příliš patrný, ale na LCD-obrazovkách moderních čarodějů už je viditelný velice. Přikládám ukázku (12MB) i tohoto zpomalení, protože jej mezi finesami 505ky pokládám za jednu z NEJ: nejen majitelé koní a kováři ví, jak důležitými jsou kopyta pro koně a jak dobré je vidět názorně jejich správnou funkci. A golfistům vzkazuji, že je to fakt použitelné…

Jděme změnit kulisy a zúčastnit se děje ve známém stylu Hrnečku vař. Laserový sporáček se nám stará o chutnou porci navařené kašičky: Stejně jako u druhdy recenzovaných videokamer na DVD-disky nebo paměové karty a HDD se každým stiskem video-spouště zahajuje zápis odděleného souboru, i když s výjimkou efektů a zpomalení (viz níže). Všechny takto pořízené scény jsou potom k dispozici v malých okéncích náhledů na displeji a uknutím na kterékoli jdou i patřičně přehrát. Necháme-li mašinku prezentovat videozáznam bez dalších zásahů, plynule ukáže všechny další scény až k poslední, stejně jako to umí také třebas velká DVD-mechanika doma. A úplně stejně jako stolní či PC-přehrávač nabízí i tady LCD-panel výběr přeskoku na další scénu, jakousi náhražku rychloposuvu tam i zpět a stojící obraz z videa. Ano, to vše by nebylo rozhodně nic nového, je jen dobré čas od času zopakovat tyto nuance méně znalým a nově příchozím čtenářům, vždy tolikrát jsem tu naznačoval, že opakování je čísi matkou, že. Hustota navařené kaše se dá variabilně nastavit: jsou tu módy HQ, SP a LP, což znamená vyvření kaše jenom k rybníku, dotečení až na náves nebo pohromu až k lesu: na 1,4GB stranu osmicentimetrového DVD-disku se tedy vejde podle módu 21, 32 nebo 64 minut (vyčteno z displeje přístroje)…

Perníková chaloupka může být dalším v pořadí rozvášněných scén: v opravdu chabém světle se naše princezna chová docela zodpovědně, ba dokonce vylezla na strom místo Jeníčka, aby mohla spatřit v dálce světélko. Vlezl jsem si s ní do koupelny (žádné dvojsmysly prosím :-O) a vyzkoušel si ji tam (skoro) potmě: často diskutovaná (ne)citlivost C-MOS snímačů je rozhodně alespoň u této kočky úplně k smíchu, takže se hradní šašek nemusí vůbec snažit dělat zábavu. Vypravěč dnešní pohádky by se taky klidně vsadil, že (nejenom) objektiv Pětsetpětky je zcela shodným s jinou šlechtičnou ze stejného království DCR-HC96 (mrkněme na foto). A že se krásné mašinky s ježibabou nepopraly o způsob a ergonomii sedání na lopatu před vsunutím do pece, to už se nakonec zmínilo výše dosti důrazně. Mohutnost krasavice proti dnešní mini-produkci je dobře patrná ve srovnání s kamarádkou odvedle, která pomáhala loupat DVD-perníček: na obrázcích je dobře patrné, jak rozdílnou stavbu těla má například Canon DC20. Můžeme jen litovat, že se do děje zatím nezapojil model DC40, tam by asi bylo porovnání patřičnějším…

Zpracování materiálů a design popisované princezny jsou excelentní. Každý fanoušek našeho oboru asi pochopí velmi rychle po prozkoumání jejích krás, proč jsem si dovolil v jiné pohádce o konkurenčním děvčeti název Plastová Odysea. Tady je sice také umělých hmot dost, ale jejich vzhled a doplnění opravdu kovovými díly jsou o úplně jiných pocitech (snad cosi naznačí náš obrazový materiál). Vzhledem k tomu, že mám tu čest současně se už (promiskuitně?) mazlit i s další libůstkou od Sony DCR-SR90, přikládám srovnání, ze kterého je dobře patrná elegance produkce (malý rým) všech hlavních nahrávacích systémů elektronického gigantu, nechceme-li za odlišné formáty považovat ty se stejnou páskou mini-DV a současně prohlašujíc, že Hi8 i D8 už současnými systémy nejsou, protože jejich vývoj a výroba zjevně pokračovat nebudou. S drobnou kritikou bych tu sice posuzoval titěrnost chodu páčky transfokátoru, ale jinak si proti krásné rusovlasé panně nedovolím - s výjimkou daktylu - ani pípnout, protože mám fakt dobrý pocit. Ostatně všude, kde uživatel ukáže, jakou že to má s sebou krásku, přítomní poddaní ze všech možných panství čumí jako puk, tohle se nedá napsat jinak (zkoušeno plné 2 týdny)…

Galerie Fotografií a Videonahrávek. Protože nikolivěk pohádková komprese MPEG2 přece jen umožňuje podstatně úspornější soubory k prezentaci na WEB, nabízíme všem už nějaký čas v recenzích na tyto přístroje i klipy k posouzení funkce a kvality. Dnes je tu ale malá premiéra v podobě zařazení i zmíněného plynule zpomaleného pohybu koně, aby čtenář lépe pochopil, jak moc se dá ona funkce využít. Zajímavá je u zpomalených videí logika spojování souborů na disku: Je-li je zvolen pomalý mód, není pro výsledek ukládána každá scéna zvláš, ale jednotlivé zpomalené klipy jsou spojeny v jeden soubor patřičné velikosti. Podobně si tady počínají některé scény, do nichž jsem zkoušel vložit (už asi kameramansky nepříliš moderní) prolínačku - plynulý přechod z posledního statického videosnímku do nového záběru - ono spojení v jeden větší soubor se konává i zde. Zvídavým zbrojnošům doporučuji nejdříve si poklad přinést domů, uložit na disk a odtud jej spouštět v přehrávači POWER DVD nebo v jakémkoli, který si poradí mj. i s širokoúhlým poměrem stran 16:9 (BSP, WMP atd.). V BSP stačí (pravým myšítkem) najít Video, sjet na Poměr stran a tam nastavit 16:9…

Vynechám-li tu O kohoutkovi a slepičce a zastavím se spíš u extra-tragédie O DVD-koblížkovi, chci ještě trpělivým fandům - kteří to vydrželi až sem - nastínit některé finesy práce s diskem. Formátování je nutnou operací po vložení nově rozbaleného koblížku do mechaniky. Přístroj nabídne dva módy VIDEO a VR, což je předzvěstí dalších patálií Mášeňky, až potká v lese medvěda: Po zvolení formátu VIDEO lze totiž (uzavřený) disk přehrát ve velkých DVD - ale nelze jej v kameře upravovat (viz dále) - po volbě módu VR se soubory v kameře už nenadělá nic ani Karkulka s vlkem, ale přehrávání v domácím DVD má být (takřka) zaručeno. Hrůzostrašný příběh s prvky hororu je o zmíněném zavírání koblihu: čím méně je na něm zapsáno, tím déle trvá operace FINALISE (tak tomu říkali loni) - takže jsem například právě absolvoval 10minutové uzavírání, protože jsem to hlupec zkusil s pouze asi 30 vteřinami videa (2 minuty se uzavíraly přes 9 minut). Mášeňka si nechá disky i pojmenovat, videoklipy lze vymazávat a (dokonce) i rozdělovat na více částí: má tedy i základní střih, jen - opakuji - s (údajnou) nemožností přehrát záznam jinde…

Tolik tedy řekla teorie výrobce, chytrého Honzy Sony. Postupně jsem vyzkoušel oba módy formátování a po činnosti v diskovém módu VR se v mechanice kamery fakt s nahrávkou už nedalo nic dělat, zakletí bylo důsledné. Ale potom jsem opakovaně zkoušel kouzlo zlomit po naformátování strany disku v módu VIDEO a operacích v kameře, DVD-rekordéru (mám Panasonic DMR-E65) i počítači; a až na jeden neplatný pokus finalizace jsem videoklipy přehrál všude a současně je mohl editovat libovolně v kameře. Ta jedna výjimka byla nepovedeným uzavíráním, ale já s kamerou fakt netřepal a jen koukal, jak se po 9minutách Pyšná princezna z předchozího odstavce zlobí. Proč tu píšu o netřepání: při úkonech typu zavírání nebo otevření disku píše displej za upozorněním o čase nastávajícího procesu i varování před otřesy. Nevylučuji, že (Sonymu) nepřátelský zbrojnoš EMTEC, na jehož cizáctví upozorňuje mašinka do omrzení po každém vložení disku, mohl být bariérou se schopností prolomit ochranný val Honzíka, ale pod tohle se já nepodepíšu, protože jsem kvůli recenzi (i před ní) vyzkoušel toliko 3 malá dívídíčka - nikoli ona známá Tři malá prasátka (viz snímek) - a nemám tedy logicky vžitý tucet sort DVD-koblížků…

Abych nebyl lakomcem, podělím se zde ještě o nikoli drobné lapálie, na něž se musí před trnitou cestou k Šípkové Růžence připravit každý rytíř. Zejména v terénu je dobré ponechat uzavírání disků až nadoma, protože držení krasavice v ruce (opět malý rým) není jistotou, že se prosekáme trním k uzavření disku správně. A komplikovaný dialog s kapku rozmazlenou děvou může být i velmi nervy drásajícím: Když totiž jinoch potvrdí své vyvolené uzavření disku, kráska se jej nejdříve zeptá, zda to chce učinit in-natura a pak se znovu ubezpečuje, že se třebas Princ nepomátl z otrávených bobulí. Po dokončení aktu je sice vše odpuštěno, ale nutnost znovu a znovu osahávat fešnou tvářičku princeznina daktylu je přece jen excesem. Uvážíme-li, že podobným peripetiím se jinoch nevyhne ani v opačném gardu a ani další operace nejsou o jednoduchosti a minimu úkonů, je vidno, že cesta k vysvobození děvuchy nebude snadnou. A nebude od věci sdělit i některé úlety, které jsem s DVD505 zažil, i když netvrdím, že za to může tohle děvče. Jak jsem se výše zmínil o nepovedeném zavření, tak to byla epizoda s otevřeným koncem. Postupným zkoumáním podivně vymalovaného disku - resp. klipů na něm - jsem se dostal až k úplnému zákazu vstupu do hradních komnat s následnou hláškou o neplatnosti klíčů k hradu. To jen na okraj, že práce s DVD-kamerami není růžovou procházkou a vyžaduje trpělivost…

Před závěrem něco o češtině - Tajemné komnaty mají u Pětsetpětky také své zastoupení. Jsou tu sice libůstky vyplývající z volby v nabídce - např. MONIT. SURR. coby efektní (!) animace prostorového snímání vícekanálového zvuku - ale každý oborově poučenější laik se v její skoro české nabídce vyzná i beze zbraní. Znalcům Sony-daktylů a hračičkám tu nechybí tradiční funkce BOD. OSTřENÍ nebo BOD. MěřENÍ a další. Trošku legračně vyhlíží uspořádání některých povelů v české nabídce, když nad úplně českým SAMOSPOUŠ se skví třeba velkými písmeny COLOR SLOW S a v postupné rotační volbě kolem dokola se nalézají i jiné příklady: nad heslo PROLÍNAčKA umístili překladatelé STEADYSHOT, jakoby si už dávno počeštělé slovo STABILIZACE kdesi na dálném východě nemohli připustit k tělu (atd.). No nic, blížíme se k závěru povídání, až je mi to i líto, protože přes všechny malé i velké mínusy, které jsem odhaloval čtenářům dnešního blbnutí, se mi tahle fešná kočka líbí MOC a mazlení s ní dokáže OBROVSKY potěšit klukovskou techno-dušičku každého fanouška…

Shrneme to s pejskem a kočičkou. Videokamera Sony DVD505 je velenádherným příspěvkem do oné síně slávy Královny spotřební elektroniky, a to až (v mých očích) tak uspokojující (píšu pořád o té dušičce, že :-D), že jsem rád za svůj někdejší výběr obchodního podnikání i koníčku! Tohle je přesně to, kvůli čemu asi může fanoušek digitální techniky ráno vstávat raději než druzí, kvůli čemu se dokáže dospělý chlapec (a rád) chovat jako malej hravej parchant a kvůli čemu má člověk zase jednou dobrej pocit, že tahle třešnička na dortu elektroniky je (prokazatelně!) živou bytostí, protože má srdce, tělo i duši - a navíc dokáže (ostošest) i přemýšlet. Nedovedu si sice představit logiku používání této kamery bez noasu nebo stolního DVD, ale s patřičným vybavením je uživatel v terénu i doma odsouzen ke spokojenosti. Možná až příliš osobní vyznání NEMÁ za cíl popírat známé nevýhody 8cm kotoučků, MPEG2-videí a jejich editace či daktylu, ale chce vzkázat fandovské veřejnosti, že v současné čím dál spotřebnější produkci videokamer jsou stále nádherné světlé výjimky, kvůli kterým stojí za to žít…