Videokamery Sony: přehled modelů 2005

Vůdce světového Know-How vede i počtem systémů...!

Nejvíce nahrávacích systémů ze všech značek producentů videokamer možná elektronického giganta spíše ekonomicky poněkud brzdí, ale nepochybně za to Sony zaslouží obdiv. Na začátku malého průvodce jeho sortimentem amatérských videokamer dodržme ustálený zvyk těchto stránek a připomeňme si zde související problematiku, dnes spíše proto, že některé EX-libůstky světového Big-Bosse asi nemá smysl rozebírat více, než těmito odkazy. Možná největším experimentem současné éry byl z formátů digitálních videokamer systém MicroMV. I náš WEB si dovolil popsat tuto miniaturní legrácku v povídání o DCR-IP5 (varování editora: odkaz na velmi starý mini-článek!) a před Silvestrem 2003 jsme zde přiblížili i posledního mohykána nabídky MicroMV DCR-IP1. Do podobné kategorie mohou řadit mnozí z fanoušků amatérského videa i druhdy námi představené libůstky, jimž vévodila MD-kamerka DCM-M1. Přiblížili jsme prvním a druhým dílem 12 let produkce videokamer Sony a velkou tabulkou s 200 modely z doby téměř celé (v naší zemi..) postkomunistické éry; podobně i souhrny sortimentů 2003 i 2004. A co rok 2005? Mrkněme na to…

Tabulka základních technických dat videokamer firmy Sony 2005 (.xls, 31kB)

Analogový systém zastupují oficiálně již jen přístroje Hi8 a jejich prodejnost zřejmě dnes nebude o nijak závratných číslech. Podle postřehů naší firmy se ostatně prodejnost videokamer systémů Hi8 i Digital8 nárazově zvedala v posledních dvou letech především ve chvíli větších výprodejních akcí, a už je mělo na svědomí centrální zastoupení nebo některý větší tzv. obchodní řetězec. Loňské modely CCD-TRV228 a TRV428 už ale najdeme pouze na stránkách sousedního německého zastoupení, naše české obsahují jen jeden novější typ TRV238, který by se podle všeho měl lišit od někdejších úspěšných videokamer analogového systému Hi8 zejména absencí elektronického stabilizátoru obrazu. Šestinové CCD-snímače s 380.000 body zřejmě také nebudou žádným zázrakem a ústup z někdejší slávy anachronických analogů zjevně nezachrání ani 20násobný optický ZOOM a obří 990násobné digitální zvětšení. Rozměry 85x98x151mm a hmotnost 780gramů (bez ničeho) také nejsou o pohotovosti čím dál menších společnic každodenního natáčení (mini-DV). Naše W-stránky jsou dokonce tak mladé, že o analogových videokamerách psaly pouze ve chvílích, kdy byly v nějaké zásadní prodejní akci…

Systém Digital8 s analogovými těly asi už záhy skončí

To systém Digital8 byl - donedávna - o něčem úplně jiném! Jeho rozmach začínal u firmy Sony v roce 1999 uvedením hned 5ti novinek, které měly shodný CCD-čip s 800.000 body (tabulka napoví). V letech 2001 a 2002 už nabídka modelů D8 u firmy Sony dokonce převažovala i nad stále více rozšířeným formátem čtvrtpalcové pásky mini-DV. Posledním typem videokamery, který je dodnes uznáván jako mohykán (dnes už) útlumového systému D8, byla fešná a vybavená mašina DCR-TRV740. Od té doby je bohužel tento napůl-analogový (tedy použitým médiem) formát nahrávání označován jako (možná) setrvačnost producenta nesešrotovat výrobní linky na tvar takových videokamer - podobnost s analogovými přístroji zjevně není vůbec náhodná. Ze současné nabídky na českých W-stránkách odvodíme stále ještě existenci tří modelů, přičemž pouze nejvyšší DCR-TRV480 dokáže přehrávat i analogové nahrávky Video8 a Hi8, což byla druhdy asi vůbec největší finesa celé myšlenky s názvem Digital8. Prakticky stejné míry, hmotnosti i objektivy jako typy Hi8 a shodné CCD-čipy celého tria - 1/6" s počtem bodů 540kPx - by mohly coby zmínka o (bohužel) zmírající myšlence jménem Digital8 zřejmě postačovat…

Tabulka základních technických dat videokamer firmy Sony 2005 (.xls, 31kB)

Přejděme plynule do sféry zájmu mini-DV. Když v roce 1995 (ale vývojářsky určitě dříve) stál elektronický Big-vůdce u pomyslné kolébky platformy úzké pásky mini-DV, pravděpodobně ani hlavní tvůrci tohoto fenoménu netušili, jak rychle (a celoplošně) se prosadí. Historicky první videokamery světa tohoto formátu - tj. modely DCR-VX1000 a VX700 - stály tehdy velké sumy peněz a zejména tříčip VX1000 slouží mnohým točičům dodnes. Po zvláštní téměř dvouleté přestávce ve vývoji novinek byl veliký Sony také zřejmě vůbec prvním producentem, který přinesl světu maloobchodně dostupných videokamer myšlenku dlaňovky (s držením "na výšku"): šlo o model DCR-PC7 z roku 1997. Následující rok 1998 byl pak asi i posledním z tzv. zlaté éry velevyspělých i velmi drahých přístrojů systému Hi8: tehdy spatřily světlo světa takové mašiny, jako byly masivní CCD-TR3200 nebo CCD-TRV95. Ale nenuďme čtenáře (nikoli nostalgickým) vzpomínáním a pokusme se o slibovaný náznak přehledu současné produkce videokamer mini-DV od firmy Sony, začněme zespodu a s výkonem i cenou stoupejme spolu se sortimentem do výšky…

Sony sice poněkud tříští síly, ale nabídka mini-DV je IN

Základním modelem v kolekci Sony na jaro 2005 je DCR-HC17, o němž jsme psali už na začátku března. Podle stránek českého zastoupení, ze kterých jsme (kontrolujíc správnost údajů s dalšími) také vycházeli, je ve spotřební kategorii ještě trojice kamer s šestinovými čipy - DCR-HC19, HC22 a HC32 - a završení téměř shodných těl představuje megapixelové duo DCR-HC39 a kapku vybavenější DCR-HC42, o níž byla zmiňovaná dvoj-recenze s nejlevnějším typem HC17 (viz výše). Nad skupinou těchto ještě základních stroječků stojí určitě námi popisovaná velezajímavá HC-devadesátka a první dlaňová tříčipovka světa s C-MOS snímači DCR-PC1000 (oba odkazy jsou na naše nedávné recenze). Jaksi kousek vedle tohoto sortimentu stojí také recenzovaný trpaslík PC53/55, který je mimochodem nejen nejmenší kamerou mini-DV na světě, ale mezi jeho zásadní zvláštnosti patří velký 3" LCD-panel nebo úplná absence elektronického hledáčku pro kameramana. Letošní řada tedy nepřináší žádný super-levný (odlišný výbavou) výkyv z normálu, jakým byla třebas nedávno také námi popsaná DCR-HC14tka…

Vedle zajímavého experimentu, jaký představuje pro veřejnost zmiňovaný 3 C-MOS, je v sortimentu Sony na letošní sezónu ještě dvojice elegantních videokamer s profi-emblémem 3CCD. Nižší z obou modelů se jmenuje DCR-HC1000 a (nejen) podle všemožných diskusí v něm zřejmě nepůjde o příliš povedené pokračování úspěšného typu DCR-TRV940, jenž nahradil předchozí TRV900 po tříletém obsazování do nabídek producenta (1999-2001). Protipólem této HC-tisícovky je veleúspěšná dlouhatánská krasavice DCR-VX2100, jež slouží druhým rokem coby nástupce VX2000, která se také nabízela déle: už od roku 2000. Firma Sony byla mimochodem také jedinou značkou, která nabídla maloobchodně dostupnému sortimentu přístroj na tzv. velké DV-kazety v podobě obřího stroje DCR-VX9000 (od roku 1997 byl ve firemních katalozích dokonce několik let), ale pokračování těchto ramenních mašin najdeme už dnes pouze v čistě profesionální sféře. Jen na okraj poznamenejme, že často ještě vídané (a druhdy velmi oblíbené) strojovny systémů VHS a S-VHS vyráběla pro maloobchodní trh dlouhá léta (až donedávna) konkurenční firma Panasonic…

Tabulka základních technických dat videokamer firmy Sony 2005 (.xls, 31kB)

Firma Sony je jednou z mála firem, jež produkují už několik sezón vedle velmi rozšířené čtvrtpalcové pásky mini-DV i kamery se záznamem na 8cm DVD-disky. Na rozdíl od konkurenčního formátu značky Panasonic, která si nechávala dodávat několik modelů od Hitachi (DVD-RAM), nabízí Sony jednostranné disky DVD-R a DVD-RW. Oproti oboustranným DVD-RAM jsou tedy ještě méně kapacitní a vedle všech známých bolístek DVD-kamer mají tedy (asi) ještě užší použití, respektive malou prodejnost. Současná nabídka čs. zastoupení sice obsahuje dokonce 6 (!) modelů DVD-přístrojů, ale úspěšnost celého formátu (možná) ví jen sám výrobce. Směrem výkonnostně cenově zespodu jsou tu jednodušší typy DCR-DVD91 a DVD92 a před branami megapixelových osazení ještě stojí experimentální placka podobná discmanu, s označením DCR-DVD7. Trojice vyšších MPX-modelů má typová čísla DVD202, DVD203 a DVD403, přičemž jako nejzajímavější se může jevit posledně jmenovaný přístroj s třímegovým CCD-snímačem. Vyčerpejme téma opětovným odkazem na čs. WEB a naši tabulku, kde lze nalézt i většinu potřebných dat…

Očekávaný formát HDV-kamer je na samém začátku...!

Posledním, ale vzhledem k překotnosti pokroku digitální techniky možná nejzajímavějším, by mohl být formát tzv. HDV-kamer. Jenže tady je to o ještě tenčím pomyslném ledu, protože právě standard vysokého rozlišení - kdy se vlastně přístroj musí umět vypořádat pomocí komprese s 25 snímky základního digiáku za vteřinu - je momentálně úplně na začátku vývoje. I přes nadějná očekávání části amatérské veřejnosti na zázračnou kvalitu videa poznamenejme, že zatím jde o maloobchodně dostupným mašinkám poměrně dosti vzdálený obor a běžný laik si ani vlastně nemá na čem výjimečnou odlišnost kvality HD-videa předvést. Přesto se snažíme i zde alespoň o dílčí poznatky a jejich sdělení našim čtenářům. Nedávno jsme například zakoupili krásný model HDR-FX1 od Sony, na nějž tu (snad) brzy bude i recenze, a to přes veškerý pocit z nadpřirozenosti - tedy jakési nepatřičnosti k našemu oboru. Připomeňme aspoň, že k vůdci světového Know-How se v téma HDV-kamer přidávají už nyní kolegové-velikáni jako Panasonic nebo JVC a budeme v očekávání, co asi může přinést Optik-Boss v útrobách očekávané nástupkyně úspěšné XM2, tedy (doufejme) s označením Canon XM3 (a vyhledávače si přidaly další odkaz)…

Psali jsme tady už v závěru nedávno představeného přehledu videokamer Panasonic, že ony sortimentní výčty asi nemusí uzavírat žádná přídavná moudra, přesto si některá dovolme. Stejně jako Canon, i firma Sony byla v analogové éře vždy věrná pouze jedné šířce pásky (Video8 a Hi8), zatímco jiní giganti typu firem Panasonic a JVC naopak zůstávali u svých půlpalcových pásek VHS-C a S-VHS-C. Vedle těchto značek existovala (kdysi) velká - a postupně se tenčící - skupina producentů (ale často jen značek, které si objednávaly kamery od kolegů), jejíž počet postupně slábl až na dnešní trio: Samsung, Sharp a Hitachi. Sdělitelnou zajímavostí jejich sortimentů bylo jakési přelétávání mezi nahrávacími médii, to znamená postupné produkování videokamer na obě někdejší šířky nahrávacích médií: pro pásky s mírou 8mm (Hi8) a kazety s půlpalcovou šíří (Super-) VHS-C. A tak či tak, za vytrvání v těžko představitelné ÓBR-zátěži velevyspělého Know-How, jakým videokamery nepochybně jsou, patří všem vytrvalým (sedmi) statečným obdiv a dík…