Fajnšmekrova milenka: Panasonic GS500

Odkazy k souvislostem na těchto stránkách mají dnes více důvodů, než jindy. Jednak proto, že bude zas hafo srovnávačů s různým stupněm odbornosti a za druhé proto, že - až do příchodu mazlíků typu GS75 - bývaly v emblému 3CCD vždy záruky profesionality a nikoli pomyslného vrcholu všeho, co si tak může běžný spotřebitel pořídit. Osazení třemi snímači v maloobchodně dostupných strojích začíná firma Sony už v roce 1993 svou impozantní CCD-VX1; a s výjimkou profesionální techniky jsou pak 3 čipy dlouho o pověstném šafránu. Rok 1995 sice přináší s nástupem digitální pásky legendární DCR-VX1000 a 2 roky nato přidává možná ještě legendárnější DCR-VX9000, ale kolegiální výrobci ani konkurenti k větší slávě symbolu 3CCD příliš nepřispívají. Panasonic poponesl štafetu v podobě své prvotiny mini-DV v r. 1996 (NV-DX1), ale JVC a Canon se s příspěvky do síně slávy 3CCD určitě nepředali, i když Canon se aspoň několikrát snažil. Historie posledních pár let i současnost je konečně o větším výběru a všimli jsme si toho i my: nabídli jsme minitříčip GS70, úspěch TRV940, ochutnávku GS120/200, oslavu XM2, pozitivní GS400, nesmlouvavou HC1000, obdivnou XL2, vychválenou VX2100, obezřetnou GS150, slibnou GS250, ale bylo tu i místo pro experimenty: fešnou PC1000, zajímavou MC500, miniaturní SDR-S100 i profičku od JVC DV5100 a dokonce formát HDV v modelech FX1, profi-verzi HVR-Z1 a konkurenční HD100…

Jděme do toho: nejdříve něco málo suchých parametrů..

Videokamera Panasonic GS500 je osazena třemi snímacími CCD-senzory s úhlopříčkou 1/4,7" a 1,070.000 body na každém z nich. Impozantní objektiv s optickou stabilizací obrazu (!) a logem LEICA DICOMAR nabízí rozumné 12násobné optické přiblížení a nadto už zbytečně obří digi-číslo až 700násobného zvětšení (přečasto tu připomínáme, že už nejde o klasický ZOOM). Masivní tělo vlastního objektivu upoutá už na první pohled: nikde příliš zbytečného materiálu, ale viditelná snaha japonských vývojářů tu technickou nádheru nacpat dovnitř co nejmenšího tělíčka stroje. Nakonec: takhle mrňavá mašinka s takovým osazením tu ještě nikdy nebyla, ale na vytváření rekordů v tomto oboru jsme si u Panasonicu už zvykli, že. Rozsah ohniskových vzdáleností je 3,3-39,6, přepočet na kinofilm pak relativně slušných 45-540mm. Srovnáme-li čísla s kmenovou a funkční předchůdkyní GS400, najdeme (kupodivu?) zcela shodné cifry - jakoby byl celý fešácký objektiv totožný - zatímco podobná data u nejbližší nižší kolegyňky GS300 jsou přece jen kapku odlišná: 46,1-461mm. Poněkud lepší jsou širokoúhlá numera stroje pro režim fotografování, ale vzhledem k určení mašinky to považujme spíše za podružné (GS400 i GS500 by měly mít 37,6-451 mm, GS300 pak 43,4-434 mm - a to vše 4:3)…

Míry a hmotnosti vzpomínaných krasavic už budou rozdílné zajímavěji. Zatímco loni nejvyšší strojovna firmy (stále se tu bavíme o amatérském segmentu) GS400 má 81x80x178mm a 700gr., letošní modely jsou podstatně úspornější: GS500 má 91x73x153mm a GS300 už dokonce jen 76x73x135mm (vše Š x V x D). Ano: Pětistovka je o kousíček širší, než čtyřstovka! Potenciálním kupcům i jen fanouškům oboru mohou připadat zajímavé i údaje o hmotnostech letošního dua v porovnání s GS400: pětistovka váží jen 570gr. a třístovka pak už pouhých 450 gramů; a to už atakuje hranice běžných spotřebních tříd konkurentů s jedním snímačem. Unikátním porovnáním, jež není (předpokládáme) možno vidět na žádném serveru světa, chceme přiblížit skutečné velikosti vzpomínaného tria, protože právě okolo dvou letošních nejvyšších videokamer a srovnávání Pětistovky s loňským vrcholem bude asi diskusí nejvíce. Širokoúhlý výklopný LCD má úhlopříčku 2,7" a 123.000 pixel; výklopný a výsuvný (!) hledáček má úhlopříčku 0,3" a stejně bodíků. Průměr závitu objektivu je podstatně větší oproti GS280/300 (mají 37mm) - a tedy shodný s GS400: 43mm…

Celkové uspořádání novinky je ve znamení úspory co nejvíce místa se současnou nabídkou co nejvyspělejšího osazení. Já vím, podobně jsem to popsal už v textu výše, ale neodpustím si to s nadsázkou znovu: tohle je (jen můj pocit) těleso seriózního objektivu s drobnými přívažky a návalky. Celá mašinka totiž ani nepůsobí jako klasická videokamera, ale má jaksi tak zanedbatelné všechno mimo objektivu, že se to musí (obdivně!) bonznout. A hlavně si zde - oproti nejbližší levnější sestře GS300 - odpustili Japonci nejen onu intenzitu plastových dojmů, ale především pár detailů ke kritikám. Krytka SD-slotu vespod stroje není gumová, ale z pevné UH a vytváří jakási dvířka. Diametrálně odlišná (=větší) očnice hledáčku naopak gumová JE (zaplapánbůh), předsazený blesk působí podstatně bytelněji, botička pro příslušenství je aktivní, kruh prstence manuálního ostření na objektivu zde není jen ozdobou, zdířek je tu akorát vč. mikrofonní atd. Dokonalost ovládání sympaačky narušuje snad jen ukrytí volby manuálů pod displej, což donutí uživatele vyklápět LCD k jejich aktivaci. GS400 to měla podstatně jinak, i když tam se zase muselo pod panel kvůli spoustě jiných funkcí (fota s odkazy, popis níže)…

Tahle recenze má drobné zvláštnosti oproti (mnou) zavedeným zvyklostem. Jednak jsem musel s úplným dokončením zkoumání počkat kvůli nedostatečným dodávkám producenta - nadšení kupující měli holt vždy přednost před mou maličkostí i recenzí - a za druhé bych se vsadil, že konkrétní kus, na kterém nyní doprozkoumávám ovládání a funkce, asi není úplně stoprocentně stejným ve všech ohledech. Mohu se mýlit, ale jsem přesvědčen, že ve zcela prvním kousku byla uvnitř v nabídce položka NASTAVENÍ ZVUKU a po vstupu do další podnabídky se tato funkce aktivovala a kameraman mohl přidávat nebo ubírat intenzitu zvukové stopy. Původní textík vznikal už na začátku dubna a k jeho dokončení jsem měl přístroj s výr. číslem D6HW0048 (a to téměř dva měsíce po dodávce prvních kousků), kde se nalézá nastavení zvukové úrovně až v nabídce MENU-POKROčILÉ-3.skupina-ÚROVEň MIKR a k dispozici tu jsou tři volby AUTOMAT.-NASTAV.+AGC-NASTAVENÍ. Pokud se tedy může kdokoli podělit se mnou a potažmo i s našimi čtenáři o důkaz k prvnímu či druhému tvrzení, budu rád a přikládám svůj E-mail (kdo nemá Outlook, může použít náš formulář)…

Jaká je Pětistovka ve srovnání s GS400: mrkněme na ně

Kus textu pro opravdu potenciální kupce by měl být o srovnávání s loňskou GS400. Podařilo se nám totiž nafotit sérii snímků právě s touto mašinkou, když jsme měli jednu v servisní péči na firmě. Obhlédněme si tedy obě krasavice kolem dokola: Objektivy jsou prakticky totožné - nejen svými parametry (jak píšu výše), ale v podstatě i zpracováním. Klidně bych se vsadil, že tam v dalekém Japonsku vyrobili poněkud více tohoto opticko-elektronického soustrojí a jaksi jim vybylo (nebo se přivyrobilo) i na GS500. Jak je vidět zespodu i shora, obě strojovny jsou shodné hlavně masivním objektivem, ale velikostně a detaily těl už se liší značně. Hledáček je u GS500 pohodlný stejně jako u předchůdkyně, jen má o trošku kratší tubus a jeho mechanika (délkou a vyklopením) koresponduje s miniaturizací pětistovky. Co se týká ovládání, tam už je rozdílů podstatně více: například druhé tlačítko nahrávací spouště na objektivu chybí oproti čtyřstovce úplně, do volby manuálu se musí pod LCD-panel (u GS400 na válci objektivu) a naopak přehrávací funkce jsou k dispozici i s přiklopeným displejem k tělu (čtyřstovka má tato tlačítka pod panelem na šuplíku SD-karty)…

Prostým výčtem zásadních rozdílů GS400-GS500 se sice zabývaly i některé diskusní větve našich stránek, ale v recenzi podle mého nesmí chybět, tož budiž malý souhrn. Kromě už zmíněných velikostních a hmotnostních rozdílů včetně LCD-panelu plus absence sluchátkové zdířky tu opravdu není ani ona indikace přeexponování (tj. ZEBRA), ani třebas možnost volby transfokace pro prstenec manuálu na objektivu. To, že jsou ošizené některé programovatelné funkce (mj. expoziční automatika a další) bych ještě neviděl jako extra katastrofu, ale lakomost výrobce neposkytnout v nejvyšším maloobchodně dostupném přístroji analogový vstup (tedy ani A/D-převodník) chápu už rozhodně se zdviženým ukazovákem! A opět a zase se musím opakovat: to jsou ty zpropadené (!) moderní trendy, které každoročně donutí masu potenciálních zájemců hledat v loňské nabídce: v GS500 se přestěhovalo několik funkcí do jen elektronické nabídky MENU, zatímco GS400 nabízí tuto a tuhle skupinu tlačítek jakési přímé volby. Dovolím si tvrdit, že zatímco čtyřstovka byla potenciálním želízkem při výběru nejednoho svatebního točiče - nebo jak chceme společenské profi-kameramany nazývat - za Pětistovkou už se tito profíci asi otáčet nebudou…

K přiloženým obrázkům a kolážím nabídek NV-GS500 bychom mohli udělat jakýsi přehled, cože to vlastně má ten mazlík uvnitř. Po stisknutí tlačítka MENU se objeví první kvarteto povelů s možnostmi SNADNÉ, POKROčILÉ, NASTAVENÍ a LANGUAGE. Za položkou SNADNÉ je k dispozici pět voleb, s drobnými rozdíly ve video- a foto-režimu přístroje: SCÉN. REŽIMY (buď vypnout anebo zvolit jeden z pěti) ve video- i foto- módu, RYCH. ZÁZNAMU (SP-LP) ve video-módu a KOMPR. SNÍMKU (tam bych si znaky vysvětlil jako hustá-řídká) ve foto-módu, VěTRNÝ FILTR u videa a ROZL. SNÍMKU (tady Pětistovka v poměru 16:9 zbytečně kulhá na obě nohy: buď 3MPx nebo 0,2MPx anebo nic, ale při klasice 4:3 už je to lepší: viz dále) u fota, další je shodně v obou režimech POMěR STRAN (tj. 4:3, 16:9 a PRO CINEMA) a pátou je také shodně NASTAV. čASU. Ale abych si trpělivé čtenáře nepopudil nudným výčtem funkcí, uvedu už jen spíš specialitky, aspoň jak se mi jevily v nabídkách. Tak například USB-rozhraní má propustnost buď pro funkci WEBKAMERA nebo pro přenos videa v plné kvalitě MOTION DV, Digitální ZOOM jde deaktivovat nebo navolit 30x a 700x, jde tu nastavit jas a barevnost LCD a u hledáčku jen jas, je tu vypnutí nežádoucího natáčení AGS při sklopené kameře (Anti-Ground-Shoting) atd. (viz také čs. návod)…

Práce s videokamerou je snadná a pohodová. Ergonomie naprosto bez výhrad, vše patřičné na patřičném místě, snad s výjimkou zmíněného vstupu do manuálních fcí pod LCD-panelem. Podobně jako s ostatními krasavicemi jsem i tuhle podrobil svému koupelnovému testu (dá se tam totiž mj. zhasnout a navodit různé stupně šera) a musím se poklonit: nikdy jsem nedržel v ruce nic tak malého (stále píšu o té kameře, dámy :-D) s tak solidním snímáním ve velmi slabém světle. O logice dobrých výsledků se třemi nikoli pravými čipy se rozepisovat nebudu a v (již tradiční) Galerii videosnímků a fotografií (níže) nalezne čtenář i drobná překvapení. Automatické ostření bylo u testovaných kusů excelentní, vyrovnávání balance bílé musí klasicky pomáhat z modrých závojů (je to Panasonic) a kdyby dali vývojáři přístup k manuálním funkcím na tělo zvenčí, nemohl bych připomínkovat vůbec nic. Pravda, natočil jsem jen všehovšudy asi 10 minut videa a žádnou akci, na níž bych se s mašinkou kamarádil (třebas) celý den - ale Pětistovka se mi prostě moc líbí. Z jiného soudku by asi bylo její testování společenským točičem: s předchůdkyní GS400 jsem druhdy zvládl i velkou svatbu a hlavní atrakce (jak by napsal O. Neff) nabízí shodné - jenže to už nechme na některém z profíků, pokud se kdokoli takový přece jen osmělí k nákupu...

Tak japa nám to asi videjuje a vobrázkuje, co myslíte…?

Galerie videosnímků. I když si nejsme vůbec jisti, zda čtenářovo oko posoudí kvality snímání podle obligátního kalendáře ve skladové prostoře naší kamenné základny, přikládáme snímky vytažené z videa i tentokrát. Anoncovaným překvapením budiž to, že tentokrát jsou snímky nabídnuty ve formátu 16:9 a za druhé také jejich doplnění o kousek (naší) domácí přírody: a že byl sumeček (tj. Pancéřníček skvrnitý - někdy i kropenatý - čili Hoplosternum thoracatum) celkem fest zastíněn od zářivky akvária, to mi bude muset čtenář věřit. Nabízím tedy mimořádně snímky z videa v širokoúhlém rozlišení 1.024x576. Ve stejném poměru přikládám i fotografie o kousek níže, ale tam jsou náhledy v poměru vyhovujícím grafice těchto stránek. A jako obvykle se popis snímku objeví po přiložení kurzoru PC-myšky a současně se tak naznačí i velikost, následné kliknutí (zpravidla) levým myšítkem obrázek zvětší na plný rozměr. Nakonec: velectěný čtenář si to nepochybně posoudí jak bude chtít sám, zvláště když se mu na obrazovce monitoru může současně předvádět například nižší kolegyňka NV-GS300…

Galerie digitálních fotografií. I když v myslích spousty čtenářů vytane (jako vždy) cosi o podružnosti foto-režimu u takovéhle kamery, myslím, že ony ukázky docela použitelné finesy přístroje sem patří. K posouzení si dovolím přidat odkazy k nedávným recenzím konkurenční mini-DV Sony HC96, DVD-krasavice DVD505 i třebas (taky tříčipového) mazlíčka JVC MC500 či (zatím asi) nejfotografičtější videokamery Canon MVX4i. Zleva doprava jsou zde postupně detaily naší Lego-stavebnice s demonstrací rozsahu transfokátoru, následuje duo tohoto rozsahu se záběry od naší prodejny směrem k výškovým budovám (s ukázkou menší aberace v plném najetí - mj. sloup vpravo) a naznačení schopností blesku asi ze tří metrů, respektive jeho účinku u vitrín v naší prodejně. Všechny fotky jsem pořizoval z ruky se zapnutou stabilizací, v rozlišení 3M (2.288x1.288) a kameru jsem držel co nejstabilněji. Tady ještě doplňující informaci o módech fotografií: možnostmi jsou poměry 2.288x1.728, 2.288x1.288, 1.600x1.200, 1.280x960, 1.280x720, 640x480 a 640x360 (nepatřičná čísla patří vždy širokoúhlým snímkům). O konkurenceschopnosti značkovým digiákům to ale není, že…

Výbava a konektivita GS500 je na úrovni. V základní sadě je - jak to je u téhle firmy zvykem už dnes jako u jediného výrobce - externí nabíječka. Dodaný akumulátor k přístroji je CGA-DU14 a jeho výdrž má být přes dvě hodiny, což tedy asi myslel Mr. Matsushita za hóódně ideálních podmínek, ale budiž. Ve výbavě nechybí ani bezdrátový dálkáč, ani tzv. Free-Style ovladač i s mikrofonem (na obrázku). O SD-slotu a elektricky aktivní botičce už byla řeč výše a za absenci analogového vstupu jsem producentovi vyčinil. Nechybí tu naopak kompenzace protisvětla, lze tu regulovat clonu i zisk (až 18dB), vyvážení bílé i rychlost závěrky 1/50-1/8000 (na pásku) a 1/50-1/2000 (na kartu); a je tu i pomalá závěrka 1/2, 1/3, 1/6 a 1/12 vteřiny na kartu. Co se týká přípojných možností, tak nechybí USB-port a digitální vstup/výstup (Fire-Wire) - jsou nad sebou pod LCD-panelem - a (velespeciální) AV-výstup s mikrofonní zdířkou a současně vstupem pro kabelový dálkový ovladač vpředu pod poněkud humpoláckou gumo-krytkou za tělesem blesku. No, aspoň že ten digitální vstup je k zde dispozici…

Pročítám-li si (ale fakt výjimečně :-D) český návod, opět (a stále) nechápu, proč si milí překladatelé v českých zastoupeních nepozvou na poradu nějakého maníka od fochu. Ne že by ten návod byl udělán vysloveně chybně, ale kdybych nebyl kapku poučeným laikem, myslím, že bych stejně musel navštívit nějakého prodejce (který ví vocogou), aby mi poradil. Drobných i větších podivností se dá najít celá řada, ale (nejen námi) dlouhá léta budované názvosloví dostává řádně na frak: například kazetový výtah je na několika místech (mj. strana 14) nazýván kazetovým držákem, otočná páčka dioptrického přizpůsobení hledáčkového okuláru je nazývána knoflíkem (strana 13), ale za vrcholné matení považuji formulace typu Když se na pásku kazety nenacházejí bílá místa, videokamera se zastaví na konci pásku (strana 27) a mnoho dalších. Dalo by se dlouho rozebírat, jak a proč to tam kdesi dělají tak, jak je vidět ve výsledku, ale na to asi není recenze určena, tak už jen dvě úsměvné citace: Když obraz a zvuk z kamery nevycházejí z televizoru a techničtější lahůdka Kopírování na DVD-zapisovač nebo na videopřehrávač (vytváření kopií) - že taky neznáte přehrávač s možností vypalování, to dá rozum…

Verdikt ke krásné mašince? Bude se vám líbit, nebojte..

Před závěrem dnešního povídání bych se chtěl ještě (opět?) z něčeho vyznat. Panasonic GS500 je přesně z oné HI-kategorie, která (určitě nejen) mně symbolizuje pokrokovost a vyspělost zde už tolikrát vzývané Královny spotřební elektroniky. Móóóc dobře (bohužel ne dokonale) vybavená, velmi (a bez výjimek) elegantní; a s výbornou (to bez výhrad) ergonomií. Na základní ovládání si (nejen) poučený laik nemusí zvykat (jde to samo), intuitivním volbám speciálnějších funkcí nebo producentovým specialitám se ruka uživatele rychle přizpůsobí a celkový dojem je (jak by napsal "nejmenovaný" digibulvár S&V :-D) jednoznačně VYNIKAJÍCÍ. Pokud jsme (a to i my) kdysi začali stanovovat jakousi (fajnšmekrovskou) střední-vyšší třídu maloobchodek, každý fanoušek našeho oboru se orientuje v modelech ze současné produkce, jež se sem dají zařadit. Pětistovka firmy Panasonic (v mých očích) tuto poctu mít může, podobně jako to znají fandové automobilových špeků. Dovolím si drobnou analogii s citátem: byl jsem takhle na emisích s naším (milovaným) větším vozem a technik po zgómnutí budíků hlásí: Jó, šestiválec, ten nezklame. Tak mám před závěrem podobné heslo, přátelé: Jó, solidní tříčip, ten nezklame, věřte mi…

Myslím, že už jsem toho napovídal dost a mohl bych to uzavřít. Ale neodpustím si zde ještě jednu důležitou připomínku, vlastně spíš vzpomínku. Když jsem před dvěma lety napsal pozitivní recenzi na předchůdkyni GS400, naprosto jsem neměl tušení, že některé kousky stejného typu by mohly tak rapidně vybočovat z poznatků, které jsem učinil já i mí kolegové z firmy shodně na různých akcích při natáčení. Pokud se totiž rozepisuji o něčem alespoň trochu výjimečném, snažím se vyzkoušet více kusů, abych se vyvaroval omylů. Kdyby se ale ukázalo, že letošním sortimentem opět cloumá jakési čarovné pravidlo nepravidelností kus od kusu, zříkám se tady předem veřejně odpovědnosti: všechny přístroje GS500, které jsem zatím měl tu čest držet ve svých rukou, vykazovaly stejné parametry a již realizovaní zákazníci-kameramani si na žádný z nich nestěžují. Takže: JÁ GS500 VELMI DOPORUčUJI všem fajnšmekrům, kteří vědí, nač mohou být v kameře tři (nikoli pravé) snímače a taky aspoň trošku tuší, jak asi budou užitečné vyjmenované (a tedy velmi solidní!) vlastnosti Pětistovky. Ale s výčitkami prosím jinam, my ty kamery nevyrábíme, my je máme jenom upřímně rádi…